Únosně výstřední: 77 příběhů ze života cestovatele
Vladimír Váchal
Vladimír Váchal je tak trošku výstřední. Ale únosně výstřední. Cestuje po světě a zažívá věci, nad kterými občas zůstává rozum stát. V Arménii si například stopnul džíp místního generála, a podíval se tak do míst, kam se běžně nesmí. Na hranicích Mauritánie zase málem strávil zbytek svého života. Cestování se pro něj stalo prací, vášní i koníčkem, což poznáte při četbě kteréhokoliv ze 77 příběhů v celkem bizarním konceptu cestopisné literatury.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení. Miluji cestopisy, takže zklamaná nejsem, ačkoliv ano pár výtek by se jistě našlo :)
Autorovi chybí schopnost vtáhnout vás do děje, rozesmát vás a dovolit si při čtení nějakou hlubší emoci.
Spoustu poznámek pod čarou leckdy kazí dobrý dojem ze čtení, avšak i přesto všechno hodnotím knihu kladně.
Uf...Velký špatný. Vláďu Váchala znám naživo a z éteru, líbí se mi jeho cestovatelské přednášky a podcasty. Ty jsou super. Ale přiznejme si, psaní by měl určitě nechat jiným. Knížka celkově působí, že má Vláďa spoustu zážitků, ale vlastně neví, o čem chce psát. Je roztříštěná na spoustu malých kapitol, což by samo o sobě nevadilo, pokud by tyto kapitoly byly nějakým způsobem seřazené. Podle jakéhokoliv systému - geografického, časového, prostě nějak. Místo aby je seřadil, odkazuje se v nich na jiné které jsou daleko vzadu v knize nebo vepředu, už jste je četli, ale stejně si to nepamatujete . Nejen, že mění téma co kapitolu, občas ho mění i během kapitoly a ta je pak vlastně úplně o ničem a bez pointy.
Ještě víc pak knihu tříští poznámky pod čarou, kterých je milion a působí, že byl autor líný je začlenit do textu. Přitom přidání jedné věty by opravdu nerušilo. Poznámky pod čarou v nevědecké literatuře jsou zlo.
Příběhy jsou tak krátké a nenavazující, že si vlastně po přečtení půlky knihy žádný z nich nepamatuju. A to se mi nestává. Taky se mi nestává, abych knihu odložila a nedočetla (fakt jen asi 4 knihy v životě a tohle je bohužel jedna z nich). Proto bohužel jen 1 hvězdička... Pusťte si radši nějaký jeho podcast, tam se aspoň zasmějete :-)
2,5 hvězdičky. Autor má skvělé přednášky, dobrý spisovatel však z něho nebude. 400 zbytečných poznámek pod čarou, které čtení kouskují. Kniha je prostě jen soubor zážitků ze života, přičemž hodně zážitků není ani zajímavých ani neobyčejných. Navíc v knize nehledejte nějaký systém, pořadí nebo koncept. Prostě myslím, že autor by své neobyčejné zážitky, kterých má bezpochyby bezpočet, mohl sepsat daleko lépe a poutavěji.
Trvalo mi dost dlouho než jsem knihu přelouskala.Poznámky pod čarou mě odváděly od čtení.Ale jako celkově to bylo odpočinkové a výhoda byla, že jednotlivé příběhy nenavazují,takže nevadilo,že jsem ji četla asi 2 měsíce.
Mě se knížka líbila, skvělé fotky! Jediná výtka by asi byla k tomu, že každá kapitola je jiná země, jiny zážitek - že to nemá nějaký řád.
Vladimíra Váchala jsem slyšel vyprávět naživo o KLDR a byla to skvělá show. S jeho knihou je to trochu složitější. Na jednu stranu obdivuji jeho nesmírně širokou paletu jazykových znalostí a cestovatelských zkušeností, na druhou stranu si nemůžu pomoct, ale ta knížka mi přijde poněkud rozháraná, skáče z jedné strany zeměkoule na druhou, je těžké najít nějaký koncept, ať už chronologický nebo geografický. Samotné příběhy jsou zajímavé, ale ta celková chaotičnost na mě působila tak, že jsem téměř nikdy nedokázal číst delší dobu v kuse. 400 poznámek pod čarou je taky trochu úlet, ale budiž. Horší je, že vzájemné odkazy mezi některými kapitolami jsou někdy nepřesné (kapitola se jmenuje jinak apod.), což se při psaní bezpochyby stát může, ale měla by to vychytat korektura, která tady byla bohužel hodně odfláknutá (extrémní množství překlepů). Přes výše uvedené výtky hodnotím i tak nadprůměrně, ale potenciál knihy byl určitě ještě vyšší.
Skvělá odpocinkova kniha,někdy mě i dost pobavila př. vlastní taxislužba,dotěrné selfie....Jde vidět,že jí psal sám život,protože některé pasáže prostě nevymysliš.Jsem rád,že se znám s autorem osobně ještě než napsal knihu a začal dělat autogramiády.
Tohle se nedá, extrémní čtenářský nekomfort.
Takové množství poznámek pod čarou je vhodné akorát tak do odborné práce, kde chcete odkázat na další zdroje. V této knize naprosto zbytečné - většina poznámek mohla být přímo v textu, zbytek klidně vypustit úplně.
Ignorovat poznámky mi nešlo. V některých kapitolách zabírají až půlku stránky.
Dál budu fanouškem přednášek, kniha však zůstane nedočtená.
Kniha Únosně výstřední je vlastně takovým výběrem z té nepřeberné hromady zážitků, které za léta cestování nasbíral.
Poměrně matoucím dojmem působila řada kapitol, které byly výstředně poskládané za sebou. Podezřívám Vladimíra, že je poskládal logicky za sebou a pak mu vytištěné stránky ke korektuře vypadly ze šanonu na zem a on je poskládal tak, jak mu přišly pod ruku. Poměrně matoucím dojmem působilo množství komentářů pod čarou - snadno by je šlo zapracovat do textu a neodvádět tak výstředně pozornost čtenáře. Čtení popisků toho, odkud kam dojel, pro mne nebylo záživné, přednášky Vladimíra naživo mám naopak moc ráda. A neúnosně mi chyběly v knize fotografie, ne že by tam nebyly, ale někdy upřednostnil ty, které mu jsou blízké před těmi, kde by bylo vidět popisované. Přesto nelituji, že jsem se hecla a knihu dočetla. Moc mne bavil třeba příběh o stopnutí generála arménské armády a klidně by mohl být v jedné kapitole. Těším se na pokračování.