Upálená zaživa
Souad , Marie-Thérese Cuny
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18907/mid_upalena-zaziva-pnR-18907.jpg
4
421
421
Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. Nakonec rodina rozhodla - děvče se nemůže vdát, je bezcenné, proto je třeba ho odstranit. Úkolu se ujal švagr, který měl popravu provést. Když nazítří prala Souad na dvoře rodného domu prádlo, polil ji benzinem a škrtl zápalkou. Jenže dívka přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři i ošetřovatelky ji zanechali jejímu osudu, proto pomalu umírala. Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i rodinu. Nyní, po dvaceti letech, se rozhodla o svých zážitcích napsat. Nikoho neodsuzuje, uvědomuje si, že takový je prostě život tamějších lidí, kteří nepoznali nic jiného. Chápe, že matka vraždí své dcery, chápe, že její bratr zavraždil sestru, dlouho měla pocit, že i její "trest" byl zasloužený. Tato kniha je burcující výpovědí ženy, která se rozhodla porušit tabu nesnesitelného mlčení a promluvit za všechny, které podobné svědectví už vydat nemohou.... celý text
Přidat komentář
Už jsem přečetla poměrně dost knih na podobné téma, ale tahle konkrétní se mnou otřásla nejvíce. Příběh o ženě, která popisuje své otřesné dětství, nikdy nezažila pohlazení, lásku od rodiny nebo vzdělání. Znala pouze práci, rány páskem či holí, utrpení a nekonečný strach. Bohužel v těchto zemích jsou ženy méně než krávy, ovce nebo kozy. Ona se prohřešila tím, že se zamilovala a otěhotněla. To však byla pro celou rodinu hanba a tudíž rozhodli, že ji upálí, aby svou smrtí očistila čest rodiny. Neskutečný příběh, který jsem nedokázala přečíst na jeden zátah.
Úryvek z knihy, který mluví za vše:
"Soudce, který by odsoudil muže za zločin cti jako obyčejného vraha, by se už nikdy nemohl objevit na ulici, nemohl by ve vsi žít, musel by s hanbou utéct, protože potrestal hrdinu."
Tahle kniha ... To byla jízda a už od první stránky jsem ji hltala. Zda se mi neskutečný, že opravdu někdo takhle může žít a považuje to za normální. Ovšem do té doby, dokud nepozná i evropskou kulturu. Příběh v knize je opravdu silný, nedoporučuji knihu slabým povahám, vše tam autorka dobře popsala. Kniha se mi snadno četla, přečetla jsem ji za dva dny, protože člověk pořád přemýšlí, co bude dál a jak to celé dopadne. Pokud ale knihu na nějaký čas odlozite, tak máte výhodu, protože se mi zdálo, že některé pasáže tam autorka opakuje několikrát, takže se krásně vrátíte i do děje, kde jste předtím skončili. Tento rok je to moje první přečtená kniha a myslím si, že jsem s ní rozhodně neudělala špatný krok. Rozhodně doporučuji.
Velmi silný příběh. Je skoro až k neuvěření, že stále na zemi existují místa, kde lidé žijí negramotní a takovým omezeným způsobem života. Jsem ráda, že Souad žije vlastně nakonec šťastný život, i když ne úplně bez fyzických a psychických následků.
Neuvěřitelná kniha plná bolesti a utrpení. Nepochopení, že se něco takového opravdu děje a nikdo tomu, nedokáže zabránit. Nejsem schopná si představit, jakou hrůzu musela Souad prožívat.
Svědectví o zločinu cti. Dívka ze země, kde ženy znamenají méně než kozy, ovce a krávy. Provinila se tím, že se zamilovala, tak byla upálená pro čest rodiny. Jako jedna z mála měla štěstí. Přežila díky humanitární pracovnici, která jí našla v nemocnici, kde jí všichni nechali bez pomoci umírat, ale strachu z ohně se nikdy nezbavila. Jsem moc ráda, že měla nakonec šťastnou rodinu a dokázala se o svůj příběh v knize podělit.
Izrael je jediná země na Středním východě, kde jsou vrazdy ze cti tvrdě postihovany.V tradiční muslimské minorite k nim podle statistik dochází několikrát do roka. I liberalni Jordánsko je ke zločinům tohoto druhu shovívavější. Ale to bude dáno prostým faktem, že Izrael není muslimská země. Před časem jsem viděla na toto téma dokument, jeho součástí bylo i interview s muži, kteří si odpykávají doživotní tresty. Své nelidské konání považovali naprosto za správné.
Otřesné svědectví o zločinu ve jménu cti.
Příběh o životě jedné arabské dívky v Předjordánsku. Souad se narodila v malé osadě asi 40 km od Jeruzaléma, na palestinském území ovladaném Izraelci. Ve vesnici panují doslova středověké poměry. Ženy a dívky slouží mužům jako otrokyně, jsou denně bity, musí být absolutně poslušné, nemají přístup k jakémukoli vzdělání. Pokud se nějak proviní a přivedou rodinu do hanby, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad otěhotněla před svatbou a rodina rozhodla, že je nutné ji ve jménu cti zabít. Polili ji benzínem a škrtli zápalkou.. měla být upálena zaživa. Jenže ona přežila.
Ačkoli dnes žije tisíce kilometrů daleko, musí skrývat své pravé jméno a tvář, aby si pro ni nepřišli..
Kniha o tom, jaké je to být ženou v muslimském světě, kde vládnou muži pevnou rukou, kde nic neznamenáte, kde vás můžou beztrestně zabít.
Přečteno během dvou dní, těžko si představit, jakým peklem si musela chudák Souad projít. Šílené, co všechno může být v jiné kultuře považováno za normální. Zajímalo by mě, jak se Souad a její rodině žije dnes (po dalších dvaceti letech).
Tato kniha se mi velmi špatně hodnotí, příběh je velmi silný... dokonce natolik, že zcela přebije styl psaní. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Po tomto příběhu si aspoň začneme více vážit toho co máme. Je úplně jedno jestli je příběh pravdivý, nebo ne. Pořád se ve světě děje spousta hnusu a je potřeba před tím nezavírat oči.
Nad touto knihou jsem dlouho hledala správná slova... Připadá mi absurdní tu knihu chválit, že je to výborně napsané, dobře se to čte apod... Pokud byť jen jedna žena na Zemi zažila něco podobného, nemáme sebemenší právo něco takového hodnotit. Obzvlášť potom, co se ta žena rozhodla svůj příběh zveřejnit... Já si uvědomila, jak ohromné mám já a moje dcera štěstí, že jsme se narodily do naší rodiny, naší doby a naší vlasti. O těchto příbězích by se mělo mluvit a některým bych to určila jako povinnou četbu.
Je neskutečné, že na naší planetě existují národy, kde žena neznamená téměř nic. Ale zase na druhou stranu, ony jsou v tom vychovávány celý život, od malička, vidí to všude okolo sebe a pro ně to tak má být. Nevidí nic jiného, pro ně je to správné. Při čtení knih s tématem muslimské víry mě fascinuje, že se s každou další dozvídám nové a nové skutečnosti z muslimského prostředí. Kniha je to velmi poutavá, zároveň strašná, neskutečná, nenapadají mě slova, kterými bych vyjádřila to, co se hlavní hrdince stalo. Nechtěla bych tam žít, ani to všechno zažívat. A všichni, kteří žehrají na větší či menší bolístky, situace, a špatná období.....mohlo by být ještě mnohem hůř.
Ať už je kniha skutečná nebo ne, příběh je to hodně silný. Nedělám si iluze, že by to v některých muslimských zemích chodilo jinak, vždyť o podobných věcech se dá číst neustále. Pro nás evropany naprosto nepochopitelná mentalita. Oni by zase nechápali tu naši.
Knihu nehodnotím, z literárního hlediska se mi moc nelíbila, z toho lidského je to úplně jiná úroveň.
Plivnutí na skutečné oběti fanatismu. Škoda, že se na tak vážnou problematiku upozorňuje vymyšleným příběhem. Ze stejného ranku jako Nabarvené ptáče.
Nedočteno.
Je těžké tuto knihu hodnotit, připadá mi totiž zvláštní abych o ní napsala "skvělé čtení" vzhledem k příběhu. Je to velmi silná kniha a mělo by se s ní seznámit více lidí.. člověk si pak váží toho co má.
Hodně silný příběh.Některé osudy jsou tedy skutečně drsné..je fajn,když to má šťastný konec