Ukradené dětství
Kateřina Janouchová
Ukradené dětství líčí osudy autorčiny rodiny. Po okupaci v roce 1968 začal být její otec jako kritik režimu pronásledován a vyhozen z práce. Po několika letech mu úřady dovolily odjet do zahraničí, ale vzápětí ho zbavily občanství. A tak musí malá Káťa spolu s rodiči a mladším bratříčkem odjet ze země, v níž strávila dětství, a vydat se na sever - nejprve do Dánska a později do Švédska, kde se rodina usadí natrvalo. Pro Káťu to není vůbec snadné, musí se vyrovnat se steskem po domově, po milované babičce a po kamarádech, naučit se nový jazyk a navíc bojovat se šikanou ze strany švédských spolužáků. Postupně se však v nové zemi zabydluje. K tomu ji dopomůže i pozvání neznámé švédské rodiny, aby u ní na venkově strávila léto a poznala tak kulturu a zvyky své nové země zblízka.... celý text
Přidat komentář
Autorka v knize velice pěkně, bez sentimentu a pocitu hořkosti zpracovala své vzpominky, kdy útlém dětství musela čelit ztrátě známého prostředí, milované babičky a přátel, a naopak zvyknout si na novou neznamou zemi, jejíž jazyk a kultura ji byly naprosto cizí. Výborná kniha.
Autobiografické vzpomínky. Autorka se narodila v roce 1964 a v roce 1974 byl její otec donucen k emigraci.
Jaké to je, když v 10 letech musíte opustit zemi,kde jste až dosud byli doma?
Příběh rodiny na pozadí dějin Evropy 20.století.
Hezké.
(2013)
Jak je v komentářích přede mnou. Myslím, že část mladé generace, i kdyby si ji měli povinně přečíst, nepochopili by podstatu této knihy. Nežili v té době, ale připomínek mají vždy plno.
Přece většína lidí taky v té době nechtěla žít, ale narodili se zde a každý nechtěl, nemohl nebo nenašel odvahu emigrovat a vycestovat. Káťa s rodinou a bratrem mohli. Tak jako Káťa jsem byla v jejich letech a při čtení už teď o mnohem starší si nedovedu představit, kdyby mě rodiče vytrhli z mé dětské jistoty, od mých blízkých, kamarádů a všeho, co mě v té době bavilo. Ano, rodiče jsou pro dítě jistota, ale jak Káťa popisuje svůj putovní život, ztratila tímto své dětství.
Vystihuje to:
DOMOV. To slovo zní povědomě, ale já už nevím, co znamená. Někam patřit, mít pocit jistoty. Kdysi jsem to věděla, ale teď už jsem to zapomněla. .............
Tato knížka se mi líbila a doporučila bych ji k četbě generaci, která už nezažila totalitu.
Malé Káti mi bylo opravdu líto. Když si uvědomím, co všechno musela dokázat v cizí zemi, má p. Janouchová můj obdiv. Na druhou stranu nezávidím, že ve Švédsku má "cejch" cizince a pro ni je cizinou rodné Československo.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Jak jsem přišel na svět |
| 2012 |  Podváděná |
| 2005 | Nejbližší |
| 2013 | Sesterstvo |
| 2017 | Bosá dívka |
Velice dobře popsaný vhled do pocitů malé dívky, co zažívala, citila, nad čím přemýšlela... Příběh traumatu z odjezdu a následné vykořeněnosti, pocity odmítání okolím, osamělost v trápení...pro mě smutné čtení, bylo mi holčičky líto, ale jako vhled výborné.