Ukradené dívky
Wolfgang Bauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/315940/mid_ukradene-divky-fgv-315940.jpg
4
40
40
V dubnu 2014 zaútočila teroristická skupina Boko Haram na vesnici Chibok v severovýchodní Nigerii a unesla 276 dívek z místní internátní školy. Zpráva o tomto činu se rychle roznesla po celém světě. Pod hastagem "Bring Back Our Girls" vyjádřili podporu i známé osobnosti jako Michelle Obamová nebo nositelka Nobelovy ceny za mír Malála Júsufzajová. Dívky z Chiboku však nejsou jediným případem. V současné době jsou tisíce žen v rukou islamistů. Wolfgang Bauer, přední německý reportér píšící pro Die Zeit, se do Nigérie vypravil v červenci 2015. Mluvil s dívkami, kterým se ze zajetí Boko Haram podařilo uniknout. O jejich únosu, o krutých zkušenostech ze zajetí, ale také o lepší budoucnosti. Kniha přináší příběhy unesených žen a podrobný popis fungování teroristické organizace Boko Haram. Popisuje historické a politické pozadí teroru a poukazuje na to, jak zničil etnickou a kulturní rovnováhu v jedné z nejrozmanitějších oblastí světa. Je to však také zpověď unesených dívek. Srdcervoucí zpověď, která vypráví o utrpení a násilí, ale i o odvaze. A o naději.... celý text
Přidat komentář
Pokud člověk není úplný ignorant, tak trošku ví, co se v rozvojových zemích děje. Z knihy se člověk dozví hodně o historii Boko Haram, ale z výpovědí žen nic moc.
Myslím si, že tuto knihu by si měl přečíst každý. Bohužel ani já jsem o této situaci, která je v knize popisována, nic nevěděla.
Některé pasáže jsou opravdu,, nechutne"tak, ze jsem na chvili musela přestat cist, abych si všechno ti násilí nevybavovala.
Příběhy žen jsou mrazive a zajímalo by mě, jak žijí dnes. Zda se s tou hrůzou, kterou prožily, naučily žít. Jsou to velmi silné ženy.
Nigerijské teroristické hnutí Boko Haram v roce 2014 získalo kontrolu nad pětinou území země. Sekta unáší ženy a ty poté žijí v zajetí. Autor hovořil s dívkami, kterým se podařilo uprchnout. Díky jejich vyprávění se dozvídáme, jak záhadná organizace Boko Haram funguje.
Je neskutečné, co se na světě děje, ani o tom v podstatě nevíme. Pro nás jsou nepředstavitelné podmínky života v Nigérii, natož ještě sekta a náboženští fanatici, kteří během chvilky dokáží zlikvidovat celé vesnice a městečka.
Díky takovýmto knihám jsem jen a jen ráda za místo, kde žiji a jaké lidi mám kolem sebe.
Kniha je zpracována jako delší článek v časopise. Výpovědi žen jsou prokládány fakty o Nigérii a organizaci Boko Haram. Pokud nechcete být slepí k tomu, co se kolem nás děje, určitě doporučuji k přečtení.
Zajímavá kniha,která se čte dobře.Občas jsem si musela dát pauzu od čtení,protože mi bylo "špatně" z toho co jsem se v ní četla.Je mi velmi líto lidí,kteří tam žijí každý den v nejistotě.Ty unesené ženy musejí být velice silné.
Kniha o drsné realitě v Nigerii... Otevře nám oči! Ovšem toto se jednou může stát i nám ... Fanatici se k nám dostávají možná už teď jako uprchlíci...
Díky Ukradeným dívkám si uvědomuji, že bych si měla svůj krásný a svobodný život více vážit. Ať se nadále píšou a čtou takové knížky.
Nevím co ke knize říct. Na jedné straně je kniha, která popisuje zvěrstva, které se dějí v Africe a na druhé straně já, který se o to nikdy nestaral a bylo mu to jedno. Takové knihy jsou potřeba, protože popisují realitu, která se v dnešním globálním světě děje, a nemusím se pouze omezovat na Afriku. Na druhé straně jsme my, kteří se dívají jinam a častokrát to nevnímají = neděje se to tady, takže co je mi potom. Jenže jednoho dne dojde k tomu, že se nás tento problém bude týkat (i přes naši netečnost) a co potom. Chápu, že polemizovat nad problémem, když mám zadek v bezpečí je špatné, ale taková je doba.
Knihu vřele doporučuji, protože "otevírá oči" a !snímá růžové brýle". Zemi máme pouze jednu a vše se nás týká.
Šílená realita, o které si mnozí znás ani nemyslí, že se někde děje. Kniha mě do sebe hned vtáhla, a do jejího dočtení a ještě nějaký čas po tom, ovlivňovala mou psychiku.
Tak tady mi došla slova.....tolik hrůzy a beznaděje v příbězích jednotlivých dívek a žen....dá se tohle vůbec přežít? Je nějaká naděje na lepší, důstojnější život? V zemi, kde smrt je na denním pořádku, jak kdyby nestačilo, že severní část Nigérie je díky klimatickým podmínkách chudá, ještě tam řádí Boko Haram a při občasné snaze armády o zničení či aspoň oslabení BH umírají i obyčejní lidé. Dívky, které v knize líčí svoje příběhy už nemají prakticky nic....až na jizvy na těle a příšerné šrámy na duši. I když pro ně bylo velmi nebezpečné vyprávět svůj příběh, tak chtěly všechno říct....i pro ten pocit, že je někdo poslouchá a bere je vážně.
Vynikajuca kniha, striedaju sa tu odseky skutocnych pribehov s odsekmi faktov o celkovej historii a vyvoji sekty, clovek ziska celkovy obraz o situacii v Nigerii a utrpeni, ktore je stale aktualne a prebieha na dennej baze aj teraz.
... přečetla jsem jedním dechem. Život bez svobody, v takových podmínkách... kniha je velmi čtivá, i když z ní mrazí. O Boko Haram jsem musela googlit, dosud jsem o nich nic nevěděla
Ukradené dívky
Děsivé – a nejhorší na tom je, že kniha popisuje situaci v Nigérii již před 10 lety. Změnilo se za tu dobu něco k lepšímu? Obávám se, že nikoli. Nejde jen o dívky, které jejich věznitelé ponižovali, znásilňovali a zabíjeli. A nejde jen o Nigérii. I v knize lze najít dost důkazů o rozpínavosti Boko Haram a radikálního islámu. Ač skupina byla například v roce 2016 uváděna jako de facto rozpuštěná, velmi brzy poté "vstává z popela" a například v roce 2021 znovu obsazuje značná území.
Není divu, že mnoho lidí se snaží uprchnout nejen z Nigérie, ale i jiných afrických zemí, kde se dějí podobné věci. Jenže kdo má větší šanci získat peníze a doklady na přesun do Evropy? Ženy a dívky, které si vydělají sotva na jídlo? Anebo bojovníci Boko Haram a jiných teroristických organizací, kteří netouží po ničem jiném, než vést svatou válku s bezvěrci po celém světě? Ne, netvrdím, že všichni uprchlíci jsou teroristé. Jen to, že s nimi přicházejí i teroristé, kteří se snadno "ztratí v davu". Že evropští politici ve své neskonalé naivitě neudělali nic, aby tomu zabránili, přestože by o situaci měli mít rozhodně víc informací než běžný občan. Naše (ale zřejmě nejen naše) média totiž už nějakou dobu informují poněkud selektivně, tedy mnohé informace si raději nechávají pro sebe.
Ať se to komu líbí nebo ne, problémy je třeba řešit tam, kde vznikají. Nelze nastěhovat polovinu afrického obyvatelstva do Evropy. Ostatně ani ženy a dívky, které na nás promlouvají ze stránek knihy, netouží po ničem jiném, než žít v klidu ve své vesnici, pracovat na poli či v obchodě a beze strachu, že se zase objeví bojovníci Boko Haram, posílat děti do školy.