Umění války
Mistr Sun (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543961/bmid_umeni-valky.png
4
714
714
Před dvěma a půl tisíci lety byla sepsána kniha Umění války, jejíž myšlenky ovlivňují způsoby vedení válek dodnes. Přesto jejím hlavním poselstvím není návod, jak vést úspěšně vojenské operace, ale to, aby vojska nevedla zbytečnou válku proti Nebi, kterou nakonec nelze vyhrát. Válka je, ať chceme, nebo ne, významnou součástí našich dějin a v mnoha případech i našich životů. Je výhodné jí rozumět. Václav Cílek v této knize předkládá svoji interpretaci Sunova spisu na základě několika zásadních anglických překladů. Vzhledem k povaze pramenů je zjevné, že nejde o sinologické dílo, ale o pokus o poctivý čtenářský překlad. Ostatně, existují dva, navzájem se doplňující druhy znalců – ti, kdo umí čínsky, a ti, kdo dlouhou dobu srdcem prožívali východní poezii a aspoň trochu žili životem horského poustevníka, byť na částečný úvazek. Ti první někdy při překládání ztratí srdce textu a těm druhým se stává, že v zrcadle původního textu nespatří odkaz vzdálené země, ale svoji vlastní tvář.... celý text
Literatura naučná Historie Vojenství
Vydáno:
2016
,
3S education
, Život a pohoda
Originální název:
孫子兵法 (Sūnzi bīngfǎ)
Interpreti: Martin Sláma
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejchytřejších a nejmoudřejších knih, jakou vůbec můžete číst.
Vždy když se dostanu do problému či konfliktu, otevřu Umění války a ta mi pokaždé poskytne radu, jak se zachovat.
Dokonale promyšlené úvahy a poznatky o vedení válek. Autor musel mít bohaté a značné zkušenosti z bojišť a válečných střetnutí, které dokázal geniálně sepsat a vytvořit jednoduché a zároveň výstižné poučení o tom, jak co nejlépe a co nejefektivnějí vést válku k vítěznému konci. Poznatky popsané v traktátu se hodí nejen pro vojevůdce a vládce při válečných střetnutích, ale dokážu si představit, že se dají částečně využít i v běžném životě, kdy mnohdy procházíme svými malými bojišti a střety. Dílo je třeba číst opakovaně. 85%
Sun-c' pravil: "Přestaňte citovat, co jsem neřekl."
Umění války patří mezi klasiky, které by si měl přečíst každý vojevůdce. Ano, chvílemi dílo působí, jako by bylo psané pro blbce, ale kolik generálů, velitelů apod. byli skutečnými mysliteli, že? Jestliže se zajímáte o historii obecně, nesmíte Umění války minout. Čte se to jednoduše a patří to k dílům, které ovlivnily celé generace a přitom si to mnozí ani neuvědomují.
Prostě je to válečná příručka do kapsy. Některé věci vám z ní určitě utkví a vzpomenete si na ně při jednání s lidmi - např. válečník, kterému znemožníš ústup, bojuje jako o život. No a jiné ... prostě už nebudu rozdělávat oheň na kopci no ... ;) :D
I když mě kniha moc nebavila, musím uznat, že je to (jak už tu bylo zmíněno) nadčasové dílo.
Nezlobte se na mě, ale umění války je nudnější než učebnice teoretické matematiky. Řekl jsem si, tak známá a stará kniha, vyzkouším. Skutečně jsem čekal něco víc, než základní poučky přípravy a vedení boje. Nic převratného jsem se nedozvěděl.
Velké zklamání, nedočteno a protože nejsem cílová skupina a také to byl pro mě jen takový literární experiment, nehodnotím, ale pro představu, i přes stáří originálu knihy bych jako čtenář ohodnotil knihu nejspíš jako odpad.
The Art of War se, myslím, v průběhu let stalo neuvěřitelně proslulou knihu, která je, co si budeme, hromadně misinterpretována. Je až fascinující kolik lidí tak činí.
Víte, kniha to rozhodně není špatná. Je to jednoznačně velice elegantně shrnuté pojednání o tom jak nebýt pitomec co se týká válečné strategie. To to je. Nic jiného. Kniha vlastně ani neobsahuje geniální strategie které vás dovedou k vítězství v každé bitvě. Obsahuje pouze jakési základní poučky, které ano, by mohly být jakousi základní příručkou pro prváky na vojenské akademii.
Většina textu je prostě a jednoduše, i když si budeme nalhávat cokoliv, čistě vojenského ražení. Pak tam jsou některé rady které je samozřejmě dobré aplikovat v reálném životě, ale to jsou povětšinou velice banální fráze typu: 1. nebuď neopatrný blb, 2. nebuď zbabělý blb, 3. nebuď netrpělivý blb, 4. nebuď egoistický blb a 5. nebuď uplakaný blb. Jako ano, určitě je to fajn, ale to člověk skoro tak nějak sám vymyslí, že ano…
Interpretaci pro chování v byznysu, marketingu a podobně v tom hledat lze, ale v zásadě to podle mne může dělat jenom tak blbeček. Nedovoluji si však ani zde porušit zásadu vlastní interpretace díla. Nakonec proč to nedělat, ale zbytečně bych kvůli tomu neadoroval mistra Suna.
Dovolím si zde však poznámku, že jeden konkrétní člověk by si z části textu mohl vzít ponaučení. Tím člověkem je pan premiér Babiš a myslím, že text který zde vypíši, by mu mohl pomoci s komunikací s občany.
57.
Vojákům ukládej konkrétní úkoly,
neseznamuj je se svými záměry.
Když je výsledek jistý, představ jim
ho, ale pokud vše může dopadnout
i jinak, mlč.
Tím myslím, že by třeba nemusel měsíc hlásat, že otevře prvního března školy, když bylo většině z nás stejně jasné, že se tak nestane. Mno nic…
Já nevím, já myslím že autor anotace tam hledá dost jinotaje. Ta kniha je čistě o tom, jak vést válku.
Tedy respektive o tom, jak nevést válku jako kretén.
Sun-c je skvělej, to je jasný, ale spíš mi vysvětlete, proč v Umění války neustále tolik lidí hledá paralely se současnou korporátštinou? Jasně, chápu, že když celý den posíláte maily a vyplňujete tabulky v Excelu, je všechno tak nějak snesitelnější, pokud si u toho představujete, že jste geniální vojenský stratég. Ale povězte – jak, ale přesně, se vám při tom hodí znalost boje na řece nebo schopnost zničit nepřátele ohněm?
Kromě ryze praktických vojenských rad totiž Sun-c nabízí hlavně rady jako „je fajn, když vás maj vojáci rádi (ale zase ne moc)“ nebo „než se do něčeho pustíte, dobře si to naplánujte“ (což je šokující, tak revoluční přístup k věcem mě nikdy nenapadl).
Zajímavé dílo. Naneštěstí jsem byl ovlivněn předsudky a očekáváními. A ta se nenaplnila. Neříkám že to není zajímavá kniha. Votomanipotom! Ale ... jak to říct ... prostě tomu chyběl šmrnc, takový to WOW. No tady bylo tak akorát wooohmm, a to ještě po málu. Nicméně doporučuju, jednou to za přečtení stojí.
Hustý, že tohleto bůhví jak staré dílko, je tak nadčasové. Dá se použít na bitkování s meči, ale stejně tak při taktickém, nekonfliktním a politickém soupeření. Ostatně jeho používané prvky můžeme vidět v přímém přenosu i v dnešní době. Zajímavé, poučné a pravdivé.
Umění války je souhrn vojenských strategií a návodů. Strategie a taktika se určitě nehodí pouze na bitevní pole, ale i do každodenního života. Poučení najdete na každém řádku a mezi řádky naleznete širší kontext.
Rozsahem nevelká kniha, kterou jsem se už dlouho chystal přečíst. Možná že spousta zde napsaného nejde na první pohled použít v běžném životě, ale pokud vás ty myšlenky přimějí se na chvilku zastavit a zamyslet, naučit trpělivosti, mají určitě smysl.
Bylo by zajímavé vědět, kteří z úspěšných vojevůdců se knihou inspirovali, a kterým neúspěšným ani to nepomohlo.
"Zvítězí ten, komu do vedení vojska nezasahuje vládce".
Chystáte se poprvé hrát "Command and Conquer" nebo jinou strategii (případně se ve vás probudily sklony egomaniakálního diktátora, který potřebuje vytvořit skutečnou armádu a podvolit si svět), leč o válčení víte kulové? Před pár tisíci lety pro vás sepsal příručku plnou naprostých základů čínský vojevůdce se sluníčkovým jménem Sun-c´. Zajistit financování i zásobování, prozkoumat terén, neútočit do kopce, při použití ohně dbát na správný směr větru, ať se neuchrchlá k smrti/neshoří vaše armáda, vojáci bez ústupové cesty bojují lépe a tak dále. V nejobecnější rovině lze většinu pouček použít pro dosažení libovolného cíle lidského snažení.
Mistr Sun-c´vše sepsal velmi srozumitelně, jednoduše, zřejmě počítal s natvrdlými důstojníky, já však nemohu tvrdit, že by mě četba jeho díla něčím překvapila, přinesla nový úhel pohledu, rozšířila obzory... Lidstvo se zkrátka v jistých ohledech ani za takovou dobu příliš nezměnilo, jen si pořídilo pokročilejší (a pro zabíjení mnohem účinnější) hračky.
"Umění války" nedokážu ohodnotit; po literární stránce se není nad čím rozplývat a z hlediska informací oceňuji pouze fakt, že už před tisícovkami let to měli někteří jedinci pod srandovními účesy či pokrývkami hlavy docela dobře srovnané.
Historická kniha, stěží pochopitelného významu, citovaná a opěvovaná. Nevím jestli bych se ztotožnil se všemi výše uvedenými tvrzeními. Jde o knihu, která má své místo v historii literatury. Její význam při vedení války byl jistě nezpochybnitelný. Dodnes je užívána vrcholnými managery jako inspirace a má mnoho, co říci i moderní generaci.
Ale myslím, že její význam tkví spíše jako komentář své doby, jako vhled do uvažování, jako historický dokument.
Bohužel jako pro všechny takto staré knihy, není objektivně možné je kvalitně přeložit. Mnoho z textu je nepřeložitelné pro úmyslnou ambivalenci použitých slov a nesouladu některých jazyků. Některé věci prostě nepochopíme prostě proto, že je nečteme v originále. Mnou čtený překlad byl z anglického překladu, kolik se muselo ztratit při těchto dvou překladech. Originál byl veršovaný, český text je v próze. Kolik textu je nepochopitelné i pro soudobé obyvatele Číny a tím spíše pro nás?
Nemám na otázky odpovědi, chce to si knihu přečíst a udělat si o ní obrázek každý sám za sebe.
Co ale mohu doporučit je navrhnout ke srovnání texty evropského původu - Vladař od Machiavelliho, Zápisy o válkách od G I Caesara či z Japonska Knihu Pěti kruhů od Musashiho.
Tak jo....chtěla jsem si rozšířit obzory, proto jsem se pustila do Umění války. Neříkám, že se některé myšlenky nedají upotřebit v dnešním světě a nedají se v ní najít moudrá slova, ale já jsem zkrátka za všech okolností pacifista a z toho se asi zviklat nedám :)
Knihu jsem se rozhodla přečíst jen proto, že jsem nějak chtěla zabít odpoledne a neměla náladu na žádnou z mých rozečtených knih - a vzhledem k délce a typu knihy se toto zdálo jako ideální jednohubka. Kupodivu mě hned vtáhla do sebe. Sice si nemyslím, že bych nějakou z rad mohla využít v reálném světě - ať je překroutím jak chci - ale i přesto mne kniha bavila a poučila v oblasti tehdejší válečné strategie. Což je bezpochyby velmi zajímavé téma (alespoň pro mě). Je to taková fajn, poněkud odlišná, odpočinková četba. 5/5
Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2019.
Upřímně, moc nevím, co si z té útlé knížečky vzít. Asi je možné získat z ní nějaká poučení ohledně jednání s lidmi, ale že by se jednalo o nějakou rukověť nebo něco obzvlášť převratného, to se mi moc nezdá.
Na druhou stranu, na knihu se dívám prizmatem znalostí získaných celým lidstvem v průběhu dvou a půl tisíce let po jejím napsání. Dnes už je mnoho lepších zdrojů poučení pro jednání s lidmi. Kdyby se jednalo o knihu současnou, nehodnotil bych více než jednou hvězdičkou. Vzhledem k době vzniku hodnocení zvyšuji, ale více než jako průměr hodnotit nemohu.
Kniha je zajímavá z pohledu vojenské strategie v dávnověku.
O knize rovněž panuje mýtus, že by si ji měl přečíst každý manager a znalosti z ní aplikovat do vedení lidí a podniku. S tím nemohu souhlasit. I když tam nějaké poučky jsou a dají se aplikovat na běžný život, jsou velmi jednoduché a průměrně inteligentní člověk je nepotřebuje číst v knize.
Štítky knihy
Čína válečnictví čínská literatura starověk vojenství Asie vojenská taktika starověká literatura čínská filozofie
Pořád se v hlavě nemohu zbavit porovnávání Mijamota Musašiho a Sun-c', kdy jeden pojednává spíše o pohledu jednotlivce, zatímco ten druhý spíše o taktice v rámci státu, celých armád a osobní filosofie při vedení celých organizací. Mijamoto je mi tak nějak blíže. Kniha rozhodně za přečtení stojí, některé věci jsou spíše všeobecné, ale rozhodně by tato kniha neměla chybět v knihovně žádného milovníka strategie.