Underground
František Kotleta (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533529/bmid_underground-65e5b1c7b1ca8.jpg
4
707
707
Underground série
1. díl >
Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News! Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek. František Kotleta v podobě, v jaké ho neznáte, v postapunkovém románu, futuristickém, temném a divokém jako podzemí stanic U-metra.... celý text
Přidat komentář
Opět parádní čtení... pouze jsem měl celou dobu čtení pocit jako bych knihu už četl... je to zřejmě ovlivněné přečtením předchozích knih autora, zejména série spad... jinak je to zábavné, vtipné a docela uvěřitelné...
(SPOILER)
Kotleta opět nezklamal.. Jeho styl je prostě jeho styl... Prasácký slovník, krve jak z vola... Vtipy na každém rohu... Mě teda víc než zmínka o jednom hokejistovy z Kladna dostala poznámka o nejmenované, českém zpěvákovi a krvácení z uší po poslechu víc než jeho skladeb :-D
Občas sem se v ději ztrácela, ale nakonec sem se vždycky našla....
Tak mám Underground za sebou. Byla to moje první kniha od Kotlety, a musím říct, že takovou literární jízdu jsem nezažila hodně dlouho. Ačkoliv mi chvíli trvalo dostat se přes dost nechutný začátek, pak už přišla fakt jenom jízda. Četla jsem každou volnou chvilku, nasmála jsem se jak už dlouho u knihy ne (nejvíc mě rozsekala narážka na moje rodné město Kladno a na jednoho slavného hokejistu), užívala si celý ten post-punkový obraz Prahy. Za mně tahle kniha byla fakt super. Co mě ale trošičku zklamalo, byl konec, asi jsem čekala nějaké lepší vyústění. Ale jako celek hodnotím knihu velice kladně, a rozhodně ji mohu doporučit dalším čtenářům. Určitě si od pana Kotlety přečtu další jeho literární počiny, protože tohle mě sakra hrozně bavilo. Jen upozorňuji tahle kniha obsahuje obrovskou míru vulgarismů, takže kdo vulgarismy v literatuře nemusí, ať se téhle knize vyhne.
Je super, že i u nás v Česku se najdou autoři píšící sci-fi, ale za mě tu bylo až moc prasáren a přehnané násilnosti... Zřejmě je to Kotletův klasický styl psaní, nicméně mě to nijak neoslovilo. První knížka od něj a zřejmě i poslední.
Prepáčte, že takto hodnotím knihu, ale autora veľmi nepoznám, aj keď je doma známy. Fantasy o buducnosti
v Prahe ma zo začiatku veľmi nezaujalo, ale aj napriek menšej zvedavosti som to dal do konca s pár prestávkami. Pre niekoho by bola na jeden večer, pre mňa na pár dní. Mal by som skúsiť aj iné diela od autora, ktoré sú viac známe.
Knížku jsem otevírala s pochybnostmi. Nikdy jsem nebyla na tyhle postmoderní, postapokalyptické a městské fantasy - nefantasy. Ovšem po pár stránkách pochybnosti zmizely a zůstal pocit, že nemůžu přestat číst. Zkuste to taky. Myslím, že neprohloupíte.
opět a zase perfektní čtení. Rozumím komentářům níže, protože Kotletovo styl nesedí každému. Jenže to právě dělá jeho knihy vyjímečnými. Jsou totiž jiné, mluví sprostě, neřeší až zase tak reálnost akcí a okolí. Děj je nesmyslný, ale přesto známý. Jako ulice Prahy nebo periferie co dřív bývalo Kladno (se sochou Jardy..... asi osvoboditele :)))))). Digitální čarodějky se musely líbit snad každemu chlapovi možná i ženě. Za mě tedy super nářez
Uchokniha. A parádně zábavná - aneb domácí práce ještě nikdy nebyly zábavnější. Teda jenom pro případ, že na tenhle druh humoru jste. Petr Vachten jako bývalý pojicajt a válečný vysloužilec, hláškující sympaťák, který se nezaprodal korporacím, ale jede si hezky podle svého... Akce střídá akci, nahaté digitální čarodějky jsou čupr holky, co umí svými kousky nakopnout jak smetánku, tak lidi z úrovně U (a to prosím každou vrstvu úplně jinak :-), všude se to hemží Ježíši, narazíte i na Piráty a odehrává se to v Praze City... Navíc spousta humorných narážek a odkazů na lidi nebo místa. Za mě paráda - tuhle literaturu asi nikdo nečte kvůli tomu, aby se něčemu přiučil, že :-)
"Všechny revoluce jsou na hovno. Než se naděješ, ti co chtěli spravedlnost, mají moc a zneužívají jí hlavně k tomu, aby si jí udrželi. Spravedlnost trvá vždy jen krátce. A pak si s ní revolucionáři vždycky vytřou zadek. ... Vyrazil jsem vstříc náručí Prahy. No, co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město, ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou. Smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jste ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla. Byly to fakt divný vánoce roku 2107."
(SPOILER) Ne, tisíckrát ne. Dávám 20% za odvahu. A taky proto, že si myslím, že každá lidská snaha dotažená do konce (v tomto případě jde o skutečně vydanou knížku) si nějaké ocenění zaslouží. Ale jinak? Co to vlastně mělo být? Jsem trochu znechucen samoúčelným popisováním násilí, sexu a používáním záplavy vulgarismů. Autor skoro jako by neuměl napsat jedinou stránku, na níž by nebyl čůrák, kunda nebo aspoň kozičky. Fakt to potřebujeme? Jsou to výrazové prostředky nezbytně nutné k budování atmosféry? Vím, že jdu proti proudu, protože Kotleta své čtenáře má. Ale víte, ono je to něco jako Xindl X v hudbě. Anděl, co má v kapse lubrikační gel. Prostě jednou je to snesitelné. Ale ve větší koncentraci už puberťácky trapné. Vlastně, pokud to mělo být trapné, tak je to dobře, a je možné, že jsem to jen nepochopil. Knihu jsem dočetl, abych se přesvědčil, jestli se to třeba nevylepší nějakým twistem na konci. A co myslíte? Nevylepšilo. Neříkám, že každé klišé je špatné. Jenže zahodit světovládu, protože přemíra moci škodí a hlavní hrdina si to uvědomuje, to už není ani otřepané. To už je prostě úplně k ničemu. Fakt by si Vachten nevzal aspoň nějaký prachy, když měl klíč ke všem bankám ve městě? Fakt by ten kufr se vším jen tak nechal plavat? Taky jsem někde četl, že kniha obsahuje spoustu humorných narážek. Nevím, jestli je to zrovna narážka, ale mně osobně přišlo nejvtipnější na straně 276 rozdělené slovo "přet-lakovou". No nic, jako celek mi to prostě nesedlo. Evidentně nejsem autorova cílová skupina, svět se nezboří. Třešničkou na dortu byla faktická chyba v ději. V jedné divoké honičce Vachten začíná hrát hru Závody prasátek na hodinkách. Ale v průběhu honičky ji najednou hraje na telefonu. Zřejmě proto, aby se mu hůř bojovalo. K hodinkám už se pak nevrátí. Ach jo. Jestli je tohle kniha s hodnocením přes 80%, tak jsem ve špatné bublině.
Po světové válce, kdy zůstane rozvrácená zem a jednotlivá města izolovaná, je obrovská Praha rozdělená do tří sektorů, ve které žijí lidé různých kast pochopitelně podle bohatství. Petr Vachten, bývalý policista, bere různé práce, aby se uživil. Ovšem jedna ho zavede do situace, kdy se zamotá do boje mezi mocnými vládci Prahy a jde mu holý život. František Kotleta umí skvěle nastínit postapokalyptickou Prahu vzdálené budoucnosti. Děj plný napětí a hlavně humoru, kdy hrdinové se sejdou na rozcestí ulic Romské a Daniela Landy či když na okraji Prahy blízko města, kterému se říkalo Kladno je socha kdysi nějakého hokejisty s divným účesem. Tahle kniha nemá chybu.
Díky mé zálibě v seriálové a filmové tvorbě se mi při čtení knížky vždy stane, že mi silně připomíná některou z věcí, kterou jsem v minulosti viděl. V tomto případě mi knižní Undergroud přišel jako horší kombinace seriálu Altered Carbon a filmového Blade Runnera.
Musím říct, že kdybych knihu četl například před Operací Thümmel a netušil, jak detailní a skvělý svět je schopen Kotleta vykreslit, tak bych s knihou nejspíš žádný problém neměl a naplno se do příběhu zažral. Underground se mi však dostal do rukou později, a tak si všímám lehce nevyužitého potenciálu, který tento kyberpunkový svět má. Hlavní problém vidím jak v samotném příběhu, tak v motivacích postav. Ani jedno nám totiž není hlouběji představeno. O samotném fungování Prahy jako takové se dozvíme pramálo informací a s tím pak přichází samotný problém v některých postavách, které nám sice mají navodit pocit, že jsou pro děj důležité, avšak když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že slouží buď jako výplň děje, nebo případně jako posuvný bod, který našeho hlavního hrdinu nasměruje k dalšímu střílení a zabíjení. Člověk pak bohužel získává pocit, že se děj stává lehce plytkým. Tam, kde by pak v závěru měla figurovat nějaká gradace příběhu nám je naservírováno lehce mdlé zakončení, které po pár stránkách vyšumí do zapomnění.
Jinak si ale tradičního Kotlety užijete do sytosti. Takže spousta nahoty, vulgární mluvy a kupy mrtvých těl. Ty jsou však vyvažovány myšlenkami nad tím, zdali nám nebylo v minulosti bez tolika moderních technologií lépe.
I přes to všechno, co knize vyčítám, rozhodně nejde o špatnou četbu. Jde o typického Kotletu, který napsal svůj standard, na který je většina čtenářů zvyklá. V mém případě jsem však byl asi trochu namlsanější, a tak díky tomu panuje lehčí zklamání. 75%
Moje první kniha od Kotlety...
Přiznám se, že jsem měla strach co mě čeká, ale jsem vážně překvapená...
Bavilo mě to...
Socha před Kladnem, ta mne dostala. Jinak to bylo v době koronavirové takové smutné čtení. Aspoň jsem vzal Kyšu zase na milost. A pátá hvězdička je za řešení i za vyjmenované oblasti, cítil jsem se jako doma ;-)
Knihu jsem měl původně vybranou pro Čtenářskou výzvu 2020 (kniha vydaná v roce 2020), ale dostal jsem se k ní až letos. Naštěstí se hodí pro letošní výzvu - prostředí, v němž bych se nechtěl ocitnout. I když mám cyberpunk hrozně rád a věřím, že je to jedna z pravděpodobnějších možností pro budoucnost, tak bych v takovém světě žít nechtěl. Rozdělení na bohaté a chudé tady bylo a bude, ale právě v takových dílech je to ještě výraznější. A to se Kotletovi povedlo vykreslit dobře. Akce taky výborná, takže ze svého prvního setkání s tímto autorem odcházím spokojený a těším se na další příběhy.
tak tohle bylo vážně povedená kyberpunková jízda........ Líbilo se mi to. Bylo tu vše co k takovým knihám patří a co je pro Františka Kotletu tak typické což je akce, utrpení, válka, nostalgie na starý časy, sex a taky něco nového je opravdu vysoký počet orgasmu což u Kotlety čekal že nějaký bude, ale tolik fakt ne. ( xD ) Musím ocenit popis, protože jsem si dokázal perfektně představit kyberpunkovou Prahu. Jediné co můžu vytknout byl trochu jen opravdu trochu rychlý konec, přišlo mi že se všechno na konci hrozně rychle stalo což je jen můj pocit. Doporučuju
Výplach. Obálka zaujala. Subžánr taky. Párkrát jsem se zasmál, ale knihu nedělá jen pár průpovídek. Rozhodl jsem se dát Kotletovi druhou šanci. Ale: No más, señor. Adiós. Siempre.
Po delší době knížka od které jsem měl problém se odtrhnout a dočítal jsem ji až do brzkých ranní hodin. Vzhledem k názvu kapitol jsem čekal spíš povídkovou formu o to víc mě potěšil ucelený příběh. ALE... tak nějak jsem už všechno někdy četl nebo viděl. Tak trochu Blade Runner, trochu Total Recall a spousta noir detektivek v sci-fi kabátku. Příběh pěkně odsýpá a má pár skvostných myšlenek, třeba jako hraní prasátek při zběsilém úprku a nebo hned úvodní scéna u pana Párečka. A i když je to určitě jedno z lepších Františkových děl rozhodně nepřineslo nic moc nového ani to nepodalo tak aby to dosáhlo pamětihodnosti Spadu nebo Bratrstva krve.
A mimochodem trochu mi vadí nedokončení/neosvětlení Kluzákovi linky. A rozhodně bych si dal knížku z bitvy o Ostravu. Jo a taky by mně zajímalo, co si o knížce myslí pan Červeňák :)
Krimoška z budoucnosti po roce 2100... Magie, technologie, sexuologie, psychologie, záblesk zoofilie, politologie, arzenalogie, fízlologie. To vše dohromady tvoří kotletologie. :-)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Předpokládala jsem, že po nákladu vážnějších témat z poslední doby uvítám akční relaxaci. Předpokládala jsem blbě, tak docela to neklaplo. Opět mi často přicházelo na mysl: „Jsem stará, na tohle už jsem fakt moc stará.“ Adrenalinové scény plné násilí mě nudily, „prásk, prásk!“ a „ra-ta-ta-ta“ otravovalo, stala jsem se alergickou na výraz „kozičky“ a jakkoliv zdaleka nejsem dámská obdoba Mirka Dušína, množství vulgarismů mě znechutilo. Není nad vhodně umístěné sprosté slovo, ovšem když o nejhrubší sprosťárny zakopávám ob řádek, efekt je opačný.
Prostředí ne zrovna růžové budoucnosti Prahy, ovládané korporacemi, mohu pochválit, zápletka neuchvátila ani neurazila, postavy jsem měla na háku, množství fórků pozvedlo koutky úst, pár dokonce rozesmálo…
Prostě pardon, jsem stará a pořád si to nechci připustit. Umíněně a většinou marně se snažím četbou kulhánkovin exhumovat tu akcechtivou, krvelačnou Metličku, která by nad „Undergroundem“ před patnácti lety juchala (pravděpodobně). Třeba to vyjde příště, tentokrát panu „Kotletovi“ fláknu 60% za poctivý brak, co není pro starý.