Únorová tragédie
Hubert Ripka
Významný politik Hubert Ripka (1895–1958) vzpomíná na události kolem února 1948. Svazek vyšel s předmluvou Pavla Tigrida Politický talent a historický osud a úvodním textem historika Josefa Tomeše Hubert Ripka známý i neznámý. Jmenný rejstřík.
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1995 , AtlantisOriginální název:
Le Coup de Prague: Une révolution Préfabriquée, 1949
více info...
Přidat komentář
Hodně zajímavá kniha a rád jsem si přečetl, další pohled na únorový puč z pohledu přímého účastníka. Některé pohledy se například od pohledu Prokopa Drtiny lišily, například Ripka vůbec nezmiňuje nutnost sehnat 13. demisi, aby vláda musela padnout. Uvažovalo se například o Janu Masarykovi, jeho role tam ale nebyla zmíněna. Líbilo se mi, že v té knize Ripka na nikoho neútočil, nikomu nic nevyčítal, snažil se být maximálně autentický a věcný. Trochu mě překvapil jeho pohled na to, že přejít do otevřeného útoku byla jediná možnost, jak s režimem bojovat, moc se nezamýšlel, jestli se třeba někde nestala nějaká chyba, něco se dalo udělat lépe, ale samozřejmě je to pohled člověka, který tu demisi inicioval, tak k tomu nevidí výhrady.
Kniha rozhodně stála za to a určitě ji doporučuji.
Stejně, jako před více než dvaceti lety, mě tato kniha dokázala přesvědčit o velmi složitém období v dějinách našeho státu. Zejména je to velmi důležitý dokument při studiu Únorového převratu 1948.
Už si nevzpomenu, jakou cestou jsem došel k tomu, že si chci tuto knihu přečíst, ale překonal jsem obavu, ze suchého výčtu historických událostí problematického období našich dějin, a pustil se do knihy.
Rozhodně nelituji. Kniha je velmi poutavá a věřím, že se autor upřímně snažil o objektivní hodnocení. Některé události/informace se sice zmiňují opakovaně, ale je to vynuceno tím, že různé události mají souvislosti s jinými, které se vzájemně prolínají.
Také mě napadalo, jestli onen opakovaně zmiňovaný pocit, že většina národa smýšlí prodemokraticky, nebyl důsledkem jakéhosi vzpomínkového optimismu či třeba "bubliny", ve které se autor pohyboval. Moc se mi chce věřit, že snad ne :)
Zajímavá je i shoda názoru autora s myšlenkami F. A. von Hayeka (mj. z knihy Cesta do otroctví), a sice, že (velmi zjednodušeně řečeno) centralismus=totalita a tržní ekonomie=demokracie.
Čtivě napsaná kniha o událostech předcházejících neblahý komunistický puč, a vrcholící podrobným popisem událostí v únoru 48. Člověk ví, jak to vše dopadne - přesto na mne z toho marného boje za zachování demokracie padl smutek...Jen netuším, zda ono až patetické líčení myšlenkového vzdoru takřka celého národa(!) oproti komunistům v posledních týdnech před převratem odpovídá skutečnosti. Poněkud mi to připomíná onen neblaze proslulý, bezbřehý a skutečnostmi nepodložený optimismus pana Beneše. budu se muset začíst i do líčení téhož od jiných autorů.
Autorovy další knížky
1995 | Únorová tragédie |
1945 | Dr. Edvard Beneš ve fotografii: Historie velkého života |
1945 | ČSR v nové Evropě |
1942 | Likvidace Mnichova |
1944 | S Východem a Západem |
Brilantní kniha ministra vlády, který byl jedním z těch, který podal demisi.
Únorový puč 1948, který tak neblaze uvrhl naší zemi na 41 let do zkázy, je zde zcela objektivně vylíčen bez jakéhokoliv sentimentu.
Tuto knihu by si měli přečíst povinně všichni, kteří zastávají názor, že s Ruskem se lze domluvit.