Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430264/bmid_uplne-cizi-lide-R6y-430264.jpeg
4
923
923
Novinka autorky světových bestsellerů Sedmilhářky a Manželovo tajemství! Tříčlenná rodina, manželský pár, dva nezadaní muži a dvě rozvedené ženy – ti všichni se scházejí na desetidenním léčebném pobytu v luxusních lázních uprostřed pustiny. Důvody, které sem tyto navzájem úplně cizí lidi přivedly, jsou stejně rozmanité jako oni sami: nejrůznější tělesné neduhy, psychické bloky, duševní vyčerpání... Jsou však na správném místě? Na stránkách TripAdvisoru totiž na tohle zařízení jedni pějí ódy a slibují od něj zázraky, zatímco druzí před ním důrazně varují. A našich devět nových hostů hned po příjezdu zjišťuje, že některé zdejší léčebné postupy jsou přinejmenším hodně netradiční…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Ikar (CZ)
Originální název:
Nine perfect strangers, 2018
více info...
Přidat komentář
Autorka si mě získala knihou Sedmilhářky. Četla jsem od ní pár dalších knih, ale nic je nepředčilo. Bohužel ani tato.
Nechtěla jsem dát na negativní komentáře ostatních čtenářů, ať už tady nebo na zahraničních serverech. Dala jsem Moriarty šanci a pro mě ve výsledku zas tak špatná nebyla.
Prvních sto stran bych ale seškrtala. Popisování a seznamování s jednotlivými postavami se táhlo, nudilo mě to a hlavně to nemělo žádný řád. S některými postavami se setkáme až na straně 170, některé dostaly více prostoru, některé (spíš většina) prostor skoro žádný. Kdyby byly kapitoly kratší a lépe uspořádané, možná by to bylo lepší pro všechny. Další vadou byla pro mě byla er-forma. Když je psáno z pohledu postav, preferuji ich-formu. Ono je to i lepší, protože se čtenář dokáže více s tou danou postavou ztotožnit.
Vlastně celé je to takové ucourané, nevím, jestli to vzniklo překladem, ale pochybuju, protože jsem četla Moriarty v originále a měla jsem stejný problém v určitých pasážích. I přes to všechno jsem knihu přečetla za dva dny. Mě rozhodně zajímalo, jak to s nimi dopadne.
Hodně lidí si stěžuje na absenci zvratů, akce. No, autorka se nesnaží nikdy čtenáře šokovat, nechce vytvořit stísněnou nebo šokující atmosféru. Jde spíše o vnitřní monology, psychologické úvahy a uvědomění si sebe sama. Tohle je příběh devíti cizinců a jedné vyšinuté (?!) ženské, kteří si navzájem pomohou ke šťastnějšímu životu. Jasně, uznávám, že metody jsou neortodoxní až bizarní, asi by to v reálu nefungovalo, ale chápu autorčin záměr.
Když od toho nebudete očekávat cosi speciálního, zklamaní nebudete. Myslím si, že Moriarty nedosáhne už nikdy úspěchu jako se Sedmilhářkami, ale ve výsledku její knihy špatné nejsou, takový lepší průměr ve svém žánru.
Příběh poněkud jetý na můj vkus, ale budiž. Autorka umí psát mnohem lepší knihy než je tato..
četlo se docela dobře, příběh sice přitažený za vlasy, ale nakonec, proč ne? Musím ovšem souhlasit s tím, že od autorky je to zatím nejslabší kniha...
Zajímavě napsaná kniha. Pořád jsem čekala, co z toho bude. Četla se dobře, ale žádné velké překvapení
Bohužel jsem čekala naprosto něco jiného - knihy pro mě mají velmi lákavý obal, ale nebaví mě rozvláčnost a absence napětí, zkrátka nejsou pro mě. Autorka umí krásně popsat postavy, prostředí, děj. Tuto knihu jsem nakonec proskákala, jsem ráda, že jsem na konci, škoda...
Příjemná knížka na zajímavé téma. Frances jsem si zamilovala :-) zřejmě to byla hlavní postava, i když autorka dávala prostor střídavě všem.
Několik lidí a každý s jedinečným osobním příběhem i povahou (skoro bych tipovala, že autorka už všechna témata touto knihou vyčerpala), myslím, že nějakou měrou se v někom musí najít každý. Líbilo se mi vyšťourávat jejich tajemství a hádat, co dalšího by mohlo přijít. Překvapivě jsem se dočkala i určitého napětí, i když neškodilo by ještě trošku přitvrdit.
Dost se mi líbilo i závěrečné poděkování autorky, ve kterém nechala nahlížet pod pokličku, jak se na psaní této knihy připravovala.
Stále jsem čekala, kdy ten moment přijde. A nepřišel. Knihu jsem přečetla, ale už bych se k ní nevrátila.
(SPOILER) No, já nevím, místy jsem knihu nemohla odložit, místy se mi do čtení vůbec nechtělo. Nejnudnější je asi popis vizí jednotlivých postav po "proceduře", měla jsem co dělat, abych to jakž takž dočetla a neusnula u toho. Asi nejslabší kniha od této autorky.
Pro mě nejslabší kniha od autorky.Ráda čtu její knihy ,ale toto je jak už zde někdo zminoval ztráta času.
Trochu nudné, trochu zábavné, místy vtipné, převážně dost děsivé a jako celek kniha o manipulaci a ovládání. V této době tak aktuální. A poučení na závěr - každá krize je začátkem něčeho nového.
(SPOILER)
Jak už je u Liane Moriarty zvykem, přišla se zajímavým námětem a kromě toho zkrátka spolehlivě umí čtenáře vtáhnout do děje. Postavy jsou skvěle propracované, to je taky zvykem.
Jen jsem asi doufala v o trochu hořko-sladší konec. U knihy tohoto typu, mi tam ta hořkost chyběla. Na konci to bylo až moc šťastnéba sladké. Nemůžu uvěřit, že zrovna já si stěžuju na příliš sladký konec, když si na ně dost potrpím. :D Asi to zní divně, vždyť v téhle době by člověk za šťastné konce měl být rád. Jenomže tady jde o to, že se to k tomu předešlému jemně napínavému ději příliš nehodilo. Konec působil až naivně. Aspoň co se týče Máši, chtěla bych se dočkat nějaké spravedlivé odplaty, představovala jsem si ji v blázinci, připásanou k posteli (vždyť ona se vlastně prakticky zbláznila). Protože po jejích životních zkušenostech by to bylo pravděpodobnější a pochopitelnější, než že se ještě proslaví, vydá knihu, a bude hostem v televizních talkshow. Tohle mě dokonce trochu namíchlo. Jinak ale skvělé čtení, Liane Moriarty doporučuju kudy chodím. Zvlášť někomu, kdo chce při čtení vypnout mozek a přesměrovat myšlenky k zajímavým a skvěle vykresleným postavám, neotřelému ději a tak akorát napínavým pasážím.
Uděluju 4*, ale přiznávám, že trochu přidávám za naprosto nečekaný wow moment, když Heather položila Máše otázku: "Nenamíchala jste nám do toho nějaké prášky?" - do té doby mě to totiž vůbec nenapadlo. No, tak trochu jiné lázně... :D
Nelituji, ze jsem knihu precetla, presto jsem byla velmi zklamana. Autorku mam moc rada, ale tahle kniha pro me byla o nicem. Pribeh temer zadny, postavy nijake, nic jsem si z toho neodnesla a pro me vylozene ztrata casu. Zapletka by mohla byt velmi zajimava, pokud by byla pojata jinak.
Paní autorka by si měla dát pauzu - vydat každý rok knihu je pro ní asi přednější, než kvalita.
Dokonce bych řekla, ře hlavní hrdinka Frances je autorka osobně.
Kniha mě vůbec neoslovila, 3/4 knihy se nic nedělo, byla to nuda. No a když už jsem asi měla být v napětí ze zápletky, tak jsem byla natolik unuděná a zápletka byla natolik průhledná (stejně jako zbytek příběhu), že mám vlastně dojem, že se ani nic nestalo. Prostě osudy lidí, které jsou klišé v nudném příběhu.
Takový průměr. U některých "léčebných procedur" jsem asi čekala větší napětí. A bohužel jsem si neoblíbila žádnou postavu, všichni mi přišli takoví fádní, nebylo podle čeho si je oblíbit nebo naopak nemít je rád. Ale jinak se to četlo dobře, odsejpalo to, za dva večery přečteno.
Velmi rozvláčný příběh, který sice do detailu vykresloval všechny postavy, bohužel jejich životy nebyly tak poutavé, aby udržely mojí pozornost a čtení jsem neodkládala. Pokud jste již něco od Moriarty četli tak mi dáte jistě že za pravdu, že se Úplně cizí lidé lehce vymykají její obvyklé příběhové linii. Čekala jsem nějaké překvapení, propojení jednotlivých životů nebo wau vyvrcholení. Bohužel nic takového se nekonalo.
IG: @hanybooks
Autorčiny knihy mám moc ráda, ale tahle mě bohužel dost zklamala. Mám pocit, že se v té knize prostě nic nedělo. Prvni dvě třetiny knihy opravdu nic, jen nudný popis. Pak to bylo pár stran možná trochu zajímavé a konec pak zase takový o ničem. Škoda, jiné knihy od ní byly super.
Čteno ve společném čtení a myslím, že kdybych četla sama, tak bych se trápila. Nemůžu říct, že by se kniha četla špatně, ale na mě byl příběh hodně zdlouhavý a často se mi stávalo, že mi kde co odvádělo pozornost od čtení a to není dobré, když se člověk musí stále do příběhu vracet. Za mě průměr, ale příběh jako takový dobrý - nelituji, že jsem si knihu přečetla.
Tohle je moje první kniha od autorky a na další se spíše nechystám, cítila jsem že mě nebude sedět a fakt moc ne. Autorka píše hezky ale na mě strašně moc zdlouhavě. Od knihy jsem nic nečekala. Vím že hodně lidí zklamala a mě bohužel také. U knihy jsem se často nudila, začátek to mělo opravdu dlouhý a často jsem se musela do četby nutit. Pak tam byl kousíček, kdy konečně se aspoň něco málo dělo a já se začetla. Pak ale docela na mě přišel rychlý zvrat (čekala jsem od toho ale mnohem více) a pak zase dlouhý konec co bylo pak, to mě moc nezajímalo. A když to shrnu kniha má skoro 500 stránek a mě přijde že se v tom příběhu vlastně nic moc nestalo. Dávám 2,5*.
U téhle knižky jsem s hodnocením dost rozpolcená. Pomaleji jsem se začítala, ale od cca 6. kapitoly mě knížka chytla.
Seznamujeme se s jednotlivými postavami, postupně zjišťujeme jejich slabůstky a tajemství. I vzájemné poznávání, hodnocení na první dojem a pak postupné přehodnocování mě bavilo. Prostě taková ta práce s postavami a jejich psychologií je zde odvedena výborně. Autorka se zde dotýká tématu deprese, skrývaných výčitek, které nás ničí uvnitř, zkresleného pohledu na sebe sama, láska (neláska) k vlastnímu tělu, apod. To vše za mě super!
Děj se odehrává v Domě pohody, což jsou takové lázně, kam lidé přijíždějí s cílem něco změnit ve svém životě - především zhubnout, podstoupit párovou terapii nebo vyléčit duši... Majitelka Máša připravuje svým klientům dost nekonformní zážitky. Tohle všechno mi přišlo dost ujetý. Zároveň mě zajímalo, co za tím vším bude. A to mě pohánělo ve čtení dál, i když jsem na tím kroutila hlavou...
Balancuju mezi 3/4.
Štítky knihy
zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
Připadalo mi to jak 2 knihy v jedné a ani jedna mně moc nenadchla. Liane mně zklamala.