Ulice ztracených bratří
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/789/ulice-ztracenych-bratri-789.jpg
4
10
10
Soubor povídek, který poprvé vyšel v roce 1959 a doznal od té doby několika změn. Povídky s tématikou holocaustu vypovídají bez patosu o lidech v mezních situacích, lidech pod tlakem nacismu a války.
Přidat komentář
06.07.2022
Co jsem zatím četla od Lustiga mě nadchlo. Tohle se mi četlo velmi obtížně. Buď jsem nebyla správně naladěná, nebo jsem se prostě ztrácela a nenašla v textech patřičné souvislosti. Nejlépe se četla ta nejkratší povídka Záře půlnočního slunce. Byla zároveň i nejsnáze pochopitelná.
1
Část díla
- Ďábelská jízda na koloběžce
- Dívka u oleandrového keře
- Můj známý Vilifeld
- V půl páté ráno
- Záře půlnočního slunce
Autorovy další knížky
2002 | Démanty noci |
2001 | Colette z Antverp |
2007 | Dita Saxová |
1968 | Hořká vůně mandlí |
2003 | Krásné zelené oči |
(SPOILER) Ve své době odbornou kritikou ne úplně dobře posuzovaný soubor povídek.
Ďábelská jízda na koloběžce:
Chlapec, vyrůstající v neutěšeném prostředí - otec utápějící se v alkoholu a sebelítosti o nenaplněném osudu. Východiskem jsou chlapcovy úniky do snů a přátelství s dívkou Evou. Nakonec Eva opouští s rodiči zemi, bez rozloučení a chlapec si uvědomuje, že v dospělosti bude determinovaný chováním svého otce a neunikne jeho osudu.
V půl páté ráno:
Epizoda z manželského života Augustina, penzionovaného truhláře, jež se dostane k projednání na uliční výbor. Komplikovaný vztah s manželkou, ovlivněný odbojovou činností a totálním nasazením Augustina, jeho odcizením od rodiny a útěkem z Německa na konci války. Vnitřní nedefinované rozpory a myšlenkové pnutí hlavního hrdiny.
Můj známý Vili Feld:
Povídka, která se dočkala pozdějšího rozšíření a rozpracování. Z mého pohledu nejlepší část tohoto povídkového souboru. Vili Feld jako symbol nejednoznačnosti - přeživší šoa, který přislíbil pomoc emigrantovi v nouzi, slovo nesplnil a výsledkem jsou výčitky svědomí, které jej pronásledují při rekapitulaci svého života jako "černá díra". Popis duševní mapy dvou lidí, kteří se splu střetli v Římě v roce 1950 a poté se již nikdy nesetkají. Leitmotivem je deziluze a pocit promarněného žití. Otázky smyslu existence.
Dívka u oleandrového keře:
Sentimentálně ztvárněný vztah českého montéra (a komunisty), který se kdysi v Praze setkal s židovskou ženou a po válce se za ní vydal do Izraele, kam se ona po válce vystěhovala. Hledání svého "místa" v životě a jeho "čistoty". Dilema návratu do Prahy (rozpor partnerů) jako touha po naplnění životní cesty.
Záře půlnočního slunce:
Vzpomínky hlavní postavy na pochody smrti a mezní situace s nimi související. Snaha přežít a žít i nadále plnohodnotný život, vybudování nové existence po válce.