Umění a kýč
Tomáš Kulka
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491558/bmid_umeni-a-kyc-n9H-491558.jpg
4
61
61
„Milý Tomáši, píšeš mi melancholicky, že Tvoje knížka o kýči není „politically correct“, že postmodernismus již dávno smazal rozdíl mezi kýčem a uměním, že kýč se stal tak všudypřítomný, že odhalovat ho vypadá jako projev elitismu. Ano, je tomu přesně tak. Mluvit o kýči se stalo neslušné ve chvíli, kdy svět se stal kýčem. Všimni si, že Kafka píše o byrokracii v době, kdy byrokracie je ještě téměř nevinná. Ve chvíli, kdy pohltila zcela naše životy, stala se samozřejmá, a proto neviditelná. Jaromír John napsal román Výbušný zlotvor, kde vypráví o hrůze automobilu; ale v té době jich bylo v Praze velice málo. Chci tím říci toto: fenomén je rozpoznatelný v celé své hrůze jen v době, kdy ještě není rozšířen. Až se rozšíří, stane s čímsi „přirozeným“ (co známe od zrození, s čím počítáme, čemu se nedivíme). Jsme dnes obklopeni kýčem jako nikdy předtím: všude, v televizi, v novinách, v soukromém životě, v politice. I válka je už prezentována (jen se podívej, jak se píše o Sarajevu!) jako kýč. A právě proto, i když Tvá knížka nebude pochopena, je jí zapotřebí víc než kdy jindy. Tvůj Milan" (Dopis Milana Kundery Tomáši Kulkovi z Paříže do Jeruzaléma) Kniha studuje jednak specifickou estetickou kategorii kýče, jednak obecnou problematiku hodnocení uměleckého díla.... celý text
Přidat komentář
Jedná se o hutný a dobře stravitelný text z oblasti filosofie umění/estetiky. Kulkův esencialistický přístup je mi sympatický a předložená argumentace je srozumitelná, nikoliv však triviální. Ačkoliv sám jsem z trochu jiné vědecké oblasti, tak je mi myšlení o umění (literatuře především) velmi blízké a tato publikace mi mnohé nejen osvětlila, ale také mě vyprovokovala k vlastnímu zvažování. Určitě to není naposled, co jsem tuto knihu držel v rukách, a to i přesto, že jsem si vypracoval celkem detailní poznámky ke každé z částí knihy.
tématu se nevěnuji a odbornou literaturu příliš nečtu, tuto knížku jsem si přečetla spíše ze zajímavosti, ale byla pro mě velmi pochopitelná a téma podáno tak, že jsem si z toho dost odnesla
Po této knizejsem sáhla v rámci zpracovávání seminární práce, jelikož nám byla doporučena jako velmi vhodná.
Obsah mě přesvědčil o tom, že problematika kýče není vůbec jednoduchá. Způsob, jak kýč rozeznat od umění a "ukázky" kýče v různých oblastech, které zde najdeme ai díky příkladům, je to i poměrně srozumitelné.
Nicméně, tak do poloviny knihy mi přišlo, že se autor motal v kruhu, opakoval stejné fráze a na otázky, které vyvstávaly se nedostávalo odpovědí. Další komplikací je velké množství termínů. Pokud nestudujete umění nebo filosofii konkrétně estetiku nebo filosofii umění, budete pravděpodobně potřebovat nějakou jazykovou příručku.
Demagogická srágora vydávající se za exaktní esej. Kulka se v každé kapitole kouše do vlastního ocasu.
Celé to stojí na vodě a doporučit to nemohu. Docela by mě zajímalo, jaký má k této knize Kulka po těch letech vztah :-)
Kvalitní kniha! Jen mi pak přišlo, že se tam omýlá to samé, než se došlo ke kontkrétním příkladům ve stylech a pod. Zaujalo mne vysvětlení rozdílu mezi cestovaletem a turistou. Kniha umí pojmenovat to, co jsem z kýčovitých děl vycítila, ale název jsem tomu neuměla dát.
Abych přispěl aspoň trochu ku sumarizaci informací na webu, tak sem napíšu tři prvky, které dle autora definují kýč:
(a) Kýč zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná nebo která mají silný emocionální náboj.
(b) Téma zobrazené kýčem musí být okamžitě identifikovatelné (transparentní).
(c) Kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazeným tématem.
Moje záliba v umění mě často vede k tomu, že si kladu otázky typu Co dělá umění uměním a kde jsou jeho hranice. To samozřejmě zahrnuje i fenomén kýče, který se tváří jako lehce definovatelný, ale opak je pravdou. Kniha Tomáše Kulky mě zaujala, protože se zabývá nejen kýčem spotřebním, ale především kýčem v oblasti umění. Porovnává různé žánry, kde se kýč může vyskytovat, jako je např. fotografie, literatura, hudba i architektura. Také popisuje kýč, který se nachází mimo umění, jako je kýč politický, náboženský a využití kýče v reklamě. Pro mne byla asi nejdůležitější kapitola, kde autor vypracoval tři vlastnosti, které musí dané dílo splňovat, aby mohlo být nazváno kýčem. Kniha mne určitě posunula dál ve vlastních úvahách a byla čtivá, bez složitých definic, akorát bych si přála mnohem víc ukázek a příkladů.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Umění a kýč |
| 2011 | Co je umění? Texty angloamerické estetiky 20. století |
| 2004 | Umění a falzum |
| 2019 |  Umění a jeho hodnoty. Logika umělecké kritiky |
Kulkovo pojednání o kýči a o hodnotě umění obecně poskytuje čtenáři mnoho podnětných tezí a názorů k diskusi, to nezpochybňuji, ale sám jsem se během čtení - ač jsem se fakt snažil - nedokázal naladit na Kulkův způsob uvažování, ne že bych neporozuměl jeho argumentaci, ale prostě na něj nedokážu přistoupit: Kulka odmítá relativismus, tzn. považuje estetickou hodnotu (taky krásu, ošklivost apod.) za vlastnost předmětu, jakousi konstantu nezávislou na různosti vnímajících (a tedy hodnotících) subjektů, dobovém paradigmatu (doba, místo, kultura) ad.
k tématu kýč doporučuju spíš eseje a studie Umberta Eca, nicméně s Kulkou pak lze srovnávat