Ukrajina v měřítku 1:1
Oleh Kryštopa
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/302414/bmid_ukrajina-v-meritku-1-1-5u6-302414.jpg
4
36
36
Zajímají vás události odehrávající se v posledních letech na Ukrajině a chcete zjistit, co jim předcházelo? Kniha Oleha Kryštopy poskytuje autentický vhled do tamější situace a pomáhá pochopit, proč došlo k Majdanu, následné anexi Krymu i nynější „tiché“ válce s Ruskem. Autorovi, který je investigativní novinář a talentovaný spisovatel, se podařilo z jednotlivých postřehů a střípků složit jedinečný portrét jeho rodné země. Snaží se podívat na Ukrajinu zblízka, doslova v měřítku jedna ku jedné. Svou rodnou zemi projel křížem krážem, od Haliče po Donbas a zpět, vyzpovídal stovky lidí a dostal se do míst, kam se běžný turista nikdy nepodívá.... celý text
Přidat komentář
Dost mne tato knizka prekvapila. Reportaze, fejetony, psane jeste pred Majdanem. Mozaika pribehu, nic pribarvovaneho.
Jimave, misty depresivni vypraveni, jako kdyz se hodne smutna zena pousmeje pri pohledu na fotku svych zemrelych blizkych. Kdyz zavrete oci, vidite pred sebou zive kazde misto, o kterem autor pise. Citite hnilobu starych drevenych chalup, smrad vycpele „palenky“ a vykourenych nekvalitnich cigaret. Ta kniha mnou pohnula. Dokonce je z ni nactena ukazka na Ceskem rozhlase Vltava (porad „Dopoledni cetba“, cte Ales Prochazka), kterou doporucuji poslechnout kazdemu, kdo jeste s prectenim tehle knihy vaha.
Skvělé. Čtivé, objevné, zajímavé. V mojí lásce k Ukrajině mě to ještě utvrdilo, přestože (nebo spíš právě proto) že se tam řeší spíš ty negativní stránky věci.
Tak trochu jiný cestopis...možná spíše reportážní román psaný lehkou rukou s těžkou hlavou po nekonečném přiťukávání ukrajinskými pálenkami. Nepřikrášlená zpráva o současném stavu země, kde vládne mafie, vodka, byrokracie a bída. Od komunity starousedlíků, kteří se vrátili do zakázané zóny Černobylu, kde v místním jezírku nestvůry z hlubin polykají pecny chleba napříč, přes zničené vesnice, kde lidé živoří mezi holými zdmi, které jim sousedi rozebírají na stavbu vlastního domu, po příběhy oděských námořníků nad desátou sklenicí vodky a druhým krajícem chleba se sardinkami. Člověk se chvíli směje, chvíli žasně, chvíli jen nemě polyká stránky očima. Nad příběhem potopených sudů s bojovými plyny na krymském pobřeží a mrtvými delfíny se zčernalými vnistřnostmi už jenom pokřižujete se slovy "'Bůh nás ochraňuj". A pak dočtete na poslední stránku, zaklapnete knihu a uvědomíte si, že jste rádi, že žijete tady, v malé zaprděné zemi uprostřed Evropy, že zítra jdete do práce, protože nějakou práci máte, že pět dní v týdnu nejíte slanečky s chlebem a že se vůbec máte jako prase v žitě...
Povinná literatura pro všechny ty, co žehrají, jak se tu máme špatně...
Turista cestujúci do novej krajiny, so sebou zvyčajne ťahá nejakého knižného sprievodcu, aby sa na nových miestach lepšie orientoval a aby mu nič podstatné neušlo. Ak turista smeruje na Ukrajinu a zaujíma ho viac, ako len kde sa najesť, vyspať a ktoré pamiatky navštíviť, nemôže urobiť nič lepšie, ako že si na cestu pribalí i Kyštopovu Ukrajinu v mierke 1:1.
Knižné cestovné príručky vychádzajú v rôznych edíciách a je dobre mať vždy tú najnovšiu, najaktuálnejšiu. Mapa Ukrajiny v miere 1:1 takou už žiaľ nie je. Ukazuje mozajku krajiny v prvých rokoch 21.storočia až po posledné zlomové udalosti na Majdane. Je teda spomienkou. Ale spomienkou veľmi živou, hýriacou všetkými farbami! Čiernou farbou uhliarov ťažiacich na vlastnú päsť v nebezpečne úzkych chodbách v zabudnutých mestách Donbasu. Modrou, do ktorej sú ladené obrazy inzitných maliarov od brehov Dnipra. Červenou ako krv ľudí, tečúcu pre nedbalosť zbohatlíkov na rýchlych autách či agresivitu milicionárov, ktorí si dodnes myslia, že ľudia majú slúžiť im a nie naopak. Šedou farbou lodí čiernomorskej flotily, kotviacej v prístavoch Krymu. Zlatou z ikon ukradnutých chamtivým popom kdesy pri Černivcoch. Bielou farbou snehu pokrývajúceho za tuhých zím rozľahlé roviny i vnútorné strany parapetov netesniach okien starých socialistických hotelov. Či zelenou farbou karpatských hôr, kam sa dodnes v spomienkach vracajú preživší bojovníci partizánskych oddielov Ukrajinskej povstalecej armády. Spomienkou niekedy poetickejšou, inokedy faktografickejšou. V každom prípade vynikajúco napísanou.
Kryštopa vystihuje charakter svojej vlasti úžasne. Na príhodách drobných ľudkov ukazuje, čo sa deje s celkom. A vôbec neprekáža, že je „chochol“ do morku kosti, že na „moskaľov“ krivo zazerá z každej druhej stránky a na západnom brehu ktorejkoľvek rieky, tečúcej jeho mentálnou mapou je vždy všetko lepšie ako na východnom. Aj toto je, či bola Ukrajina. Sám autor v závere avízuje, že s poslednou stránkou jeho knižky dejiny jeho krajiny nekončia. Ich pokračovanie v jeho podaní si určite ujsť nenechám!
Podvědomí si občas dělá, co chce. A tak jsem si jednu kapitolu nechtěně přejmenoval na „Mezi Googlem a socialismem“. Až z kontextu jsem pochopil, že správně je to „Mezi Gogolem a socialismem“. Pravdou je, že velkou většinu věcí, o kterých Kryštopa píše na Googlu nenajdete. Nenajdete tam ten zmar, opotřebovanost, únavu a nekonečné potoky vodky. Nenajdete tam otřesnou chudobu, vztek a frustraci. Nenajdete tam tu typickou východoevropskou zpupnost a aroganci. A pohostinnost, A ten bezbřehý smutek. Takové ty dlouhé filmové záběry na chvějící se břízy podbarvené tklivou balalajkou, typické snad pro každý ruský film. Já vím. Ukrajina není Rusko. Je takovým nárazníkem mezi západem a východem. Ale Rusko tu zanechalo spoušť. Rusko se zakouslo do ukrajinských duší jako buldok. Důkazem toho je současná občanská válka. Anexe Krymu. Ale to sem nepatří. Vraťme se ke knize…
Ta mě bavila. Moc. Rád cestuji, ale vím, že do končin, o kterých se v ní píše, se nikdy nepodívám. Na to jsem příliš zbabělý a pohodlný. Dění na Ukrajině samozřejmě sleduji. Ne nějak podrobně, prostě to, co mi předloží média. A tak jsem rád, že si mohu udělat daleko autentičtější představu. A jsem přesvědčen, že by si to mělo přečíst co nejvíce lidí. Zejména těch, co nostalgicky pláčou za starými dobrými soudružskými časy. Stakan vodky na to…
Ukrajina v měřítku 1:1
Zmučená země
- silniční ukazatele neviditelné
- industriální džungle neprůjezdné
- těžařské vsi nebezpečné
- cesta většinou samá jáma plná vody
- domy skrz na skrz shnilé
- dvorky plné agresivních vyholených a opilých mladíků ...
... vítejte na předměstí Donbaské průmyslové zóny.
Silnice křižují rezavé koleje, možná rychlost jízdy, tak max. 5-10 km/hod., po chvíli jízdy začnete nekontrolovaně pociťovat bezmoc silnice směřující na východ je prázdná ...
Knížka, která vyšla ještě před událostmi na Majdanu a před ruskou anexí Krymu, a přesto dnes snad ještě aktuálnější než tehdy.
Oleh se postavil ke své rodné zemi čelem a popsal ji v její nahotě, takovou, jakou ji vidí, bez optiky, bez příkras, bez pardonu, pravdivou v jeho očích. Popsal zemi, které se nedaří, zemi, kde je nemožné (podle Oleha ale jde spíš o neschopnost) uzpůsobit svět svým představám ... Evropa na to, jak na to, přišla v polovině 20. století, tady na to nepřišli nikdy, ..."a tak se chytají starého života ... blouzní za minulostí" ... a kolem je ticho ... v zemi bez peněz ...
Není to veselé čtení, Oleh projel celou Ukrajinu křížem krážem a ukázal vše, co uviděl --- a není to, věřte, pěkný pohled, přestože z knížky nevyvěrá žádný smutek, zato depresi cítíte na každém druhém rohu, trochu říznutou takovým hodně pragmatickým přístupem k životu - dnes je dnes, a co bude zítra, tím se dnes nemá cenu trápit -
Ukrajina je země, která leží, jako nárazníkové pásmo mezi Ruskem a Evropou, už jen její poloha ji předurčuje k problémům, a tak se vlastně dá dobře pochopit, proč je ono - najít si vlastní chápání světa - pro Ukrajinu více méně nemožné, a tak balancuje ... stále někde mezi ...
Jsem ráda, že jsem si tuto knížku přečetla, a rozhodně ji doporučuji, ukazuje totiž pohled na tuhle zemi z doby před všemi současnými událostmi, a možná proto (nezatížená jimi) ... je víc autentická ...