Úniky

Úniky
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11601/bmid_uniky-11601.jpg 4 12 12

Mistrně sepsané paměti pokrývají období let 1929 až 1978. Greene se v nich věnuje především literární tvorbě a cestám, okolnostem a motivům, které vedly k napsání jeho románů, povídek a divadelních her. Obšírně se rozepisuje o cestách a zážitcích, které ho inspirovaly k jeho dílům, a nabízí postřehy, úsudky a myšlenky, a také záznamy ze svých deníků. Greene vzpomíná mimo jiné na Vietnam, Haiti, Paraguay, Malajsko, Keňu, ale i na Polsko za stalinismu v padesátých letech nebo na Prahu, kterou navštívil v době komunistického puče v únoru 1948. Odhaluje také určité detaily svého působení u britské tajné služby a vyjadřuje se k politické situaci; politika hrála v Greeneově díle stále významnější roli. Stejně jako jeho romány, i tyto vzpomínky jsou psány vytříbeným a poutavým jazykem, jakým dnes vládne jen pramálo spisovatelů.... celý text

Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: , Kalich
Originální název:

Ways of Escape, 1980


více info...

Přidat komentář

Petr1977
16.09.2018 4 z 5

Mně se kniha moc líbila. Je to vlastně taková autobiografie jeho zážitků, zkušeností, života... popisuje pozadí vzniku jeho románů. Já mám tenhle typ literatury moc rád. Kdo chce lépe pochopit jeho dílo, tak tuto knihu jistě ocení. Ještě mnoho z jeho díla jsem nečetl a určitě si chci přečíst. Knihu jsem koupil náhodou v Levných knihách za 29Kč a ani jsem netušil, kolik se toho z jeho života a jeho díla dozvím.

krnoha
29.12.2016 4 z 5

Vzpomínky, vzpomínky. Samozřejmě je tam dokonalá charakterizace postav a výborně vykreslené každé prostředí jako u Greena vždycky. První půlka knihy pro mě byla velmi zábavná a zajímavá, dozvěděl jsem se tady o životě spisovatele a hlavně o psaní samém. Třeba jak si spisovatel dokáže předem vylíčit svoji smrt. Podle Greena je to běžné a dobře pochopitelné. Protože psaní se podobá snění a víme přece, že některé sny jsou věštecké. Greene se nám tady odhaluje jako naprostý subjektivista a stoprocentní spisovatel. On žil, aby mohl psát, a vždycky je pro něj rozhodující jak je to na papíře vypadá, jak se to čte. Bazírovat nějak moc na tom, že se to v životě muselo odehrát přesně podle knihy, to by se mi tak úplně nechtělo.

Deset let po válce byl pan Greene už vyhlášený spisovatel a válečný dopisovatel, a občas se pohyboval i v nejvyšších kruzích. Druhá polovina knihy se skládá hlavně z různých drbů a střípků z vysoké politiky. Dost mi to připomíná Škvoreckého hru "na story". To mě tak nebere, užil jsem si těhle věcí za život už dost.