Úkryt času
Georgi Gospodinov
Čudácky a zároveň podmanivý Gaustin dostane veľkolepý nápad. Rozhodne sa založiť „kliniku minulosti“, ktorá by pomáhala pacientom s Alzheimerovou chorobou zžiť sa s realitou, v ktorej sa zasekla ich myseľ. Každé poschodie na klinike preto predstavuje jedno desaťročie a od nábytku až po najmenší gombík, a dokonca vôňu či odtieň svetla, zachytáva danú dobu. Absurdita detailov je natoľko lákavá a presvedčivá, že kliniku čoraz častejšie vyhľadávajú aj zdraví ľudia ako takzvaný úkryt v čase. To však vedie k nečakanému rébusu. Čo sa stane, keď sa minulosť začne pliesť do prítomnosti?... celý text
Přidat komentář
Veľmi aktuálna téma, podaná v strhujúcej a veľmi dobre čitateľnej knihe. Je to sice depresívna kniha v dnešnej postfaktickej dobe ale pozorného čitateľa odmení nezabudnuteľným zážitkom . To najlepšie v rámci beletrie čo som tohto roku prečítal.Odporucam všetkými desiatimi prstami na nohách aj rukách.
Podle mého názoru je to nejlepší kniha, kterou jsem v letošním roce četl. Román není oddechovým čtením, ale pro vnímavého čtenáře přináší zajímavé plody. Zaujala mě třeba kapitola (str. 64) Paměť zubaře (sám profesí zubař), cituji: "vaše zuby představují stručné dějiny devadesátých let." Tak to je přesné. Ale těch míst, která jsem si vypsal je mnoho. Myslím si, že se ke knize bude vracet, protože na první čtení člověk nemůže postřehnout všechny deatily.
Dovolím si ještě jeden citát (str. 200): "Dějiny si můžou dovolit zničit padesát šedesát svých let, vždyť jich mají tisíce, pro ně je to jen vteřina, co však má dělat ta mušička - člověk, pro něj je stejná historická vteřina celým životem."
Vřele doporučuji!
Lidé obecně mají tendence ve svých vzpomínkách utíkat do šťastné minulosti, chtějí ji znova prožít. Ale co se stane, když chtějí utéci do minulosti celé národy? Nad tím se zamýšlí bulharský spisovatel Georgi Gospodinov ve své knize Časokryt. Kniha patří rozhodně mezi to nejlepší, co jsem v letošním roce mohla číst a možná to pro mě bude nejlepší kniha letošního roku. Je to skvělý příběh, přes to se nečte zrovna lehce. Čtenář se nad ní musí hodně zamýšlet. Obsahuje celou řadu zajímavých pasáží a vět, které si chce podtrhnout či poznačit pro jejich obecnou platnost. Nebo je chce pro jejich trefnost alespoň někomu nahlas přečíst.
Celé v recenzích.
Štítky knihy
cestování časem bulharská literatura dějiny Evropy ztráta paměti, amnézie Alzheimerova choroba Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2018 |  Fyzika smutku |
| 2024 | Časokryt |
| 2005 | Přirozený román |
| 2004 |  Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény |
| 2009 | Lapidárium |
Seznamte se se světem, kde existují tzv. kliniky paměti. Tyto kliniky jsou určeny pro lidi s Alzheimerovou chorobou. Zde, díky nostalgii, se lidé přenášejí zpět v čase a vzpomínají na to, co už bylo zapomenuto. Do minulosti se ale nechtějí přenést jen jednotlivci, ale i celé národy.
Kniha zpracovává velmi zajímavý námět. Lidé zde totiž nechtějí žít, z různých důvodů, v současné době. Rozhodnou se tedy pro obrazný návrat do minulosti.
Zajímavý nápad se ale nese v duchu zmatenosti a chaosu, což mi velmi znesnadňovalo čtení. Nesedl mi autorův styl psaní, stejně tak jako absence uvozovek v přímé řeči. Autor má ale velmi barvitý jazyk.
Obsah knihy nemohu hodnotit příliš kladně, protože jsem si čtení příliš neužívala a knihou jsem se prokousávala. Obálka knihy mě ale zaujala na první pohled.
Řekla bych, že tato kniha není pro každého. Za mě bych ji spíše nedoporučila.