Ulice temných krámků

20.03.2015

Jedna z knih, která je hezky napsaná, takže ji nemůžete náležitě ztrestat, ale je strašně o hovnu, takže vás vlastně nezajímá. Taky vlastně nemůžete říct, jestli je o hovnu, protože pak si v doslovu přečtete, že je vlastně o samotě, vykořistění a bytí, takže jste zmatení, jestli teda rozumíte literatuře nebo ne. Co jsem si z knihy odnesl tak tedy vlastně akorát to, že když pátráte po své minulosti, každý člověk kterého potkáte Vás náhodou kdysi znal, když se ho zeptáte na fotky tak vám s radostí věnuje všechny svoje rodinné fotografie a ještě vás pozve do bytu na kávičku. Za největší kámen úrazu, když nepočítám děj posouvaný nesmyslnými náhodami, ale považuji fakt, že i když se kniha z větší části odehrává během druhé světové války tak v ní není ani jeden tank a ani jedna stíhačka.

01.03.2015

Musím se přiznat, že mě ke koupi a následnému čtení nalákal hlavně fakt, že Modiano loni vyhrál Nobelovu cenu, takže jsem byl natěšený.Ve finále jsem byl ale zklamán, protože se z románu vyklubala kniha, která se snaží těžit především ze skvělé atmosféričnosti a filozofie, že jsme všichni v našich životech takoví ''muži na pláži'', ale to je bohužel podle mě na držitele nejprestižnější literární ceny trochu málo.

Po přečtení jsem se snažil najít všemožné jiné analýzy jiných Modiánových děl a byl jsem nemile překvapen, že všechny jeho knihy jsou takříkajích na jedno brdo, ale zpět k Rue des boutiques obscures, pokud chcete pořádně tajemnou a vypjatou detektivku, tak si radši přečtěte Sherlocka Holmese, protože po Modianovi se opravdu vyplatí sáhnout jen v případě, že si chcete připomenout kouzelnou atmosféru ospalé poválečné Paříže.

27.11.2014

Dávám dvě hvězdičky za to, že tenhle pán má výborný styl psaní, čtivý, opravdu je to paráda čte se to samo, bohužel děj knihy je prostě pitominka a třeba jiná jeho kniha je lepší? nevím na další nemám chuť . Tato knížka začíná jako detektivka. Váš hrdina pátrá po své ztracené paměti, pátrá po ní tak že náhodou dělal v detektivní kanceláři a náhodou každý koho se optá má jeho fotky a náhodou ho zve k sobě domů a chce si s ním povídat. Hrdina se chvilku zamýšlí i nad svým věkem a náhodou moc nestárne, ačkoliv všichni kolem něj umřeli věkem a byli to jeho kamarádi, mno a náhodou si hrdina nakonec na něco vzpomene a bum - konec knížky....takže je na vás jak moc se vám tenhle žánr líbí. Za mě nic moc