Uprdelismus
Jan Menděl
Audiokniha Uprdelismus. Autor Jan Menděl, čte Filip Švarc. UPRDELISMUS — životně důležitá schopnost mít u prdele vše, co není podstatné, tj. téměř vše, co dnešní společnost za podstatné považuje. Autor poznal všechny možné příručky k lepšímu životu, k němuž mají pomáhat různé meditace, cviky či dechová cvičení. Proti tomuto trendu se však obrátil a řešení našel v obráceném gardu. Podle něj je mnohem účinnější mít všechno u prdele. Proto také vymyslel svůj novotvar, který v knize rozvíjí. Až se postupně naučíte věci okolo nevnímat tak vážně a dokážete se nad ně jednoduše povznést, teprve tehdy docílíte opravdové osobní svobody.... celý text
Literatura česká Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno:
2021
,
Témbr
Interpreti: Filip Švarc
více info...
Přidat komentář
Pěkná čtivá naučná kniha, ale nelíbí se mi, jak autor používá v každé kapitole xkrát slovo p*del atd.
Pár zajímavých myšlenek z knihy:
Celý západní svět je nastavený způsobem: "Když jsi nešťastný z toho, co se kolem tebe děje, změň věci kolem sebe a budeš zase šťastný." Mnohem moudřejší a praktičtější je však východní filozofie, která říká: "Když jsi nešťastný z toho, co se kolem tebe děje, změň se tak, abys mohl být šťastný i v tom." Ovšem tady se dostáváme k velkému kamenu úrazu. Lidé rádi mění všechny a všechno možné, jenom ne sami sebe, protože změnit sám sebe je to nejtěžší a nejbolestnější.
Pokaždé když se přistihnete, že se kvůli něčemu trápíte, zastavte se a uvědomte si, jaké myšlenky vaše trápení způsobily. Na začátku je totiž vždycky myšlenka. A protože jedna událost vyvolá v každém člověku jiné myšlenky, každý člověk reaguje na stejnou událost jinak.
To strach je matkou nenávisti a mnoha zel na světě. Ten, kdo se nebojí, nepotřebuje ubližovat, nemusí kolem sebe kousat, nemusí soutěžit a předhánět se,...
Bolest v životě je nevyhnutelná, ale utrpení je dobrovolné.
Pomstychtivostí trpí především ti, kteří mlčí, když mají mluvit, a pak to chtějí dorovnat, když už je po všem.
Nikdy nezappomeňte, že nevíte, jak dlouhý bude váš život, ale nebojte se smrti. Jste nesmrtelné duše a smrt je jenom návrat domů. Nemůžete zemřít a nikdy nemůžete nic podstatného ztratit, protože všechno podstatné se nalézá ve vaší duši. Čím víc si tohle budete uvědomovat, s o to větší lehkostí a kvalitou se vám bude žít. Je jedno, v jakém stavu svět je, protože to nejdůležitější je váš mikrokosmos. Když v něm vládne pokoj, bude všechno dobré, i kdyby kolem vás bylo všechno zlé.
Nevadí, že to zatím neumíte. Snažte se a chtějte to. Bude to dlouhá cesta, ale každý krko vám přinese odměnu a různá dobrodružství. Nemůžete udělat chybu, protože každá chyba je skrytá lekce, kterou jste potřebovali a která by vám později chyběla. Nebojte se žít naplno. Nemáte co ztratit.
A nezapomeňte, že nikdy nejste sami, i kdyby se to tak stokrát zdálo. Vždy tu byla, je a bude láskyplná síla, která vás miluje a vede na každém kroku. Mluvte k ní, proste ji, věřte jí a nechte se jí vést. Uvidíte, že všechno dobře dopadne a všechno skvěle zvládnete! Věřím vám a nebojím se o vás.
Kniha se mi svým obsahem velice líbila a ráda ji doporučuji dál. Nicméně forma už tolik ne. Nelíbí se mi, že se autor podbízí čtenářům používáním vulgarit. Myslím si, že to nemá zapotřebí a knize to škodí. Mně se víc líbila kniha Cesta ven ze šíleného světa, kterou jsme si přečetla po přečtení této knihy. Ta jde víc do hloubky a nikomu se nepodbízí. Ale chápu, že se autor snažil své myšlenky přinést většímu okruhu čtenářů a že se to dnes bohužel děje touto formou (bohužel i v divadle). Obsahově mi to všechno dávalo smysl, zapadlo to do mého pojetí života. Ale chápu, že to není pro každého, někdo je na tyto myšlenky příliš racionální, potřbuje mít všechno podložené vědou a čísly, a to tady rozhodně nehledejte. Já si myslím, že není škodlivé věřit "ezoblábolům", jak to nazývají někteří čtenáři v komentářích níže, když to pomůže duši a nikomu jinému to neubližuje.
Budu-li knihu brát jako ,, učebnici " osobnostního rozvoje která má pomoci k tomu, aby
se člověk cítil lépe a lépe se dokázal vnitřně vyrovnat a zvládnout různé životní situace,
pak je to obdobné jako u většiny učebnic a potažmo i u knih které člověk čte obecně:
něco vás zaujme a něčemu nerozumíte či se tím musíte z nějakého jiného důvodu ( ty důvody mohou být různé to ať každý posoudí sám) ,, prokousat! , pokud knihu nepřečtenou
rovnou neodloží . Takže abych to nějak uzavřel: i v této knize si lze vybrat některé poučky či praktiky , které pak můžeme ve svém životě , biť třeba modifikované tak aby vyhovovali přímo nám použít. Záleží na každém co si vybere a jak s tím naloží , může se stát ,že si nevybere nic, ale i tak , alespoň zjistil , že tato cesta není pro něj.
AUDIOKNIHA.
Audiokniha namluvená Filipem Švarcem se mi moc líbila!
Knihu, jako tu papírovou, jsem minulý rok koupila mé milované tchýni (no opravdu!) s tím, aby měla vše víc trochu.. no víte kde. :) Ale nějak jsem na ní nemohla zapomenout a tak jsem si koupila audioknihu..
Jsem z toho opravdu mile překvapena! Jednu kapitolu jsem si dala asi 4x a do toho jsem ji pustila asi polovině rodiny.. našla jsem se v ní a takhle mě mohla rodina konečně pochopit. Takže to zafungovalo jako inspirace pro další knihu, kterou již mám taky doma. :)
Kapitoly, ze kterých jsem si opravdu něco vzala, je tam spousta věcí, nad kterými se dá rozmýšlet a věřím, že to zabere, pomůže to vyřešit některé problémy. :)
Knihu rozhodně nemohu srovnávat s Důmyslným uměním jak mít všechno.. tu jsem nečetla. Ale tohle se mi líbilo na tolik, že si pořídím i papírovou verzi. :)
Přinejmenším zajímavá kniha, s něčím souhlasím, s lecčíms asi ne, ale četla se mi moc hezky. :-)
Skoda jen, ze se autor hodne inspiroval knihou dumyslne umeni jak mit vsechno u prdele. Proto nemuzu dat vic nez dve hvezdy.
Za první část knihy dávám 2 hvězdičky...zbytek knihy se z mého pohledu nedal moc číst.
Jedna z několika knih, která by si zasloužila být v povinné četbě. V dnešní složité době nás tato kniha dokáže navést na cestu sebepoznání a seberozvoje. Spoustě lidem dokáže pomoci aniž by čtenář musel se vším z knihy souhlasit. Mě dala hodně a hodlám se k ní vracet. Kniha se četla dobře a rychle. Doporučuji.
Souhlasím s komentářem jakub8854. Popravdě...je to proste snůška "keců". První část knihy ještě jde, protože se jedná o souhrn myšlenek někoho jiného, což autor přiznává. Budiž. Ale pak se to už nedá číst, pan autor se je příliš zahleděný do sebe a měl by se zamyslet nad tím, zda peníze za knížku a jeho ego jsou tak důležité, aby případně někomu uškodil svými neodbornými radami. Autor je arogantní "samožer", který si i protiřečí. Ano, pár lidem jeho knížka prý pomohla, to nepopírám. Název knížky je vyloženě marketingový tah a popravdě smajlíky v knížce, případně vulgarismy dokládají pouze autorovu neschopnost použít argumenty, případně předložit text, který je sám o sobě dostatečně hodnotný, aby se podobných berliček dalo vyvarovat.
Pár dobrých střípků, ale celkově ezo-bullshit.
Knížka obsahuje pár praktických tipů, které se můžou hodit každému do života. Akceptovat své emoce, umět se zdravě nasrat atd. Zvláště první půlka knížky mi přijde produktivnější.
Ale zbytek jsou čisté ezoterické a i často nebezpečné kraviny. Autor se přiznává že vychází z magie a energií a různých alternativních a new-age směrů. Tvrdí, že k tomu aby člověk mohl být psychicky v pohodě (="uprdelista"), potřebuje věřit v reinkarnace, v karmu a ve vyšší bytost (ideálně Boha).
Autor zavrhuje moderní medicínu, zavrhuje moderní, vědecky podlouženou, kognitivně behaviorální terapii.
Autor propaguje pasivní agresi. Kapitoly o přijetí hněvu jsou sice fajn, ale jeho praktické rady potom, kde doporučuje namísto říkání věcí narovinu tvářit se nasraně a mít ohěň v očích, jsou opravdu hloupé. Autor dovednost tvářit se nasraně, aniž by ale cokoliv řekl (ano, toto je definice pasivní agrese) považuje za jednu ze svých nejlepších dovedností.
A co mě taky rozhodilo, byla kapitola, kde popisoval, že jedna jeho kolegyně dostala v práci příležitost připravit pro ostatní kolegy workshop o soft-skills (její oblíbené) téma. Autor si stěžuje, že kolegyně do workshopu zahrnula i praktická cvičení kromě výkladu (vážně?) a nakonec za svůj největší úspěch považuje, že dokázal před očima dané nesebejisté kolegyně, všechny její připravené materiály hrdě hodit do koše. A autor se diví, že to kolegyni ranilo.
To, že se autor několikrát vychloubá, jak provozuje svou soukromou konzultační praxi a pomáhá lidem s velkými osobními problémy mi přijde spíše smutné, protože od takového člověka bych si upřímně osobně poradit nenechal. Věřím, že jeho přesvědčení jsou škodlivá a že spíše autor by potřeboval sám terapii (kterou osobně zavrhuje).
Knihu jsem po přečtení dala dceři, aby jí třeba myšlenky J. Mendela trochu pomohly.
Zaujímavá kniha. Prečítal som si ju a niečo si z nej aj zobral. Okrem iného som sa dozvedel, že som hypersenzitívny, ha. Aj to je niečo, nie? Budem pracovať na tom, aby som mal nepodstatné veci u prdele.
Na základě instagramu jsem si koupila od Honzy knihu. Mě se líbila , s myšlenkami se ztotožňuji. Místy malinko přehnané duchovno, ale je to individuální.
Takovouhle literaturu mám ráda, když je dobrá. Nikdy nečtu najednou, nechávám si to po částech, jinak to pořádně nevstřebám.
Autor má dobré postřehy a užitečné rady. Jedna z lepších motivačních knížek.
Kniha se mi velmi líbila. Četla jsem ji po chvilkách, protože kdybych ji přečetla jedním tahem, spoustu věcí zapadne, nebo nevyzní tak, jak bylo třeba.
Jan Menděl často cosi "vypustí", aby to cosi následně složitě obhajoval a neustále dokola vysvětloval. Nejde o to, že by se jednalo o hloupost. Naopak, často s ním i souhlasíte. Evidentně to myslí dobře. Jenomže absencí jasné logické struktury si zbytečně podkopává nohy a znedůvěryhodňuje vlastní dílo.
Symbolem tohoto zmatku je i název Uprdelismus. Na jednu stranu horečně vysvětluje, že to nemyslí jako apatii a lenost. Na druhou stranu není schopen vytýčit, kam až sahá. Na jednu stranu dělá velké "fuj" směrem ke korporátu a naleštěným reklamním bezobsahovým bublinám, na druhou stranu si volí název, který je dělaný přesně v tomhle duchu, tj. "catchy"/"clickbait".
Myšlenky z této knihy měl autor nejprve nechat pořádně uležet. Pořádně setřídit. Něco pořádně seškrtat, jiné pořádně rozvést. Teprve pak dávat do tisku.
Dárek k mým čtyřicátinám od Moniky z práce. Kniha se mi líbila, vypsal jsem si z ní několik citací!
Není to majetek, zdraví, postavení, ani nic jiného, co nás činí šťastné. Je to stav naší psychiky - to jediné můžeme v životě úspěšně ovlivňovat, aniž by záleželo na vnějších faktorech.
K vytouženému cíli vás dovedou vůle, víra a vytrvalost, ne slepě vynakládaná býčí síla, která není ochotná ustoupit a vyčkat.
Rozumově si namluvíme, že musíme udělat to či ono, protože to je objektivně správné, a přitom zcela ignorujeme své pocity, které nám, když se utišíme a umíme jim naslouchat, vždy prozradí, co dělat a na co se vykašlat.
Brát něco zodpovědně neznamená brát to vážně. A už vůbec to neznamená, že když někdo něco bere vážně, dělá to lépe než ten, kdo to bere s lehkostí. Myslím, že často je to naopak.
Uprdelista je člověk vědomý a moudrý. Pochopil, že vnější svět nezmění, a tak se naučí mít ho u prdele; tím získá mnoho času, energie a prostoru k tomu, aby pracoval sám se sebou a změnil se a ovlivnil tak celý svět. :)
Jako proč ne. Takový zvláštní buddhismus pro Evropu. Je ale pravda, že celou dobu čtení mi bylo “něco” nesympatické.. nevím co.
Štítky knihy
rozvoj osobnosti, osobní rozvoj životní styl
Autorovy další knížky
| 2021 |  Uprdelismus |
| 2017 |  Cesta ven ze šíleného světa |
| 2018 | Skrze sebe změním tebe |
| 2017 | Afirmace |
| 2022 | Opovážlivá drzost být sám sebou |
Meditací k sebepoznání a uprdeličtějšímu já... pár vět k zamyšlení tu je... je to takový úvod do úvodu úvodu k meditaci...