Umění být nešťastný
Dirk de Wachter
V naší době, kdy se vše točí kolem hledání štěstí a kdy dokonalost a autonomie jako by byly normou, je mnoho lidí zároveň osamělých. Autor, známý belgický psychiatr, věří, že snaha o štěstí jako cíl života je chybná. Poukazuje na to, že smutek a problémy nejsou v moderní společnosti považovány za normální jevy. Vyzývá lidi, aby se navzájem častěji podporovali a nehledali hned odbornou pomoc. De Wachter pevně věří, že smutek není psychiatrická porucha, ale součást života. Proti hledání štěstí klade usilování o smysl a význam, což jsou podle něj mnohem cennější vodítka na cestě životem. Umění být nešťastný je srozumitelná, čtivá a láskyplná kniha o jednom aspektu života, jemuž se obvykle nedostává dostatečné pozornosti.... celý text
Literatura světová Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2021 , PortálOriginální název:
De kunst van het ongelukkig zijn, 2019
více info...
Přidat komentář


V dnešní době, kdy je knižní trh zaplavený návody Jak být šťastný, Jak být nejlepší na světě, Jak být (dosaďte si co chcete), je název této knihy vhozenou rukavicí. Některé autorovy myšlenky dobré, jiné už méně.
Život holt není trvalé utrpení ale také není trvalým orgasmem. O to více si můžeme vychutnat jeho světlé chvilky.
Nejlepší definici štěstí, jakou znám je od Josefa Tomana:
,, Štěstí je vnitřní stav intenzivního blaha, který pociťujeme při přechodu ze stavu méně dokonalého do stavu dokonalejšího."
65%


Zajímavá kniha se zajímavou myšlenkou, jen možná trochu rozvleklá. Řekla bych že hlavní sdělení je, přijmi, že šťastní nemůžeme být neustále. Kdyby nebylo smutku, nemohli bychom patřičně ocenit radost. A pro mě asi nejdůležitější, sdílení neštěstí utužuje mezilidské vazby.


Kniha mi nepřinesla nic hodnotného. Dokonce s autorem v některých názorech nemohu souhlasit. Čekala jsem více zralých úvah a dostala jsem naťuknutí široce obecně rozmazaných témat.


Pro mě osobně se jedná o veliké zklamání. Jedná se o autorovi myšlenky, které jdou sice do šířky, ale absolutně jim chybí hloubka. Celá koncepce knihy působí nahodile. Moc si neumím představit, že by taková kniha mohla být někomu užitečná.


Velmi pravdivá a na druhou stranu neskutečně smutná knížečka (stejné rozměry a formát jako "Odpustit druhým, odpustit sobě") , mnoho hezkých citátů a autentických myšlenek. Alias - není třeba vyšplhat na tu nejvyšší horu světa a mít ty nejlepší zážitky. Někdy stačí prostě být, užívat si daný moment a nesoutěžit s druhými v tom, o kolik lepší fotku přinesu na instáč nebo facebook.


Neustála honba za štěstím je zkrátka kontraproduktivní. Důležité je nechat si dovolit ten luxus prožít i neštěstí a neúspěch. Veškeré emoce s tím spojené. Umět je sdílet s ostatními. Na sociálních sítí není těžký život zkrátka žádoucí. Smutek navíc sblizuje.


Čtivé zamyšlení se nad tím, že cítit se nešťastný je přirozenou součástí života. Nic dalšího, natož pocit úlevy mi ale kniha nepřinesla.
Velmi milá knižní jednohubka o tom, že být smutný nebo nešťastný je naprosto v pořádku. Kniha přináší vřelé a srozumitelné připomenutí, že bez prožitého neštěstí nebo smutku, neoceníme chvíle štěstí.