Upíří tanec

28.04.2014

Občas člověk až žasne, co za skvosty tu a tam najednou objeví. Sbírka povídek českého autora, levné paperbackové vydání z počátku devadesátých let s dost jednoduchou až infantilní ktesbou na titulce, nazvaná Upíří tanec. Od toho se asi nedá očekávat moc, ale člověk se začte do prvních povídek a je mile překvapen a říká si, chtěl bych i více. Ony ty povídky nejsou tedy nějak zvlášť originální a tu a tam vás pointa střelí přes nos dříve, než by měla, ale Macháček má dobrý styl psaní a umí zaujmout a pobavit (ne striktně v tom komickém smyslu). Docela mě rozsekala povídka "Prostor pro anděla...", člověk si říká, počátek devadesátých let, sám tu dobu zažil v již rozkoukávajícím se věku, ale doteď se nemůžu přesvědčit, jestli v té povéídce opravdu došlo k tomu, k čemu k ní došlo. Něco takového bych nečekal. Po půlce knihy to nadšení trochu opadne, i když "Ptačí dům" bych označil za nejlepší povídku. Možná proto, že se povídky začnou prodlužovat a snad čím delší, tím horší. Ale pořád z toho kniha jako celek vychází poměrně dobře. Dýchá z toho to správné napětí, tu a tam mrazení, to mystyčno (hned úvodní "Lokalita" je sice čitelná, přesto poutavá) a v neposlední řadě dnes už jakýsi retro nádech kouzelných počátečních devadesátek.