Ukřižovaná
Jakub Arbes
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/116550/ukrizovana-116550.JPG
4
72
72
Romaneto Jakuba Arbese Ukřižovaná, v sobě obsahuje vše, co můžeme od díla tohoto žánru očekávat. Magická pražská zákoutí a uličky, pompézní temné chrámy, nevlídné hřbitovy i válečná pole. Minulé děje a tragédie se prolínají do vypravěčovy současnosti a ovlivňují jeho život i osudy jeho přítele, který je se svými temnými vizemi hlavním hrdinou příběhu.... celý text
Přidat komentář
Má první přečtená kniha od Jakuba Arbese a jistojistě nebude poslední. Autor a tvůrce nového prozaického žánru - romaneta. V zahraničí již delší dobu existujícího jako povídky s tajemstvím. Název romaneto však vymyslel jeho učitel a kamarád Jan Neruda. Pokud bych měl Arbese k někomu připodobnit, byl by to Edgar Allan Poe, naproti tomu zůstávají v jeho romanetech originální prvky, jež ho odlišují od konkurence. Ukřižovaná obsahuje několik velice zdařilých hororových mrazivých pasáží, které se mi vpálily do paměti a jen tak je nezapomenu. Příběh je dobře vystavěn a hodný zapamatování. Navíc čteno vydání od nakladatelství Dokořán s pochmurnými ilustracemi Blanky Dvořákové.
Ve svazku Ukřižovaná jsem si přečetl kromě titulního romaneta také příběh Poslední škamna - příběh svou ireálností až cimrmanovsky komický, ale velmi čtivý; svazek dále doplňují vynikající drobnokresebné povídky v souboru Ze Staré Prahy a Smíchova. Arbes, žák Nerudův, zde nezapřel dobrý vzor svého učitele, kterého však nekopíroval. - Ukřižovaná i Škamna obsahují už víše zmíněné Arbesovy figury: vyšinutá a mýlící se lidská psychika, přírodní živly - bouře - které ji ochromují a mění, série podivných fatálních setkání, defilé postav, které jsou vylíčeny zprvu jako takřka lidští ďábli, ale pak se jejich osvícení blesky běsnící bouře mění a mění se i ony samy - až se čtenář nestačí divit. Já se ovšem takto divím rád (píšu to a směju se, netuše, kým já sám budu zítra). - "A přece každý z nás ví, že dřevěné tělo Kristovo na kříži necítí, jako jest bez citu tento nůž zde na stole. Poté uchopil (páter) Schneider nůž na stole ležící a přistoupiv kvapně až ku kříži na stěně dodal: "Kdyby tomu bylo jinak, musila by vystříknout krev!!" A prudce jednou ranou zarazil nůž do prsou Kristových... Po ráně následoval dutý zvuk jako temné, přidušené zaúpění. Nůž trčel z prsou Kristových a škaredý páter stál bez pohnutí vedle kříže dívaje se na mne upřeně a přísně jako člověk, jenž byl právě provedl nezvratný důkaz. "Nuže, proč nevystřikla krev?" pravil po malé chvíli a obrátiv se ku stěně, uchopil nůž a několikrát jím prudce zalomcoval, jakoby jej ještě prudčeji vrážel do prsou Kristových. Nemohl jsem odvrátiti zraků svých z kříže. Nůž trčel v prsou Kristových dosud; ale zdálo se mi - buď to byl klam smyslů nebo skutečnost - jako bych pod nožem na Kristově zažloutlém těle pozoroval několik kapek čerstvé krve." - Ještě postřeh: Arbes se opakovaně vrací ke svému prožitku událostí roku 1848, především k požáru staropražských mlýnů po Windischgrätzově ostřelování, který byl zřejmě velmi traumatizujícím zážitkem, který nejen on nikdy nedokázal vymazat z mysli. Bouřlivý rok osmačtyřicátý vůbec nelíčí Arbes jako nijakou selanku, jak by se nám dnes mohl snad zdát, ale jako čas, kdy se svět (za jeho dětství) prvně otřásl ve svých základech.
Zvyklá na současné světové bestsellery byl ten přechod na starou češtinu, plnou přechodníků a jiného slovosledu, celkem náročný. Hůř se mi to četlo, ale námět byl zajímavý a během pár dní jsem to prelouskala. Vůbec to nebylo špatné!
„Mračný tvůj Jehova, drahá Rut, právě tak málo zasahá v divuplné toto ústrojí všehomíra jako svrchovaně spravedlivý a milosrdný bůh, kterému se koří jiní a z jehož svrchované vůle úpí prý tisícové v mukách a utrpení věčném…“
Bezútěšný, nihilistický, žaluplný text.
„Ukřižovanou“ znám skoro nazpaměť, protože o historické předloze postavy pátera Schneidra jsem čtyři roky psala kvalifikační práci a pak jsem o něm ještě publikovala pár článků. Prostudovala jsem za tím účelem všelijaké doplňující texty, které mi pomohly romanetu lépe porozumět. Například jsem zjistila, že motiv lásky k židovské dívce je vlastně autobiografický. Ale stejně jsem „Ukřižované“ nepřišla na chuť.
Nemůžu si pomoct, nemám autora ráda jako jako člověka ani jako spisovatele. Jeho archaizující styl mě z nějakého důvodu dráždí, přestože umí být i velmi poetický. Možná je ovšem zdrojem mojí averze prostě to, že Arbes zase neměl rád Franze Schneidra, „škaredého pátera“. (Podotýkám, že skutečný Franz Schneider vypadal naprosto normálně a Arbes se tímto epitetem zjevně jenom mstí svému někdejšímu učiteli.)
Ukřižovaná je mysteriózní dílo, která postupně rozkrývá záhadu psychických záchvatů přítele Karla. Čtenáře zavede do bouřlivých let 19. století, nejen do císařské Prahy, ale také další koutů naší země. Přibližuje městské poměry, vztahy k Židům, antiklerikalismus a hlavně tehdejší život. Celkově se jedná o tajemné, ale velice čtivé dílo, vhodné do zachmuřeného podzimního odpoledne.
Další krásný relax přečtený během několika dnů. Na počátku hodně tajemné, konec trochu zklamal.
Zaprvé edice Netopýr patří k tomu nejzajímavějšímu, co v ČR vychází. Zadruhé Ukřižovaná je napínavá, i když místy rozvláčná, kniha, kterou doporučuju každému, koho potkám. Protože říkat, že mým oblíbeným autorem je Jakub Arbes, je prostě neoddiskutovatelně cool...
Žánr romaneta mě neuhranul. Text mi nepřišel ani čtivý, ani zajímavý. Plánuji se k Arbesovi ještě někdy vrátit, ale napoprvé jsme si nepadli do oka.
Hlavně jsou Arbesovy knihy klasika a jako takové je lze nutno hodnotit, z nadhledu.
Od Arbese by se měli učit všichni autoři "tajemné" literatury... A to jak světově proslulí "umělci" jako je Dan Brown, tak české hvězdičky brakové literatury jako je Arnošt Vašíček. Tohle je sice zápletkou na podobné úrovni, ale je to dle mého skromného názoru pořád velice kvalitní kniha.
Štítky knihy
Část díla
- Ukřižovaná 1976
Autorovy další knížky
| 2009 |  Svatý Xaverius |
| 2008 | Newtonův mozek |
| 2006 |  Romaneta (5 romanet) |
| 2004 | Erotomanie |
| 1951 | Štrajchpudlíci |
Skvělá kniha, úplně mne ohromila. Ty archaismy, já z nich nemůžu. To se tak dobře čte. Sice tady na to hodně lidí lamentuje, ale mně se to líbí a nedělá mi to problém.
A děj? Velmi povedený. Tajemno, záhady, to vše je tam úplně akorát. Jediné, co je trochu zmatené, jsou dějové linky, ale chápu, že jinak to udělat moc nejde.
Pro milovníky záhad a archaismů je to kniha snů!