Ukradený syn

Ukradený syn
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386777/bmid_ukradeny-syn-aHL-386777.jpg 4 45 45

Když noční můra se stane skutečností: Díky zvůli státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ díky své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. Původně zdravá žena byla falešně prohlášena za psychicky nemocnou a nadopována léky, až skutečně byla téměř připravena o rozum a dohnána k sebevraždě. Při životě ji držela jen myšlenka na syna, který na ni čeká venku. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… Naprosto neuvěřitelný skutečný příběh, ve kterém se mísí organizovaný zločin, korupce, klientelismus, domácí násilí, nekompetentnost státních úředníků, nezájem institucí a střet kultur. Kniha je syrovou obžalobou systému, který takové bezpráví dopustí. Známá ekonomka a publicistka Markéta Šichtařová, autorka několika bestsellerů a nositelka ceny čtenářů Magnesia Litera spojila své síly s ženou, která se stala obětí arogance státní moci, a napsala její příběh, z něhož mrazí: je až příliš snadné, aby podobnou obětí systému se stal každý z nás… Předmluvu ke knize napsal významný český psychiatr Prof. MUDr. Cyril Höschl.... celý text

Přidat komentář

JFR890
16.09.2018

Kniha je jako akční film, který vás od první minuty chytne a plyn drží na podlaze až do konce. Nezabere vám více než dva dny, nehrozí, že byste ji četli týden. Chytne a nepustí. Výborně napsaná a čtivá.
Její atraktivita je ale dána především tím, že se jedná o skutečný příběh. Proto budí emoce. Proto je tak zneklidňující. Po jejím dočtení budete v šoku přemýšlet o spoustě věcí. A nebudou to banality, budou to zásadní otázky o fungování rodiny v dnešním světě, sobectví, sociálních vztazích, kmenovém chování, emigrace, etického chování lékařů a roli státu v demokratické společnosti.
Největší síla příběhu je v kladení otázek, na které neexistují jednoduché odpovědi. A opravdu nejde o h…., jde o život.
Autorka odpovědi v knize přímo nedává, a to je dobře. V propagační kampani naopak stanovisko zaujímá. Podle mého názoru je zcela mylné, ale to už je jiný příběh. Svět bohužel není tak jednoduchý, jak bychom si přáli.

Komunikuji
08.09.2018 5 z 5

Právě jsem dočetla a ještě se klepu. Jsem vyděšená, protože nejde o fikci a přitom si nedovedu představit, jak tohle celé mohla Renata vůbec přežít. Kdybych mohla její bolest rozdělit mezi deset lidí, pořád by toho na jednoho bylo víc, než lze normálně unést.

Je rok 2018 a mnoho z nás se domnívá, že žijeme v civilizované společnosti a stát nás chrání. S naivní důvěrou akceptujeme množství zásahů do našich svobod, výměnou za zajištěné bezpečí. Tváříme se, že před zákonem jsou si všichni rovni.

Jenže na případech, jako je tenhle, se ukazuje jakému týrání může být lidská bytost v moderním světě vystavena. Je neuvěřitelné, kolik lidí se na tom muselo aktivně podílet, kolik jich to tolerovalo aniž by projevili jen špetku soucitu. Kolik selhání institucí a jejich pracovníků jsme ochotni akceptovat?

Jak moc nás to vůbec zajímá, dokud se v obdobné situaci neocitneme sami? Máte chuť radši přivřít oči a ani se do příběhu nezačíst, abyste nemuseli čelit faktu, že o tom víte? Znám dost lidí s tímto přístupem. Každý z nás, kdo nezasáhne či alespoň nepromluví, když vidí že je pácháno bezpráví, pomáhá budovat tuhle realitu ve které společně žijeme všichni. A žít ve světě, kde milující mámě seberou dítě, je tragické.

Renata má můj obdiv. Ani náhodou bych neměla tolik sil, jako ona. Patří jí obrovská úcta, že to nevzdala, že žije. Že se za sebe a svou rodinu postavila a měla odvahu vyprávět svůj příběh. Markétě Šichtařové děkuji, že má v sobě dost empatie a rozumu a dokázala vypátrat a věcně popsat utrpení, které Renata zažila. Ta kniha je moc důležitá. Musíme vědět, že se tyto věci dějí. Že se mohou stát nám. A že bychom to neměli nechat být jen proto, že jsme ještě nepřišli na řadu.