Ukradený syn
Markéta Šichtařová
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386777/bmid_ukradeny-syn-aHL-386777.jpg
4
45
45
Když noční můra se stane skutečností: Díky zvůli státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ díky své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. Původně zdravá žena byla falešně prohlášena za psychicky nemocnou a nadopována léky, až skutečně byla téměř připravena o rozum a dohnána k sebevraždě. Při životě ji držela jen myšlenka na syna, který na ni čeká venku. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… Naprosto neuvěřitelný skutečný příběh, ve kterém se mísí organizovaný zločin, korupce, klientelismus, domácí násilí, nekompetentnost státních úředníků, nezájem institucí a střet kultur. Kniha je syrovou obžalobou systému, který takové bezpráví dopustí. Známá ekonomka a publicistka Markéta Šichtařová, autorka několika bestsellerů a nositelka ceny čtenářů Magnesia Litera spojila své síly s ženou, která se stala obětí arogance státní moci, a napsala její příběh, z něhož mrazí: je až příliš snadné, aby podobnou obětí systému se stal každý z nás… Předmluvu ke knize napsal významný český psychiatr Prof. MUDr. Cyril Höschl.... celý text
Přidat komentář
Příběh = čirá hrůza. Nicméně souhlasím s komentáři, které podtitul "Skutečný příběh státní zvůle" poněkud rozladil. Za tuto tragédii žádný stát nemůže, za tu si bohužel může hlavní hrdinka sama. Ale nelze se jí divit, rodina, kde se po několik generací opakuje fyzické i psychické týrání, prostě není prostředím, ve kterém lze vyrůst v sebevědomého člověka se zdravým vztahem k ostatním lidem. Prostě začátek špatný, konec ještě horší. A jednoduchá cesta ven z tohoto kolotoče neexistuje.
Co se týče "formy", přijde mi kniha bohužel dost odbytá. Jak typograficky, tak jazykově.
Naprosto neuvěřitelný děj. Nechci nic namítat proti hlavní hrdince, nikdo neví, jak by se v takové chvíli zachoval, ale chvílemi jsem se pozastavovala nad jejím chováním. Neuvěřitelně naivní a důvěřivý člověk, který se vrhá střemhlav dopředu, aniž by si předem dobře vše rozmyslel.
Šokující čtení. Hlavně zjištění , že v zemi , kterou klademe na nejvyšší stupínky řádu a pořádku , je možné , aby se stal příběh ženy, která je vlastně zneužita domorodým partnerem a pak bezohledně obviněna z duševní nemoci a připravena o dítě za aktivní asistence státního a zdravotního aparátu tohoto státu. Neuvěřitelné, pokud je to skutečně pravda.
Kniha mne šokovala. Nechci nijak soudit život paní Renaty R. Strašně jsem jí v knize fandila a moc jí přeji, aby se jí už jenom dařilo a aby měla sílu bojovat. Podtitul „skutečný příběh státní zvůle“ mi nepřipadá úplně trefný, je to příběh lidské zvůle a lidské bezcitnosti. Za utrpením paní Renaty nestojí stát, ale lidé. Bohužel mi připadá, že i autorka se na tom smutném příběhu svezla a knihu napsala pouze ze zištných důvodů. Nemyslím, že by sepsáním životního příběhu mohla té ženě nějak prospět, ale snad ji tím ani neuškodila. Kniha je napsaná jednoduchým čtivým způsobem. Vadilo mi, že je (hlavně ke konci) plná překlepů a některé události jsou donekonečna opakovány identickými slovními spojeními (částečné zbavení svéprávnosti, zlomení klíční kosti, Švýcarsko je demokratická země...), jako kdyby autorka předpokládala, že čtenář zapomněl, že už to četl pár stran zpět. Knihu jsem přečetla, protože p. Šichtařová, kterou sleduji na FB pro její ekonomické názory, ji v posledním roce prosazovala a různými oslími můstky na ni upozorňovala, ale celkový dojem z knihy mám strašný. Ne však kvůli obsahu, ale především kvůli formě.
Tato knížka ve mně zanechává rozporuplné pocity. Na jednu stranu hlavní hrdinku lituji, vůbec si nedokážu představit, že bych tohle měla prožít, ale na druhou stranu mi přijde, že do spoustu problémů se dostala svou naivitou a zbytečnou důvěřivostí. Občas jako kdyby nepřemýšlela a bezhlavě se řítila vstříc dalším problémům...Nakonec měla možná víc štěstí, než rozumu a může děkovat osudu, že si s ní opět ošklivě nezahrál a že vše nakonec skončilo alespoň tak, jak je popsáno ke konci knihy.
Ano, patřil jsem k "druhé" skupině, která si sama sobě argumentuje a možná i cíleně nalhává: "...to by se přeci ve Švýcarsku (potažmo Norsku) stát nemohlo...". Dere se zde na povrch jakýsi střet kultur, té naší kterou tak rádi kritizujeme a těch ke kterým tak vzhlížíme... zaujalo mě spojení "Incestní kanton"...
Je moc smutné, co se paní stalo, je mi to velice líto, co se může v civilizované zemi stát. Ale přiznám se, že nechápu, že při takovém množství indicií o jisté zvrácenosti svého partnera a jeho rodiny, neodešla pryč již dávno. Vím, že život není o kdyby, ale kdyby zmizela při prvním zjištění nepravostí okolo sebe, mohla porodit a vychovávat dítě sama třeba za těžkých podmínek, ale daleko od všeho toho, co jí ze života udělalo peklo. Kdyby tato kniha varovala jen jednu další ženu před tím, co všechno se dá potkat, tak splnila svůj účel.
Za poslední dobu kniha, od které jsem se nemohla dobrovolně odtrhnout. První den mi manžel zhasnul, neb já bych toho schopna nebyla a druhý den jsem ji dočetla. Nemám slov!
Je to tak. Všechno je úplně jinak než se zdá být. Neuvěřitelné je skutečností. Kolegyně se mě ptala, proč takové knihy čteš, vždyť je to strašný. Jenže bohužel reálný a nevědomost jako vždycky neomlouvá, myslet si, že se nás to netýká...abychom se nepřepočítali. Všechno totiž souvisí se vším...Paní Renatě přeji, aby jí v životě už jen stále potkávalo to dobré, protože toho opačného má na několik životů dopředu vybráno až až...Držím všechny palce co mám!
Nedostatečná jazyková korektura je jedinou vadou knihy. Kéž by nebyla!!
Velmi silný příběh. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem (zhruba v polovině) konstatoval, že na čtení v posteli před spaním není vhodná; měl jsem vážné problémy usnout a mé sny potom podle toho vypadaly. I jako bývalý sociální pracovník, který poměrně záhy rozpoznal, jak může jeho práce ubližovat a vlastně začal řadu úkonů sabotovat, jsem při četbě několikrát cítil takový odpor, že jsem musel knihu odložit.
Je třeba si uvědomit, že to není primárně o zvůli jednotlivých lidí, nadaných příslušným razítkem, ale skutečně o systému. A nemyslím teď pouze systém psychiatrie. Mám na mysli systém, který vznikl postupným narušováním autority, kdy každý může zpochybňovat všechno, systém, ve kterém jsou rozmělňovány, zpochybňovány a relativizovány základní mravní hodnoty. Systém, ve kterém každé autoritativní rozhodnutí může být prohlášeno za projev totality a diktatury. Nezměníme-li tento systém, míříme přímo do pekla.
Výborná kniha. Dojem kazí pouze spousta chyb v textu...to mi přišlo až neuvěřitelné...
No jako, je to velmi smutné, co se té paní stalo. Nicméně, pokud ani po roce a více soužití s divným chlapem někomu neblikají všechny kontrolky, tak jí není rady ani vzájemné hospodářské pomoci.
Když se mi poprvé tato kniha dostala do ruky a přečetla jsem si její podnázev "Skutečný příběh státní zvůle", domnívala jsem se, že se jedná o příběh z doby socialistického Československa. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po začtení do knihy poznala, že se jedná o současnost a navíc o Švýcarsko. Knihu jsem četla postupně asi dva týdny, protože tolik bezpráví se prostě nedalo číst najednou. O to horší, že je zde popsána skutečnost, kterou paní Renata prožila.
Držím palce!
Věděla jsem, o čem tato kniha má být, ale byla jsem skeptická. Na stránce 22 jsem už věděla, že odložit ji nepůjde. Je to denervující příběh, s ne úplně dobrým koncem. Slabším povahám nedoporučuji. Státem schválenou šikanu, vědomé, sebevědomé porušování základních lidských práv, vědomé poškozování člověka, to jsem nečekala. Jsem otřesena. Kéž se jednou paní Renata svých práv domůže a se synem se shledá.
... od začátku čtivý drsný příběh. V každé zemi panují jiné zákony, a někde jsou peníze víc než zákon. Přeju paní Renatě hodně sil, a ať se vše obrátí k lepšímu
Tak tenhle "příběh", to je vážně velká síla. Jak začnete číst, tak musíte číst dál a dál dokud knihu nedočtete. Na konci i slzy ukáply, to se mi snad ještě u žádné knížky nestalo, nejsem nijak přecitlivělý typ. Paní Šichtařové se podařilo knihu neskutečně krásně zpracovat a napsat. Paní Renata si prožila a prožívá největší peklo, které se může stát mámě dítěte a to, že vám dítě někdo vezme. Je to opravdu hnus a strašně mě překvapilo, vlastně až šokovalo, že se tohle může stát v zemi, jako je Švýcarsko. Přicházím tímto o jakékoliv iluze o civilizovaných zemích. Pro mě z toho vyplývá, že mít dítě s jakýmkoliv cizincem (nejen v muslimských zemích, což jsem si až doposud myslela) a v cizí zemi je potencionální průšvih. Kdybych měla dceru (jakože mám kluka, tam to snad tolik nehrozí), tak bych se snažila ze všech sil odradit jí od jakéhokoliv vztahu s cizincem. Paní Renatě přeji hodně sil do dalších let a jsem ráda, že se jí z toho pekla podařilo dostat, i když je mi jasné, jaká muka musí i nadále prožívat tím, že jí sebrali její dítě. Držím jí palce a knihu přidávám do doporučených.
Mamka mi knihu předávala se slovy "nevím, jestli je dobré ti to dávat přečíst, když jsi těhotná". Celkem se trefila, příběh je jen pro rodiče se silnějším žaludkem, opravdu velmi čtivý a zároveń velmi děsivý. Je dobře, že je upozorněno na tento případ, který pro mě představoval příšernou kombinaci nejen státní zvůle, ale také sobectví, totálního nezájmu a nelidskosti napříč "rozvinutým" systémem. Kromě pokrouceného systému je to však pořád hlavně o lidech a z příběhu je zřejmé, kolik lidí se na celém případu muselo podílet, od nejbližších po naprosto cizí lidi, a kolik jich, až na světlé výjimky, v podstatě aktivně a vědomě zhoršovalo hrdince život (pro mě opravdu hrdinka). Jsem ráda, že hrdinka z tohoto příběhu alespoń dokázala začít nacházet pomoc, bohužel podobně postižených rodičů musí být mnohem víc.
Pro ty, kteří zvažují, zda knihu vůbec číst, tak za mě rozhodně doporučuji.
Žasnu jaké zlo dokážou lidé jeden druhému způsobit Děkuji, že jsou lidé, které to nenechá klidnými a dokážou pomoci. Obdivuji silu pani Renaty.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny zločiny korupce domácí násilí organizovaný zločin podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2011 |  Všechno je jinak |
| 2018 |  Ukradený syn |
| 2012 | Nahá pravda |
| 2014 |  Lumpové a beránci |
| 2015 | Zlatý poklad |
Ohledně příběhu - neumím se zcela vcítit do role týrané ženy. Můžu si jen představovat... Renatu nepochopím v tom, že se nepoučí z předchozích situací a dobrovolně se vzdá důkazu proti tyranovi, že podepisuje věci, kterým nerozumí... Spousta věcí je ospravedlnitelná, ale tomuto opravdu nerozumím.
Ale jak se říká - nemůžeš nikoho soudit, když neujdeš míli v jeho botách.
Snad se Renata bude mít už jen líp.
Ohledně knihy jako takové - bohužel spíš nic, než moc. Neustálé opakování, že tohle se děje ve vyspělém, civilizovaném Švýcarsku, mi vadí. Copak my jsme banánová republika?
Není to zemí, je to konkrétními lidmi, včetně paní z české ambasády a řady lemplů, kteří jsou všude na světě.
Neustálé opakování již zmiňovaných věcí, jako by čtenář neudržel myšlenku déle než 5 minut, je protivné.
Sem tam věcná chyba nebo možná pro dramatičnost knihy - přes TeamViewer bez internetu v nezapnutém notebooku v krabici ve skříni - nikdo opravdu recovery disku neudělá.
To všechno jsou věci, které bohužel na kvalitě knize nepřidávají...
Nevím, jestli kniha pomůže Renatě. Pokud by pomohla komukoliv, je to moc a moc dobře, ale kniha jako taková (bez otřesného obsahu), by nestála za moc.