Umění a mamon
Upton Sinclair
Celá tato kniha neužívá výrazu umělec v úzkém smyslu; nemluví o něm jako o člověku, který maluje obrazy a ilustruje časopisy: mluví o něm v širším slova smyslu jako o tom, kdo znázorňuje život heslem, obrazem, sochou, básní nebo zpěvem, symfonií, operou, dramatem či románem. Autor se pokouší studovat tyto umělce s hlediska zcela nového, zkoumat, jak si opatřují živobytí a co za to dělají, obrátit jejich kapsy a podívat se, co a odkud tam mají, předložit jim otázku, vždy kladenou kněžím a kazatelům, vydavatelům a žurnalistům, ředitelům škol a profesorům apod.: KOMU PATŘÍTE A PROČ? Kniha chce prozkoumat celý vývoj umělecké tvorby a shrnout povinnosti umění ke zdravému rozumu, ke zdraví a pokroku lidstva a sbořit šest největších uměleckých lží: 1) lež umění pro umění; 2) lež o snobismu v umění; 3) lež o tradici v umění; 4) lež o diletanství v umění; 5) lež o zvrácenosti v umění a 6) lež o nezadatelných právech.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 1930 , Družstevní práceOriginální název:
Mammonart, 1924
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1974 | Džungle |
1948 | Konec světa |
1972 | Petrolej |
1947 | Dračí zuby |
1994 | Dračí sklizeň |
Trochu zvláštní pohled na kulturu a umění obecně. Uptona Sinclaira mám rád, ale nějaký podobný spis od něj bych nikdy nečekal. Nemilosrdně tepe do všeho povrchního a pokryteckého, co se kolem umění točí a co se uměním nazývá. Možná to je trochu ideologicky zatížené, ale když už, tak zrovna tahle kniha ukazuje, že ne všechno, co napsali socialisté (komunisté, marxisté apod.) stojí za starou bačkoru. Na některé umělce Sinclair nahlíží z dnes netypických úhlů (ještě nikdy jsem nečetl nic, kde by Shakespeare dostával tak na prdel), otvírá u nich nová témata a nové pohledy. A když už nic, Sinclairova kniha může za to, že jsem si po její četbě obstaral asi pět dalších knih, o nichž autor píše.