Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430264/bmid_uplne-cizi-lide-R6y-430264.jpeg
4
901
901
Novinka autorky světových bestsellerů Sedmilhářky a Manželovo tajemství! Tříčlenná rodina, manželský pár, dva nezadaní muži a dvě rozvedené ženy – ti všichni se scházejí na desetidenním léčebném pobytu v luxusních lázních uprostřed pustiny. Důvody, které sem tyto navzájem úplně cizí lidi přivedly, jsou stejně rozmanité jako oni sami: nejrůznější tělesné neduhy, psychické bloky, duševní vyčerpání... Jsou však na správném místě? Na stránkách TripAdvisoru totiž na tohle zařízení jedni pějí ódy a slibují od něj zázraky, zatímco druzí před ním důrazně varují. A našich devět nových hostů hned po příjezdu zjišťuje, že některé zdejší léčebné postupy jsou přinejmenším hodně netradiční…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Nine perfect strangers, 2018
více info...
Přidat komentář
Knížka nenadchla ani neurazila. Za mě asi nejslabší, kterou jsem od autorky zatím četla. Takový bláznivě, divný příběh :) snad další dílo bude vydařenějsi!
Nad autorkou jsem zlomila pomyslnou hůl po přečtení Hypnotizérky. Byla jsem šťastná, když jsem se té nudné knihy zbavila. Po čase jsem se rozhodla dát autorce ještě šanci (se vzpomínkou na knihu Na co Alice zapomněla) a dobře jsem udělala.
Do půlky knihy čtivé, uprostřed vás to donutí zvednout obočí a ten krásný konec.. Ten mě potěšil. A teď zase nějaký ten thriller, přece jen po sladkém se tloustne a rychle se kazí zuby.. To se pak špatně TRANSFORMUJE.
Já tuhle autorku prostě zbožňuji. Každý její kniha mě baví. Vždy vymyslí něco nového a poutavého. Sice se v každé knize vyskytuje spousty postav a ze začátku je těžké se v nich orientovat, ale vždy do sebe vše zapadá. A nakonec čtenář nerad tyto postavy opouští, když dočítá poslední stránku. Námět možná trochu víc psycho, než jiné knihy, možná i více nepravděpodobný, ale co. Od toho je to prostě kniha.
Tohle mě bavilo. Od autorky jsem četla více knih a kromě Sedmilhářek, byly všechny takové nijaké, ale tahle mě chytla. Kniha je velmi čtivá a čte se sama. Rozhodně stojí za přečtení.
Čtivá kniha. Čekala jsem něco jako Sedmilhařky a to se tedy nekonalo. První půlku jsem doslova zhltla, nešlo se od knihy odtrhnout. Poté na posledních asi 150 stránkách jsem se docela trápila než jsem dočetla.... Ten konec hoooodně přitažený za vlasy. Hodně otázek nezodpovězeno. Za mě tedy mínus 3 hvězdy.
Z krátkého obsahu super kniha, asi do pulky knihy možná víc, celkem nuda a postupně se to lehce zvedlo v dobrou bláznivinu. Ale i tak nic extra monstrózního. Průměr.
Ach jo, to bylo tak krásně praštěný! :-)
Zapomeňte na Liane Moriarty, jak ji znáte. V tomto příběhu je totiž vše naruby..
Začátek velice slibný, poznáváte postupně jednotlivé aktéry příběhu, vytváříte si k nim určité (ne)sympatie a čekáte co bude dál, kdy se to zvrtne...
Prožíváte vznešené ticho, zdravě se stravujete, čeká vás řízená meditace a pak... no pak.... pak se to nějak zvrtlo.. :-) ach jo :-) :-)
Ze začátku jsem si říkala, že to bude skvělá kniha, super námět. Pak se to trošku vleklo a nakonec tak zvláštně gradovalo, až to bylo hodně k neuvěření. Poslední kapitoly, s odskokem několika let, které už zase byly zalité sluncem, to nějak završily, že musím dát jen 4 z 6 hvězd. Ale přečtení nelituju, byla jsem zvědavá, jak to dopadne.
Tohle byla typická Moriarty vztahová, tedy ta, kterou mám ráda méně. Dávám přednost jejím příběhům, kde se řeší i linka detektivní. Autorka zůstala věrna svému osvědčenému postupu - množství postav, z nichž si tři čtyři uzurpují její i čtenářovu pozornost o něco více. Začátek sliboval zajímavou zápletku, bohužel na dalších stránkách se úvodní potenciál začíná trochu vytrácet. Postavy před námi odhalují celkem úspěšně svá nitra, vytahují kostlivce ze skříní dostatečně hlubokých a temných, ale napětí negraduje. Nic na tom nemění ani dost neuvěřitelná "úniková hra" i to, co následovalo. A v časových skocích, kterými kniha končí, už Moriarty nepokrytě vaří z vody - předvídatelné romantické optimistické konce s mohutnými nádechy červené knihovny, a hned několik takových za sebou.
Pořád to bylo slušné čtení, ale Moriarty ve své vrcholné formě ani náhodou.
Zase má autorka nesklamala,príbeh by sa mohol kľudne sfilmovať.Zaujimave typy postáv,dej bol pre mňa napínavý aj keď určité situácie som očakávala, každopádne má kniha veľmi bavila
Úplně cizí lidé je opět zcela jiná kniha než, než autorčiny předchozí knihy. Základní autorčiny znaky jsou zde patrné od první stránky - velké množství postav, jedna, která je více v popředí. Zamotaný příběh o lidských charakterech a jejich vlastních démonech. Upřímně chápu, že jsou čtenáři, kteří Liane příliš nemusí. Já už jsem zvyklá, že se bez papíru a tužky při čtení jejích knih zkrátka neobejdu. Také je pro mě nezbytné knihu číst pokud možno najednou. Liane píše čtivě, to se jí zkrátka nedá odepřít. Její postavy jsou strůjci svých osudů a mají spoustu chyb. Také tu je pokaždé nějaké tajemství, které je třeba odhalit. Jinak tomu není ani u její novinky. V této knize jsem asi nejvíce postrádala lásku, někoho, kdo by doopravdy a upřímně miloval. Byla tu sice mateřská láska, sourozenecká a jisté sympatie, ale opravdová láska mi zde chyběla. Více než první polovinu se v příběhu seznamujeme postupně se všemi postavami a odhalujeme jejich minulost, která je přivedla do Domu pohody.
Úplně cizí lidé byla dost rozvleklá a konec celkem obitý. Závěrečné skoky v čase, kdy se jakoby vše vyřešilo mi přišly nevěrohodné. Čtení této knihy není snadné a čtenáře nečeká ani žádná velká akce. Největší překvapení sice přichází v závěru, ale jinak si kniha plave na poklidném moři.
Na začátku jsem si říkala: "wow, fajn námět."
V půlce knihy jsem začala mít pochybnosti. Jediné, co mě baví je styl autorčina psaní. Téma taky dobré, ale rozhodně nedotažené a bídně zpracované. Škoda.
Poslední část se mi zdála taková nereálná. Až moc velké pochopení a vyrovnání s jednáním Máši. No nevím, něco mi tam chybělo. Bylo to tak fajn rozjeté, ale poslední část bych přepsala.
Autorčiny knihy mám ráda, ale z této mám rozporuplné pocity. Velmi dlouho jsem se do knihy nedokázala plně začít, děj ani postavy mě nijak výrazně nezaujal. Závěrem se kniha zlepšila, našla jsem v ní i několik hezkých, smysluplných myšlenek. Knih této autorky vlastním několik, tuto k nim ale s největší pravděpodobností nepřidám...
Knihy od Liane Moriarty vždy přečtu jendím dechem a beru jako jako odpočinkovou četbu. S touto knihou to byl ale přešlap. Zakoupila jsem si ji v listopadu a trvalo mi několik měsíců ji dočíst. Takhle jsem se do čtení hodně dlouho nenutila a ve finále jsem ji dočetla pouze proto, že zapadala do letošní výzvy. Doufám, že to byl pouze autorčin přešlap a další knihy budou stejně dobré jako předchozí.
Nejnovější knížka od Moriarty v níž sledujeme devět naprosto odlišných lidí, kteří z různých důvodů přijeli do lázní - respektive do Domu pohody. To ještě netuší, co všechno se jim přihodí...
•
Opět se setkáváme s Moriartiným pomaleji plynoucím dějem a jejím stylem psaní, který mě osobně vyhovuje a mám ho moc ráda. Kolikrát jsem byla i lehce napnutá, jak se bude příběh dál vyvíjet. Většina postav byla sympatická a čím déle se knihou prokousáváte, tím víc toho o každé z nich zjišťujete. Postupně odhalujete velice zajímavé události z jejich minulosti a začnete si o postavách vytvářet trochu jiný obrázek.
Hodně mi sedlo i vyprávění z vícero pohledů.
•
Neoznačila bych to jako její nejlepší dílo, ale zároveň kniha nebyla vůbec špatná a já po jejím dočtení byla velice spokojená. Mám prostě knížky od Moriarty ráda.
•
“Sometimes your life changes so slowly and imperceptibly that you don't notice it at all until one day you wake up and think, 'How did I get here?' But other times, life changes in an instant with a lightning stroke of good or bad luck with glorious or tragic consequences.”
•
4,3*/5*
Moje první kniha od této autorky...nebylo to špatné, ale asi jsem čekala něco jiného … začátek lepší než konec...šlo to, ale zatím nemám chuť přečíst si od ní něco dalšího.
Skvělá knížka. Četla se sama. Hezky rozvedené charaktery postav, i přes jejich počet jsem se vůbec neztrácela. Nutilo mě to číst stále sál a dál.
Jen ten, kdo se někdy bál, že přijde o všechno, dokáže cítit skutečnou vděčnost za to, co má....
Moudro, které jsem si zapsala z této knížky do sešitu. A v těchto nelehkých dnech do toho sešitu častěji nahlížím a musím absolutně souhlasit s komentářem Mandlevest. Číst tenhle příběh o pár dní později, tak můj dojem z knihy je asi úplně jiný, než na mě udělal....
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
Ze všech knih, co jsem zatím od Liane Moriarty četla, byla tato asi nejslabší. Nebo možná prostě jen trochu jiná. Ujetá mi přišla. I tady se setkáváme s větším množstvím postav, opět stejně dobře vystavěných jako v předchozích autorčiných knihách, Nicméně děj se tak trochu vleče a místy až nudí. Lázeňský pobyt devíti různých lidiček začíná poněkud pomaleji, moc se toho neděje, seznamujeme se s postavami a jejich důvody k pobytu v luxusním lázeňském domě.
Pak se to najednou rozjede, přijde zvrat a co mělo být myšleno nejspíš jako thriller nebo psychologické drama dospělo do celkem ulítlého čehosi - u čehož jsme se ale překvapivě dobře bavila. Autorčin nezaměnitelný styl psaní mi sedí a tak se ta ulítlost dala odpustit.
Až skoro do konce to vypadalo na tři hvězdičky, ale ten závěr to trochu napravil a za to pobaveni nad řízenou psychedelickou meditacemi jednu přidávám.