New Avengers: Útěk
Brian Michael Bendis
Ultimátní komiksový komplet série
< 31. díl >
Dokonce i když se Nejmocnější hrdinové světa rozpadli, pořád je na světě mnoho hrozeb, které jsou příliš velké pro jediného superhrdinu. Když v přísně střeženém vězení známém jako Raft vypukne vzpoura, která se promění v masový superpadoušský útěk, musí se dát dohromady neobvyklá skupina hrdinů. Připravte se na setkání s novým týmem Avengers!... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2014 , HachetteOriginální název:
New Avengers: Breakout, 2006
více info...
Přidat komentář
Jde vidět, jaké hrdiny má Bendis v oblibě, protože velkou část z nich použil v Tajné válce i New Avengers, kteří jsou časově zasazeni za ní. Od Rozpadu uplynulo půl roku a hrdiny čeká další katastrofa - z vězení pro superpadouchy uniklo přes čtyřicet z nich a je na čase, aby vznikla nová sestava Avengerů. Příběh jako takový funguje, byť to není žádná extra zábava. Slušný začátek nového týmu, který je pěkným osvěžením po klasické partě.
Kniha hezky navazuje tam, kde skončilo album Avengers: Rozpad. A přestože je mi výběr hrdinů do staronového týmu sympatický, příliš nechápu účelnost kompletace rozdílných charakterů. Lépe řečeno, jednotlivé figury jsou natolik silné ve vlastních sériích, že když pak pracují v týmu, není důvod se o ně jakkoliv bát. Pořád ovšem oceňuji, že Bendis pracuje s postavami již existujícími a netahá žolíky z rukávu. Stejně, jako že skupinu osekal na minimum a s tím minimem pak hraje neuvěřitelně zábavnou hru. V tomhle ohledu to je rozhodně lepší, než když byli Avengers tvořeni bandou outsiderů, měli vlastní velvyslanectví a všichni byli velká šťastná rodina.
Každopádně k zápletce - jde o rozjezd nové série. Rozjezd, který je skvělý, ale taky v tom nejzajímavějším končí a pokračování si přečtete leda v originále. Co si však člověk vychutná, jsou roztroušené detaily, jejichž smysl pochopíte až později, když se doberete velikosti konfliktu jménem Tajná invaze. A tady si už vystačíte i s pouhým UKK.
8,5/10
Povedený komiks který má jedinou velkou chybu a to jak to u UKK většinou bývá je otevřený konec.
Příběh je dobře udělaný, napínavý a pěkně kreslený. Je taková pohodová četba, které by nevadil sešit navíc.
Solidní scénář, solidní kresba. Klidně bych si dal i pokračování, vzhledem k tomu, co bylo v závěru nakousnuto.
Příběh je akční, exotický, zavádí nás do nových lokací, seznamuje nás s novými, méně známými postavami, které ale mají v Marvel universu svoje místo. Bendis s Finchem si dovolili i trochu odvážnější scénu, kde je i ta nahota, ale ne zase moc, nebojte. Docela mě pobavilo, že když má Jessica Drew alias Spider-Woman kostým, její hrudní výbava je vskutku enormní. Jakmile ale má být ve scéně nahá, tak aby nic nebylo vidět, je to dostatečně zmenšeno. A i když se nachází v pozici, kdy jednotlivé části těla mohou trochu měnit tvar, v jejím případě by se nemohlo jednat o změny až tak razantní. No, to je na konec takové rýpnutí do jinak skvěle akční kresby, která vyniká i barvami. To, že si Bendis vytvořil příběh, z něhož se dá žít několik let (někdo ty vězně bude muset dostat zpátky), to je věc druhá, a je otázkou, jestli to považovat za kvalitu autora, anebo jeho slabinu. To by chtělo posoudit právě podle toho, jak dopadly další díly. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/03/536-ultimatni-komiksovy-komplet-31-new.html
„Skupina neobyčejných lidí... lidí, které by vás ani náhodou nenapadlo spojit do jednoho týmu. Lidí, ochotných odložit stranou své osobní zájmy a problémy. Lidí, kteří automaticky dělají to, v čem jsou nejlepší, kteří si nedají oddech, aby uvažovali o hrozivosti situace, ve které se ocitli.“ Brian Michael Bendis musel napřed kapitolu největších hrdinů světa Avengers ukončit (viz UKK Avengers: Rozpad), aby mohl začít spřádat plány pro New Avengers. Nový tým, ale staří hrdinové. Zpočátku mi to přišlo strašně zmatené, pak se dějová linka zdánlivě projasnila, jenže to nevydrželo dlouho a byl to zase zmatek nad zmatek, a na dovršení všeho otevřený konec s douškou „pokračování příště“ (ale nejspíš nikdy). Takže další ultimátní ochutnávka, která nabila zbraně slepými náboji. To jí samozřejmě nebrání být pořádně drsnou a temnou ouverturou, která někde cestou sebrala i nějaký ten intelektuální podtón. Přiznávám, že mi Bendisovo klamání nepřítele mnohdy nedávalo smysl (možná proto, že rozpoznat přítele od nepřítele, je občas docela oříšek, o tajemných náznacích ani nemluvě). Nebýt to tak parádně nakresleno, asi bych před tímhle dobrodružstvím utekl už někde v první třetině. David Finch mě ale přikoval do sedačky s takovou bravurou, že jsem vydržel až do finále a nevynechal jediný panel.