Umění milovati
Publius Ovidius Naso
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87054/umeni-milovati-87054.jpg
4
316
316
Sličné vydání básnické sbírky starořímského básníka, jehož umění a vtipné rady milencům, mužům i ženám, nejenže častěji ovlivnily literární projevy spisovatelů nejrůznějších národů, ale těšily se vždy, dnes dokonce nikdy nebývalému zájmu čtenářů
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1965 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Ars Amatoria, 2
více info...
Přidat komentář
S knihou Umění milovati jsem strávila několik dopolední ve Všeobecné studovně Národní knihovny, kde jsem si knihu pročítala za poslechu dark academia playlistu a žasla nad tím, jak nadčasové tohle dílo vlastně je.
Kniha je dělena do tří oddílů. Dva z nich se zabývají radami mužům, kde vytouženou partnerku vůbec hledat, jak ji zaujmout a jak si její lásku udržet. Třetí oddíl se pak zabývá radami ženám, jak zaujmout muže, jak se chovat, vystříhat se problémovým partnerům atd.
Když jsem prve psala, že se jedná o dílo nadčasové, myslela jsem to tím, kolik těch rad a postupů se dá použít i v dnešní době. Jsou věci, které se očividně moc nemění. To, jak o vztazích uvažujeme my, ve svých moderních časech, očividně často znali již naši antičtí předkové. Ovidius tu nejen radí, co a jak dělat, ale také na co si dát pozor, co nedělat, čemu se vyhnout. Některé rady mohou třeba vyznívat z dnešního pohledu trochu úsměvně až komicky, ale když nad tím člověk špekuluje, v řadě míst má autor prostě pravdu - něco na tom bude. Zároveň musím na rovinu přiznat, že v některých pasážích jsem s autorem nesouhlasila. Radit mužům, aby ženy stalkovali a nebo si je brali násilím, to jako fakt prosím ne....
Knihu jsem četla ve velmi povedeném překladu Ivana Bureše a v úpravě Rudolfa Mertlíka, kteří se zasloužili o to, že po jazykové stránce je tento text velmi dobře srozumitelný. Co se obsahu týká, to pak vyžaduje určité znalosti antických reálií. To byl také jeden z důvodů, proč jsem si Umění milovati chodila číst do Národní knihovny - nejen pro to inspirativní prostředí, kam se mi ta antická literatura dost dobře hodí, ale také pro ty informační zdroje, o které se čtenář může opřít. Ovidius tu, zcela samozřejmě, vkládá jména osob, bohů, místy či narážky na příběhy, které jemu byla dobře známé. Sama jsem si musela některé narážky dohledávat ve slovnících antické kultury. To mi osobně pomohlo této publikaci lépe rozumět a chápat jednotlivé narážky v kontextu toho, co se Ovidius snaží říct.
Každopádně tohle určitě mohu doporučit vaší pozornosti. Ať už budete či nebudete souhlasit s tím, co Ovidius svým čtenářům radí v otázkách lásky, je to určitě velmi zajímavé dílo, které i po stovkách let má co říct.
Láska? Takhle má podle slavného básníka vypadat láska??? Ale jděte! Svoji sobeckost, sklony k omezování osobní svobody, samé takové nepěkná věc, to zbásnil hezky, to nemůžu říct. :-))) Ale nemám ho ráda, prevíta jednoho.
Mohla bych filozofovat...
Mohla bych se přetvařovat...
Ale prostě - tudy moje cesta nevede...
Ať tak či tak...
Ovidius si ve své vlastní knize prorokuje nesmrtelnou slávu za to, co ve své knize mladé muže a dívky naučí. Jako první bych chtěl poznamenat právě toto: povídáme si o něm, přestože žil na přelomu našeho letopočtu.
Potom bych chtěl ocenit, že je to kniha plná příběhů z řecké a římské mytologie; plná hrdinů, králů a bohů z dávných mýtů a jejich družek a manželek. Tyto postavy jsou často jen zmíněny s předpokladem, že člověk ví, o co se v daném vztahu jednalo a na co básník naráží (to se pak někdy hodil google), občas je dokonce celé převypráví.
Pokud vám připadá (jako @Staňuje48) že je zde láska vykreslená jako povrchní hra na neupřímnost a že dávat rady, jak obelhat svůj protějšek a tím ho získat, je ubohé, myslím si, že jste četli tuto knihu špatně. Zkuste ji číst jako návod pro někoho, kdo skutečně milovat chce nebo již miluje. Tato kniha vám doporučí, jak se má chovat muž: že má být pozorný a vlídný, že by se nikdy neměl ptát ženy na její věk a že se nemá chlubit svými zálety a tím pošpinit pověst svých milenek; ženám zas vykládá, že by měli být mírné a veselé, na hostině se nepřejídat a nikdy se neopít tak, aby viděli cokoli dvakrát. Poukazuje na výhody mladého milence i lásky s vyzrálým partnerem, varuje před nafintěnými nápadníky a pyšnými dívkami. Pokud vám tohle připadá povrchní a ubohé, já to považuji za aktuální a velice poučné.
Takový starší předchůdce Bravíčka a jeho poradny Láska, sex a...
Samozřejmě myšleno s nadsázkou. Ale na svou dobu nadčasová kniha.
Ne všechno, co je staré, je dobré si brát k srdci.
Samozřejmě je úžasně nadčasová a pěkně poeticky napsaná, ale rady o tom, jak má žena "obelhávat" muže, aby ho získala, a naopak, mi připadaly ubohé:)) Celá ta slavná "láska" je tu vykreslená jako nějaká povrchní hra na neupřímnost. Ikdyž, ono to tak ve společnosti vlastně je, že?
Kniha mě od začátku až do konce bavila, moudra a rady jak milovat muže a ženy, umění hlavně pochopit sebe a své milované, pro mě je to jednoznačně dílo,které mi hodně dalo... Spokojenost veliká
Uprimna výpoveď o prirodzenej plytkosti ľudskej povahy. Jediný rozdiel medzi dneškom a dobou spred 2000 rokmi je ten, že dnes by nikto nevydal tak “nemorálnu” knihu. Čo ma ale prekvapilo je, že taká tá romantická nemodernosť bola moderná snáď v každej dobe: “Nikto už nevie skutočnú báseň si ctiť”
Četla jsem jako povinnou četbu. Občas jsem se musela zamyslet nad významem některých slov, ale vzhledem k stáří knihy a období jejího vzniku jsem s tím počítala. Ne se vším, co autor doporučuje souhlasím, ale to už je taky věc názoru.
Nein nein nein. Jsem jen ráda, že pár tisíc let žijeme v jiné době. Láska není o předstírání, omezování se a jen o kráse. Můj vnitřní feminismus mě podněcuje se této knihy, co nejrychleji zbavit. Četba poměrně jednoduchá, pokud se soustředíte na význam slov, což je dost těžké, když je to takové ukrutné exkrementíčko. Nekonečné srovnávání s postavami dávné Antiky, které jsem ze sedmdesáti procent neznala (což je moje chyba). Morálně velice nemorální a špatný vtip.
Občas nečitelný obsah, který bez znalostí historie, mýtu a starověku je těžko pochopitelný a přesto se v této knize nabízí tolik trefných rad. Je to kniha praktická, na doma. V nouzi lze z ní radu vystudovat .
v pubertě jsem musel Ovidiovo Umění překousat jako povinnou četbu a pamatuju si už jen, jak jsem trpěl
Nelíbilo se mi to hlavně díky jazyků kterým je to psané, ale není divu když je to stará knížka
Římský poeta, jehož slova rozlétly se v knize o lásce do světa. Přišlo mi, že latinská jména občas v překladu byla neznělá, ale to je spíš můj subjektivní vjem. V závěru se básník studem „propadá“, netuším co ho to jen napadá. Kdyby o něco později v Indii žil, možná by Kámasútru svými verši ozdobil. Zajímavá a nadčasová četba.
Na knihu jsem náhodou narazil v kavárně a na místě jsem si ji přečetl. Do té doby jsem o této knize nic nevěděl. Při četbě jsem nevnímal historický kontext a podobně... Kniha se mi zdála čtivá a místy vtipná (narážím na stereotypy).
Rozhodně nechci svým nízkým hodnocením snižovat hodnotu díla, ale tato kniha se mě prostě nedotkla. Některé pasáže jsou jistě nadčasové, jiné mi však připadaly úsměvné, možná až zbytečné. Nebudu popírat, že jsem místy přeskakovala, což při čtení dělám opravdu jenom výjimečně. Přes to všechno však chápu, že kniha stále, i v dnešní době, nachází své čtenáře. Jedná se o klasiku a určitě by neměla upadnout v zapomnění.
Ne úplně jednoduché čtivo, které vyžaduje povědomí o antice. Časté odkazy buď zjednoduší, nebo naopak zkomplikují chápání textu.
Psáno tehdejší optikou, ale "návody a principy" zmiňované v knize fungují dodnes. Např. kapitoly: Varuj se nevěry!, Pozor na hejsky a věrolomníky!, Napřed sliby, pak útok!, Pěstuj i ducha, Buď vlídný a pozorný, Neptej se na věk, Společně k cíli atp.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Umění milovat |
| 1969 |  Proměny |
| 1964 | Listy heroin |
| 1969 | O lásce a milování |
| 1985 | Verše z vyhnanství |
Na celý život mi z knihy utkvělo toto (parafrázuji, ale ten konec je přesně):
".. žena, když se směje, ať to není jako když oslice hnusná hýkajíc otáčí mlýn"..
Prostě pecka!!