Úplně zpřeházené myšlenky
Margita Bartošová
Kniha představuje specifický žánr mezi poezií a prózou, mezi prostým deníkovým záznamem a uměle komponovaným tvarem. Výsledkem je pásmo myšlenek, obrazů, postřehů a glos, které zprostředkovává autorčinu vnitřní zkušenost. V knize jsou použity reprodukce autorčiných obrazů.
Přidat komentář
Z téhle knihy jsem byla kolem dvaceti úplně paf, přišla mi skoro zázračná. Mnohokrát jsem se pokoušela dopátrat autorku (napsala ještě jednu spíše deníkovou knihu, víc o ní nevím). Pro mě záhadný knižní případ.
*
Kytice růží. Vím, jak to myslím.
Říkala jsem si, co to je, a ono to bylo: kus peří z peřiny ve škvíře pod dveřmi.
Stromy, které jsou stropem země. Prší a déšť je kontinuita.
Hned brzy zrána řeka mrazivě šeptala, polykala a žbluňkala a šedomodře se rozplývala stromy. Sníh se lepil na kolo.
To mé samotě hrdlo přeteklo.
* *
Texty prozrazují bolavou, rozáhranou mysl, stavy úzkosti a nedůvěry vůči světu i sobě, skepsi a zvláštní způsob humoru.
Naproti tomu autorčiny obrazy, ilustrující knihu, mají úžasný řád, pevné kontury, příběh. Ten nepoměr formy textů a obrazů dává ve výsledku zajímavý efekt, znásobující sílu svého protějšku.
Pozoruhodné, originální, ale asi i hodně draho vykoupené.