Ukradené dopisy
Gérard Depardieu
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217727/bmid_ukradene-dopisy-217727.jpg
4
21
21
Na pultech pařížských knihkupectví vzbudila kniha senzaci. Muž, který byl doposud známý jako herec, najednou předstoupil před veřejnost s pětadvaceti sugestivními dopisy, adresovanými rodičům, filmovým kolegům, ale také abstraktním pojmům, jako jsou peníze, příroda, nemoc či práce. Nezvyklá upřímnost a vysoká literární úroveň překvapily kritiky i čtenáře. Síla Depardieuovy osobní výpovědi spočívá ve spontánnosti, s jakou se velký herec obrací ke svým blízkým. Depardieu si na nic nehraje. Podobně jako ve filmu si i ve svých nejintimnějších výpovědích uchovává unikátní syrovost, originalitu. Když svádí své vnitřní boje, netouží zvítězit, ale najít odpovědi na základní otázky provázející celý jeho život a tvorbu. Zůstává Cyranem i Kryštofem Kolumbem, je v něm vzdor i porozumění, něha i surovost... Nelže, protože to nemá zapotřebí. Podobných knih, jako jsou Depardieuovy Ukradené dopisy, najdeme ve světové literatuře jen velmi málo.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1993 , ProstorOriginální název:
Lettres volées
více info...
Přidat komentář
Milé a nečekané překvapení ....
25 sdělení tohoto zemitého, spontánního a ryze upřímného herce ....
Herectví necítí jako práci - je to využití času podle jeho srdce ....
Samozřejmě dopisy rodičům, dětem, přátelům i rodné půdě ....
.... myslím, že tohle řemeslo zatvrzuje ženy a zženšťuje muže ....
.... Příliš jsem zakořenil v zemi, než abych pochopil město ....
A vzpomínka na šanson Barbary o ostrově s mimózami :
.... ale kdybych měla dům
..... nesměl by stěny mít
.... jen okna všem mým snům .....
Já mám na tohoto herce vzpomínky ze starších filmů - Jean od Floretty /Pagnol/,
Camille Claudel, Žena od vedle, Pravý břeh, levý břeh .... a nakonec mne pobavila i Zelená karta....
Ráda jsem si přečetla - a doporučuji.
Velmi intimní zpověď ve formě fiktivních dopisů, jimiž se slavný herec vyznává ze svého vztahu k rodině, přátelům, kolegům i obyčejným věcem. Přestože se o to záměrně nesnaží, vyvstává mezi řádky a z upřímných výpovědí hercova osobnost, jeho citlivost, schopnost empatie, upřímnost, ušlechtilost, ale zároveň i jeho slabosti jako například zloba, vztek či žárlivost. Je něžný, kritický, plný obdivu i nesouhlasu. Jeho dopisy jsou intimními monology, díky kterým mohl říct i to, co by jinak tváří v tvář povědět nedokázal. Depardieu vyvstává ze svých dopisů jako člověk a herec veskrze originální. Útlá knížka, ovšem plná krásných vět a zajímavých myšlenek.
Veľmi zaujímavý osobný výlev herca ktorý píše fiktívne dopisy rodičom, priateľom, kolegom ale aj neživým veciam ( prírode, práci, peniazom, chorobám ) Je to jeho potreba dostať zo svojho vnútra pocity, emócie a postoje k sebe..k druhým ale aj večná snaha nájsť seba samého a zmysel toho všetkého okolo nás. Knižka má len sto strán ale prekvapí úprimným a originálnym prejavom v ktorom sú aj filozofické otázky a odpovede originálnym slovníkom tohoto velikána nielen francúzskeho filmu.
Velice zvláštní zajímavá kniha, absolutně bych nečekala od tohoto herce takový styl psaní. Je to knížka vzpomínek psaná formou dopisů svým neméně slavným kolegům. Depardieu je v ní velice otevřený. Opravdu doporučuji a určitě si ještě přečtu další knihu Prostě je to tak.
Nazdar loupežníci,
tohle čtení je jako blues. Zemitý a syrový, politý vínem a špinavý od prachu, dvanáct taktů sólo plný smíchu a momenty plný slz, srdce na talíři, dušička v hrníčku a podpis krví za herectví. Dobrý ty vole, dobrý je to...