Umělec
Taras Ševčenko
Taras Ševčenko patřil lakomému a bezcitnému statkáři, který, když ho kozáček omrzel, dal jej na učení do města k malíři pokojů. Bystrý a zručný Taras zaujal Brjullova, slavného ruského malíře a profesora Akademie, a tensespřátelipostaral o vykoupení nadanébo nevolníka. Statkář chtěl za Tarase 2500 rublů. Brjullov nakreslil portrét básníka Žukovského a přítelkyně Žukovského zařídila, aby obraz vyhrála carevna. Událost byla kritisovánaaŠevčenko,který bylodsouzen, neznaje zákulisní pletky, cítil své odsouzení jako nejtěžší urážku. Touto autobiog. povídkou chtěl pravdivě vylíčit své osvobození. Jen konec povídky, sebevražda chlapcova, neodpovídá skutečnosti:Ševčenkotukombinuje svůjosud s osudem jednoho ze svých přátel. V "Umělci" setkáváme se s desítkami jmen umělců různých epoch a národů (knížka je opatřena jmenným rejstříkem), jež nám prozrazují nejen úctyhodnou píli, s jakou siŠevčenkozapoměrně krátkoudobu všechny tyto vědomosti osvojil, nýbrž i vysokou úroveň jeho poznatků." (B. Pašková)... celý text
Přidat komentář
Formou zvláštní román (novela?), je totiž v ich formě vyprávěna dvěma vypravěči. jeden vypráví příběh, druhý (dost značnou část příběhu) píše dopisy. Je to zajímavé, i když se zpočátku zdá, že jde jen o jaksi povrchní popis osudl jednoho umělce (malíře), od počátků až k vyzrálosti, aby se nakonec ukázalo, že je to docela zajímavá studie člověka, který si zcela lidsky vybral a jaký to mělo vliv na jeho osudy. Tedy, přesaněji řečeno, trochu zajímavý vliv, což lze na jednu stranu vnímat jako ukázku povrchnosti vnímání (okolí) na druhou stranu ukaázku toho, jak může být jedinec čímsi vnitřně pohlcen (předurčen k tomu?) natolik, že jakékoliv vykolejení změní jeho mysl i život. Zpočátku jsem po příběhu jen tak klouzal, zaujal hlavně autobiografickými prvky (viz. předmluva), závěr tomu však najednou dal hlubší a pronikavější (jak psáno výše svým způsobem i nejednoznačný či mnohavýznamový) smysl. Ona vás nakonec ta kniha vlastně donutí přemýšlet a postavit se k tomu po svém. Což je, ostatne, na příbězích to krásné.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
| 1953 | Kobzar |
| 1964 | Víno milencov |
| 1977 |  Bílé mraky, černá mračna |
| 1951 | Hajdamáci |
Po delší odmlce jsem se vrátil ke čtení Světové četby. Bylo to mé první setkání se Ševčenkem - přiznám se, že do teď jsem asi neznal ani jeho jméno. Ale částečně autobiografický Umělec zaujal popisem zajímavého prostředí, ve kterém figurovali různí malíři či spisovatelé.