Umělé družice

18.09.2023

Velice solidní kniha napsaná jedním z dnes již málo známých a nezaslouženě zapomenutých průkopníků kosmonautiky. Vždyť Šternfeld se zaobíral touto problematikou od začátku třicátých let, kdy začal přednášet na Sorbonně (ještě před svým návratem do SSSR v r. 1935).
Navzdory přístupnému stylu jsou "Umělé družice" vědecko-populárním textem v tom nejlepším smyslu toho slova.
Tedy: kniha se zaobírá problematikou nejen umělých družic, ale i pilotovaných letů do vesmíru. Přičemž tak autor činí s nesmírnou erudicí.
Předpokládá každopádně znalost (minimálně) středoškolské matematiky a fysiky a orientaci v matematickém aparátu. S kvalitní kalkulačkou si tak za pomocí rovnic uvedených v knize může čtenář lehce propočítat vlastní alternativy startovních drah, poměrů výkon-váha atd...
Šternfeld vysvětluje velice pečlivě celou teoretickou problematiku pohonů, paliv, uvádí výpočty výkonů raketových motorů, fysikální zákonitosti spojené s kosmickými lety (optimální startovací dráha, librační bod, návrat do atmosféry atd.) ale nezůstáva jen u toho. Uvádí řadu zajímavých technických podrobností a hlavně možných technických řešení (až po orbitální stanice).

Jistě, kniha je to už stará, nicméně základy kosmonautiky jsou stále ty samé.
Toliko se na nich dále staví, samozřejmě s technologiemi, které udělaly za těch více než šedesát let nesmírný skok vpřed. Co dříve počítaly celé týmy inženýrů s mechanickými kalkulátory celé týdny, dnes zvládnou počítače za sekundy. Principy však zůstaly stejné.

Zajímavost: Šternfeldova kniha vyvolala ve své době v technických kruzích úplnou senzaci. V r. 1958 se ve Spojených státech postaralo o její překlad a zpřístupnění přímo dokumentační oddělení amerického letectva. (vyd. A. Shternfeld, Artificial Satellites (Iskusstvennye Sputniki), F-TS-9570-V (translation prepared by Technical Documents Liaison Office, MCLTD, Wright-Patterson Air Force Base, Ohio), U.S. Dept. of Commerce, Washington, 1958.