Úplná prázdnota
Iveta Vochalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15499/bmid_uplna-prazdnota-15499.png
4
123
123
Autorka sleduje život mladého začínajícího narkomana, stále závislejšího na pervitinu a jeho zoufalý boj se sebou i s okolním světem. Podaří se Tomášovi najít oporu a porozumění ve své rodině, anebo ho závislost stáhne až na samé dno? "Tohle je tma a na konci je světlo. Je to vlastně něco jako prázdno ve mně. Je to moje duše, v který je úplná prázdnota, ale někde na konci je snad kousek naděje."... celý text
Přidat komentář
Konečně jsem asi našla knihu, která mě, v mých cca 19 letech, chytla za srdce... díky ti, databáze knih :-)
Četla jsem 1x, ale knihu bych si ráda přečetla znovu i po letech, protože z těch mnoha knih, které jsem v té době četla, mi tahle utkvěla v paměti.. i když teď čtu úplně jiný žánr, kniha tenkrát ve mě něco zanechala, určitě doporučuji mladé generaci :-)
Četla jsem zhruba 5x a stále mě neomrzela, teď se jí už delší dobu snažím sehnat, ale marně, můžete mi poradit nějaký e-shop?
(SPOILER) Četl jsem někdy kolem roku 2000 ke konci základní školy. Jak já se tenkrát cítil dospělej a životem protřelej. Pravděpodobně první "dospělá" knížka kterou jsem četl a určitě první knížka od které jsem se nedokázal odtrhnout. Zajímavý "dokument" sledující kluka od prvních flirtů s pikem až po zlatou. Při čtení jsem se s postavami tak sžil, že mi přišlo jako bych je znal a tak nějak patřil mezi ně. Kéž by byly knížky v povinné četbě aspoň z půlky tak zajímavé.
Za mě kniha naprostá bomba. Jako teeneger jsem ji četla několikrát a i dnes bych si jí s chutí přečetla znovu. Nemám nejmenší výtku, prostě super a určitě doporučuji :-)
Nejlepsi kniha s drogovou tematikou,ktera mi kdy prosla rukama..ukapla nejedna slza,je to skvele napsane vzhledem k tomu,ze se jedna o autorcinu prvotinu a jeste v tak nizkem veku,smekam a doporucuji precist kazdemu,koho tato tematika jakymkoliv zpusobem zajima
Hned bych knihu šla číst po druhé. Moc se mi líbil příběh začínajícího narkomana. Jediná věc, která mě zklamala byla ta, že kniha mohla být delší a tím pádem víc rozepsaná. Je toho škoda.
Knihy s drogovou tématikou jsem četla celkem tři a tato byla první. (poté Memento a My děti ze stanice ZOO.) Četla jsem je v pubertě. Zpětně uznávám, že tato byla ze všech třech nejlepší. Naprosto mě vtáhla do děje, měla jsem pocit, že se odehrává hned vedle mě a nedokázala jsem se od ní odtrhnout. V průběhu dalších několika let jsem ji četla ještě několikrát, když pár lidí v mém okolí začalo s užíváním drog. Nevím, jestli to můžu takto říct, ale měla jsem tehdy pocit, že aspoň trochu dokážu pochopit, co je to závislost (stejně to ale pochopit nelze...) Rozhodně ji doporučuji přečíst si. Člověku to otevře jiný, bohužel ne pěkný nový obzor...Je ale potřeba, aby lidé měli i o tomto nějaké povědomí, hlavně dříve, než do něčeho můžou spadnout.
Musím říct, že tato kniha mě opravdu dostala... Četla sem ji jedním dechem.. Mě osobně se Memento moc nelíbilo, nedočetla sem ho.
Tento příběh mi přišel daleko osobitější, upřímnější a tak nějak opravdovější. Ty, které zajímá drogová problematika by tato kniha mohla nadchnout. DOPORUČUJI
Celkem dobrá kniha s drogovou tématikou. Baví mě číst o drogách, nicméně mezi nejlepší se určitě neřadí. Toxický squat nebo Memento jsou opravdu chytlavé knížky. Každopádně Úplná prázdnota je určitě lepší než stokrát nadhazovaná a profláklá knížka My děti ze stanice Zoo. Celkově se mi ta kniha vlastě vůbec nelíbila a například Mementu od Radka Johna či Toxickému squatu nesahá ani po kotníky!
Tuhle knížku jsem četla,když jsem v drogách už pěkně lítala.....a řekla bych,že je napsaná,jako by autorka sama byla uživatelem,protože je tam všechno,jak se takový člověk cítí,jak přemýšlí.....MOJE ZATÍM NEJLEPŠÍ PŘEČTENÁ KNIHA
Velmi smutný příběh mladého narkomana. Tuto knihu by si podle mého názoru měl přečíst každý.
Knihu jsem četla takřka bezprostředně po Mementu Radka Johna. A protože se jedná o totožnou tématiku, nebylo možné se ubránit srovnání. A výsledek? Úplná prázdnota na mne v důsledku nepůsobila tolik intenzivně. Spíš úplně prázdně.
Knihu jsem právě dočetla a snažím se jí rozdýchat.Nečekala jsem takový závěr, i když o moc líp příběh asi dopadnout nemohl :o( Trošku primitivně napsaná, ale stojí za to. Souhlasím s Claire, také jsem cítila pohnutí.
Vzpomínám si na děj této knihy jako by se odehrával včera a musím říct, že autorka popisovala Tomášovu cestu tak že vás kniha tak uchvátí, že vás donutí otřít si slzy a pěkných pár dalších minut přemýšlet nad osudem některých lidí.
Úplná prázdnota
Tahle kniha na mě tehdy v době puberty velmi zapůsobila, stejně jako My děti ze stanice ZOO.