Únos Proserpiny
Claudius Claudianus
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70827/bmid_unos-proserpiny-rr0-70827.jpg
4
10
10
Claudianus je vzdělaný básník, poeta doctus. Pracuje dokonalým veršem, který téměř nezná elizi, tak charakteristickou pro latinské básníky, a to právě prozrazuje cizince, který mistrně zvládl latinské veršování. Obsah jeho veršů vyžaduje namnoze složitých komebntářů, chceme-li proniknout do aktuálních dobových narážek, ale nepotřebuje vysvětlení, chceme-li se nechat unášet básnickou formou a obrazy. Zvláštním půvabem prosluly i jeho úvody k některým básním. Císaři, konsulové, uzurpátoři, nejvyšší zásluhy, nejpodlejší intriky, napětí doby a strach z barbarů oděných v kůže vystupují v celé Claudianově poezii vedle prostých lidských vztahů, vyjádřených smělými mytologickými obrazy zvláště ve svatebních písních, a vedle obrazů vzatých z běžného života anebo i ze staleté básnické tradice. Rozporuplná doba zplodila i básnické dílo Claudianovo, plné rozporů.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1975 , SvobodaOriginální název:
De raptu Proserpinae
více info...
Přidat komentář
Hlavní báseň této knihy, Únos Proserpiny, přestože vypráví známý příběh o únosu Persefony/Proserpiny Hádem do podsvětí, dobrá polovina obsáhlých veršů je spíše lyrických. Není do ale nikterak na škodu. Čtenář se tak může snáze ponořit do atmosféry příběhu. Škoda, že báseň nebyla dopsána.
Druhou část knihy tvoří kratší básně. Poutavá je zvláště Věčný pták Fénix. Báseň Šťastný stařec z Verony, jejíž myšlenka je dnes možná aktuálnější než ve 4. stol.
Zajímavé jsou ale také básně, které se více váží k době, v níž byly vytvořeny. Předně vzpomínající císaře Honoria.
Tak tato kniha mě moc nezaujala. Šlo nejspíš o to, že abych vše co autor Claudianus napsal já pochopila aspoň, musela jsem si vše přečíst 2X-5X. Tak že můj názor je, že se mi to moc nelíbilo.
Únos Proserpiny
Skvostná lyricko-epická báseň, de facto o vzniku zimy! (Pro zajímavost: v žádné světové kultuře neexistuje rituál snažící se zažehnat zimu. Zdroj: "Tisíc tváří hrdiny".) Jejím východiskem je situace, kdy se bohu podsvětí Hádovi zachtělo ženy. Jelikož by žádná nechtěla žít v podsvětí, musel podsvětní vládce nějakou unést. Tak se jeho ženou stala právě Proserpina (řecky Persefona), dcera bohyně úrody Demeter. Přečtení této skladby v rozsahu cca 40 stran vyžaduje trpělivost: lyrická složka převažuje nad epickou, umělecký popis nad vyprávěním. Nejkrásnější pasáže naleznete v samotném závěru. Představují působivé ztvárnění žalu matky Demeter nad ztrátou milované dcery. Dvě poznámky na závěr: 1. Nemůžu odpustit Contemu, že se v Dějinách římské literatury na Únos Proserpiny naprosto vykašlal. Mě k němu přivedl Nortrop Frye v Anatomii kritiky. 2. Těším se na srovnání s Hymnem na Demeter z Homérských hymnů.