Úpadok a zánik Rímskej ríše
Edward Gibbon
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175761/bmid_upadok-a-zanik-rimskej-rise-175761.jpg
4
55
55
Nadmerné rozširovanie ríše, „jed z Judey“, ako nazval kresťanstvo, a barbari – to sú podľa britského historika tri základné faktory, ktoré spôsobili pád Rímskej ríše. Jeho dielo vyniká nielen erudíciou, ale aj čítavým ironickým štýlom. „Búrka a vlny sú vždy na strane lepších námorníkov,“ píše autor v jednom zo svojich komentárov. Nové slovenské vydanie výberu z diela známeho osvietenského historika vychádza s novým doslovom, ktorý sleduje vývoj historického bádania a kontroverzie okolo mnohých jeho téz. Gibbon si všíma rozdiely medzi krajinami a národmi, rozdiely geografické a klimatické, ale aj intelektuálne a kultúrne, nepodceňuje ani hospodárske faktory. Podarilo sa mu načrtnúť pestrý a živý obraz celého veku ľudských dejín, pričom udržiava čitateľa v napätí zaujímavou témou a neobyčajne názornými opismi udalostí, bitiek, charakterov jednotlivých vodcov a cisárov, ich života a zvykov. Autor neradí jednotlivé fakty za seba, ale pokúša sa objasniť historický vývoj a jeho zákony. Aj vďaka tomuto vynikajúcemu dielu osvietenskej historiografie prestala byť história len zoznamom zločinov, podvodov a nešťastí, ale začali sme skúmať aj jej príčiny a dôsledky. „Gibbon je svojím spôsobom most, ktorý spája staroveké s moderným,“ napísal škótsky historik a mysliteľ Thomas Carlyle. Bol brilantným štylistom, podobne ako ďalší Gibbonov obdivovateľ Winston Churchill, sám autor mnohých historických prác. „Gibona som úplne hltal,” napísal o stretnutí s jeho knihami. „Triumfálne som prešiel všetkým od začiatku až po koniec a mal som z toho veľký pôžitok,“ dodal. Tento pocit z čítania veľkého štylistu a ironika Edwarda Gibbona sa nevytratil ani s odstupom vyše dvoch storočí, ktoré ubehli od napísania jeho hlavného diela.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2012 , PremediaOriginální název:
The Decline and Fall of the Roman Empire, 1776
více info...
Přidat komentář
V roce 1776 Marie Terezie zrušila právo útrpné, v probíhající válce za nezávislost vznikly Spojené státy americké, James Cook se vydal na svou poslední plavbu, při níž objevil Havajské ostrovy a ztratil život, osvícenství měnilo pohled na svět a Edward Gibbon začal vydávat své epické dílo Úpadek a pád římské říše. Vskutku se není třeba obávat Gibbonovu práci stavět po boku oněch událostí.
Ačkoliv od prvního vydání uběhlo 250 let, kniha příliš neztratila na svém kouzlu a čtivosti, jakkoli je z vědeckého hlediska pochopitelně v mnohém překonána. Gibbon oplývá naprosto ohromující dávkou vědomostí, která byla v jeho době zcela nevídaná a dovedla by obstát i dnes, kdyby neměl přístup k pozdějším objevům historiografie, archeologie, technologiím a způsobům analýzy. Kromě vzdělání a zápalu se Gibbon honosí také onou dávkou ironie a humoru, které byly typické pro britské autory ve století osmnáctém, a zůstávají pro ně typické i dnes. Bez ohledu na literární žánr. Nechybí ani vědecká kritičnost, kterou Gibbon míří především proti náboženství a jejím mučedníkům. Vpravdě že občas přechází až do osobní nevraživosti, kterou nijak zvlášť neskrývá.
Sám autor se nebojí přiznat, že jeho dílo trpí nejedním nedostatkem. Je tomu skutečně tak, přestože si troufám tvrdit, že jeho dílo je přepychem, z něhož lze s jistou opatrností a zdravou skepsí čerpat dodnes. Ostatně při četbě prací britských autorů zaměřujících se na dané období je možno čas od času narazit na citaci nebo odkaz ke Gibbonovi i v současnosti. Ať už se jedná o fakt, úvahu, komentář nebo umělecký projev, Gibbonovo dílo je stále živou klasikou.
Proto i dnes stojí za to si Gibbona a jeho vyprávění o úpadku patrně největší civilizace v dějinách přečíst. Pozorovat skvěle popsaný nástup křesťanství, ale i islámu. Obávat se nájezdu barbarských armád útočících na Itálii, vnitřní rozklad, zrady, šílené běsnění posledních císařů. A volně přejít do Byzance a euroasijskou oblast, kde poslední bašta v podobě Konstantinopole padla pod náporem nepřátel. A poslední pokusy o obnovu starých časů v době renesance. Edward Gibbon svou látku zpracoval opravdu ve velkém stylu.
Na závěr se budu trochu opakovat, jenže mně osobně tento faktor opakovaně ohřívá krev na nebezpečnou teplotu. A to je český překlad. Adolf Felix odvedl skvělou práci, byť jeho snaha o vzletný styl rovnající se originálu má za následek občasnou těžkou formulaci, která láme jazyk. Což je v podstatě maličkost. Horší skutečnost, že znovu a opět se českému čtenáři dostává do ruky...výbor. Moje jazyková vybavenost, je-li nějaká, už nemá dost sil říct, jak moc mi barbarství české překladové literatury ubližuje na duši. A omluvou v daném případě není ani to, že originální Gibbonův počin má zhruba třikrát větší stránkový rozsah.
Neočekávejte chronologický popis poslední fáze dějin Římského impéria. Jde spíše o výběr stěžejních okamžiků, které vedly k jeho úpadku, k jeho rozdělení a později pádu Říše západořímské a východořímské. Pokud nemáte dost znalostí k překlenutí náhledů na jednotlivé historické události, hodně nápomocné jsou Poznámky a vysvětlivky na konci knihy. Samo historické dílo je pohledem do historie, neboť bylo sepsáno již na konci 18. století, což ho činí ještě zajímavějším.
jednoznacne velmi zaujímavo napísaná kniha, ktorá pojednáva o príčinách upadku a zániku nielen západnej ríše, ale aj jej dediča Byzancie. Pre mna najzaujimavejšie pasáže boli tie o Hunoch a o barbaroch všeobecne, a z pasáží o Východe jednoznačne megalomanská bitka o konštantinopol. Ju samotnu opísal neuveriteľne živo, akoby tam pri nej bol. Neviem si predstaviť, že by toto čital nejaký laik a neznalec rímskych dejín, najma preto, že nie je písaná "dnešným" štýlom. Napriek tomu je vsak super napísana a bol by som zvedavý na cele vydanie tohto monumentálneho diela, ktoré ma v origináli az šesť zvazkov.
Inak však výborná kniha :) Dnes je už bez debaty zastaraná, číta sa však ako román a každý kto pozná moderné knihy o dejinách si iste užije ten kontrast. Gibbon žil ešte prakticky na prahu éry rozumu a skutočnej vedy takže už píše racionálnejšie než stredoveký kronikár, ale... Ale v celej knihe takmer neuvidíte štatistiku či analýzu sociologických a ekonomických dát a čísel a minimálna pozornosť je pripisovaná aj archeológii. Ako jeden z prvých však Gibbon k údajom a zdrojom pristupoval kriticky a vravím, že celé to popisuje ako taký krásny a epický príbeh plný realisticky vykreslených postáv. A hej väčšinou je pozornosť zameraná na cisárov, generálov a pápeža nie na bežných ľudí - tak sa holt vtedy dejiny písali.
Čo sa týka kresťanstva je vidno, že je autor osvietenec, ale úprimne som čakal, že k nemu bude oveľa odmietavejší. V skutočnosti ho vykreslil dosť pozitívne a vôbec nespochybnil vtedy zažitý názor o tom, že bolo tak neuveriteľne lepšie než pohanstvo.
Bol však asi prvý čo štandardný kresťanský výklad mnohých udalostí spochybnil, vysmial sa neuveriteľným a nadsadeným mýtom o mučeníkoch a narovinu povedal, že malo kresťanstvo podiel na páde ríše. Priznám sa, že je mi tento Gibbonovský pohľad na dejiny Ríma väčšinou dosť blízky.
No a bavili ma dosť aj tie pasáže potom na ktoré som sa moc nepripravoval, ale boli úžasné - o Byzancii, Mohamedovi, Normanoch.. Fakt ako už len za ten štýl by si zaslúžil päť hviezdičiek, lebo je ešte klasickejší ako sama klasika :) vidno, že sa tými Rimanmi fakt nadchol a inšpiroval.
Bohužiaľ som sa dostal k nešťastnému vydaniu, ktoré neviem prečo a neviem podľa akého kľúča vypustilo asi tretinu knihy a často práve pasáže na ktoré som sa zvlášť tešil (popis ranného kresťanstva a Gibbonovo vyvracanie mýtov o prenasledovaní).
Trvalo mi dlho, než som sa ňou prehrýzol, ale zase mi aj veľmi dlho zostala v hlave. Kniha je obsiahla, podrobná, venuje sa sa takmer všetkým aspektom života v Ríme - od života plebejcov, cez hierarchiu v armáde, až po život a vládnutie jednotlivých cisárov. Niektoré kapitoly sú napísané veľmi čtivo, iné sú skôr nudné. Niektoré sú zbytočne dlhé, iné sú zase krátke. A hoci je kniha v niektorých aspektoch zastaraná, stále dokáže mnoho poskytnúť pre fanúšikov histórie.
Kniha je skvělá. Snad jediné, co bych jí "vytkl", je to, že předpokládá dosti podrobnou znalost antických dějin. Ale to je chyba na straně přijímače...
Tři hvězdičky za jazyk a styl napásání. Velice pěkně se četla. Jako syntéza příčin úpadku římské říše je kniha již z větší části překonaná. Názor, že Řím zničilo křesťanství je passé.
Velice čtivá analýza konce jedné z největších říši v dějinách lidstva s neskutečným záběrem od významných historických milníku přes náboženské motivy až po perličky a zajímavosti. Kniha je vhodná jako úvod pro čtenáře dosud antikou nepolíbené...
Čekal jsem o té knihy víc, ale bohužel mám z ní rozporuplné pocity. Spíš než o Úpadek a pád Římské říše tak Náboženství v období Římské říše .
Štítky knihy
starověký Řím Byzantská říše římská říše
Autorovy další knížky
| 1983 |  Úpadek a pád římské říše |
| 1988 | Úpadok a zánik Rímskej ríše 1 |
| 1988 | Úpadok a zánik Rímskej ríše 2 |
(SPOILER) Nedočteno. Proč to? No, začnu trochu zeširoka…
Edward Gibbon byl člověk, alespoň dle dostupných informací, který trpěl nedostatečnou láskou své matky (zemřela v jeho devíti letech) a díky lásce ke knihám a vlivu několika lidí okolo něj (například jednoho jezuity) konvertoval ke katolicismu. Otec ho poslal do Švýcarska, bašty protestanství, zřejmě na převýchovu. Po půldruhém roce mu bohatý šlechtický otec pohrozil, že pokud se nevrátí do lůna anglikánské církve, že ho vydědí. Různé články římské víry, napsal, zmizely jako sen. Svatbu s jeho jedinou životní lásku mu opět zakázal otec ("Vzdychl jsem jako milenec, poslechl jako syn.") a pak už se věnoval jen knihám a poslančení. Díky zděděným penězům mohl.
Gibbon byl tudíž frustrovaný deprivant a oikofob, nenáviděl křesťanství a vlastní civilizaci na něm založenou (byl to i zednář), a to se propisuje do jeho díla a jeho objektivity. Bohužel.
Kniha je tudíž plná kritizujících, zesměšňujících a útočných poznámek vůči křesťanství a církvi, obsesivního vyzdvihování pomýleného narativu, že to vlastně křesťané způsobili zánik Říma a krom toho je tam ještě hodně žlučovitých poznámek k židům. Naopak, kapitolu o Mohamedovi, tu by i fanatický muslim nenapsal lépe. Ten krutý válečník, oportunista, lhář, bandita, vrah a bezskrupulózní vykradač cizích náboženství (judaismu a křesťanství) ať dělal, co dělal, byl to dle Gibbona svatý muž, vždy měl pravdu, každý úskok, každá krutost, porušování smluv, loupežnictví, mučení a vlastní etické přešlapy, to vše bylo relativizováno nebo pozoruhodnou mentální gymnastikou dokonce opěvováno.
Gibbonův počin je navíc několikanásobně rozsáhlejší než český výbor z díla, který vyzobává zdánlivě bez ladu a skladu jen některé pasáže či kapitoly, které tím pádem na sebe nenavazují. Zdánlivě – ježto to vyšlo za minulého režimu, není nepravděpodobné, že to bylo citlivě fokusované s cílem trefit se do společných nepřátel, na nichž se tehdejší komunistická ideologická linie s Gibbonem shodla – do křesťanství, zvláště pak katolického a židů (Izraele) a naopak vyzdvihnout Gibbonův nekritický přístup k islámu (spousta muslimů v SSSR a arabský svět podporovaný Moskvou). Nevím, možná se mýlím a důvody jsou jiné, ale takto se mi to jeví.
Ono vyzobávání jednotlivých pasáží je také zhůvěřilostí samo o sobě – chápu, že dílo je to opravdu rozsáhlé, ale pro čtenáře je to v podstatě k ničemu. Jako kdybych psal dějiny druhé světové války, ovšem vynechal roky 1940, 41 a 44, produkci tanků a zbraní, pakt Ribbentrop-Molotov, Lend-Lease, Velkou Británii, zázrak u Midway a pak to vydal? No, kolegové historici by se mi asi smáli, že čtenář z tohoto okleštěného kadlubu bude řádně zmaten.
To vlastní dílo, i když ovlivněno jeho názory, by zřejmě mohlo stát za přečtení, protože literární a vědeckou kvalitu a rozsáhlost této monografii upřít nelze, ale v kombinaci s českým, reálně socialistickým výborem, je to špatné, špatné, špatné.