Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219632/mid_usmevy-smutnych-muzu-i3y-219632.png
4
995
995
Zápisky z léčebny. Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se kvůli alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?... celý text
Přidat komentář
Kniha resp. audiokniha perfektně načtená Filipem Švarcem i film jsou skvělé.
Alkoholismus je jako borelióza. Přežívá v těle a bohužel tam zůstane až do konce jeho dnů v latentní podobě. Vetřelec. Černý drak, který jak se jednou vylíhne, zemře až se svým nositelem.
Nevím, ale nejspíš si teď díky nepití víc uvědomuju těch nemnoho věcí, které mi dělají radost: vztahy, jídlo, sex a spánek. A smysluplná práce. Takhle bez závislosti se cítím daleko víc nahý na herní desce života. Najednou mi došlo, jak je vše spočitatelné, měřitelné, v každodenní dávce jmenovaného. Vše je dopředu rozfázované, jakoby předkreslené. Vše je jasnější, ale i chudší.
Není to málo? Z odstupu je to určitě víc než každodenní prázdné utěšení mozku drogou.
Realita je jinde. V okolních lidech či za okolními dávkami toho, co denně, týdně potřebujeme. Někde nad tím, mezi tím, za tím.
Co je prapodstatou života?
Láska? Radost blízkého člověka?
Myslíš, že z toho někdy budem dovopravdy venku?
Nikdy... Celej zbytek života budem stát nad vodou, a jakmile se napijeme, jsme zpátky. Dělí nás od alkoholiků jedna sklenička. Vyslechl jsem spousty příběhů těch, co se rozpili třeba po roce a pili pak víc než před abstinencí. Někdo má holt cukrovku, a my se prostě nesmíme do konce života napít.
Ti kteří svou duši upsali jednomu z nejkrutějších ďáblů, projdou proměnou tj. destrukcí sebe, svojí osobnosti, svojí rodiny, destrukcí každé oblasti života nešťastníka. Ten škodí i na zdrav nejen sobě, ale i svých nejbližších, páchá na nich tyranii, ohrožuje je i na životech. Kniha popisuje nezdolné úsilí, jak se vymanit ze závislosti, posléze po vyhraném boji opět prohrát...
Autor čerpá z vlastních prožitků...
Jak snadné je podřídit se tomuto ďáblu a nechat se zotročit. Obsah publikace viz uživatelka alef, pokud knihu nebudete číst, jukněte na její komentář.
Dílko nepatrné, avšak pro lidstvo nedozírného významu, lze jen doporučit.
Hezky napsaná kniha o nelehkých osudech. S odstupem času se poohlédnu po dalších knihách autora.
Smutné (chvílemi i absurdně humorné) příhody z tzv. odmašťovny. Oceňuji autorovu upřímnost. A zároveň mi není jasné, proč je v naší zemi legální reklama na alkohol a ilegální pěstovat konopí.
Přečetla jsem to rychle a jen proto, že je to do výzvy. Kniha se mě nijak nedotkla. Alkoholismus je čím dál větší problém lidské populace a jsem opravdu ráda, že mi alkohol nic neříká. Všude kolem je ale pořád vidět, jak si prostě lidi zajdou na dvojku nebo na jedno. V okolí nebo televizi je toho pořád až příliš.
Tuto knihu jsem četla na základě čtenářské výzvy a musím přiznat, že jsem od ní čekala trochu víc. Téma je silné a určitě je dobře, že se o takových věcech píše. Ale autor mohl jít podle mně trochu víc do hloubky.
Výzva 2023 - Kniha, jejíž hlavní postava je alkoholik.
Tvrdé, drsně napsané a až na dřeň. Bez zbytečné omáčky okolo. Člověk si až musí nutně klást otázky typu zdalipak se taky už nezačal pohybovat krapet na šikmé ploše. V podstatě by to mohla (měla) být jedna kniha z povinné literatury před maturou.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy jako hodně známou a čtenou k tématu alkoholismus. Bohužel mě ale příliš nenadchla, na svůj krátký rozsah se mi zdála dost chaotická. Beru ji proto spíš jako terapii autora. Hvězdičku v hodnocení přidávám za pěkné ilustrace Dalibora Nesnídala.
Tíživé počtení. Jak málo stačí, aby se člověk propadal níž a níž… Líbí se mi však, že knížka je oproti jiným na tohle téma relativně stručná, autor se nebojí podávat vše věcně, ale přesto z toho jde emoční síla.
Jedna z knih, kterou jsem měla vyhlédnutou do čtenářské výzvy.
Kratší kniha, přečtená za jeden večer. Smutné téma alkoholové závislosti - obzvlášť když si tím autor sám prošel, což knize dodává na autenticitě. Je zde dobře vidět, jaká je závislost zákeřná a jak málo stačí k recidivě.
_______________________________________________________________________________
Budoucnost. Nikdy se nesmí napít, nebo se to celé rozjede znovu. Do léčebny znovu nechtěl. A umřít taky ne.
Knihu jsem měla přečtenou za jedno odpoledne, je velmi čtivá, ačkoli je to mnohdy hodně smutné čtení. Alkohol je prostě také droga, možná i více nebezpečná než ty tzv. tvrdé drogy vzhledem k její široké dostupnosti. Všem, kteří bojují se závislostí přeji, aby toho Černého draka v sobě dokázali nechat navždy “spát”. Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Tyhle knihy jsou strašně třeba.. ukazují, jak ničivý dokáže být alkohol. Velmi upřímně psaný příběh, četl se velmi dobře, zvládla jsem ho za odpoledne. 3,5/5 ⭐️
První čtená kniha zaměřená na alkoholismus a to díky "čtenářské výzvě". Skláním se před autorem napsat knihu o sobě a protialkoholní léčebně. Vracet se do minulosti není lehké a držím autorovi palce, ať ten boj vydrží po celý život a alkohol ho "nevezme zpět"
Hodně depresivní čtení. Kniha mi navodila až tíživou atmosféru ,na druhou stranu je potřeba takové knihy číst, aby se čtenář podíval ,co se s ním může všechno stát. Kniha je napsaná velmi dobře a hlavně autenticky.
Knihu jsem četla po shlédnutí filmu, který se mi líbil, přestože příběh je smutný a silný. Pan Formánek je mi sympatický a nevěděla jsem, že jde vlastně o jeho pravdivou zpověď. Oceňuji upřímnost a otevřenost, se kterou věcně popisuje svůj životní boj. A držím mu palce, ať tato kniha nemá pokračování.
Moc hezky napsané. Je vidět, že to je opravdu autentické, že si to autor prožil. Je to úderné a přesto mile napsané. Náročné téma, ale vlastně jsem z toho neměla až takovou depku.
Myslím, že jsem svému čtenářskému zážitku hodně uškodila tím, že jsem si sedla a na jeden zátah zhltla knihu od začátku do konce. Při dávkovaném čtení během delšího časového úseku bych měla prostor se víc zamyslet nad minimalisticky naznačenými životy jednotlivých mužů, a potom bych knihu asi i ocenila blíž tomu, co si zaslouží. Žel, už to mám za sebou, a vracet se k textu nechci. V práci se s alkoholiky a feťáky potkávám docela často, a nad tím, jak jejich životy vypadají mimo to krátké okno mého setkání s nimi, jsem se napřemýšlela dost na to, abych si k tomu přidávala ještě i tyhle "fiktivní".
Štítky knihy
závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura autobiografické prvky alkoholismus
Autorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Po knize jsem sáhla na základě výzvy...Těžko se mi hodnotí...Je to smutné čtení a záleží na každém z nás, co si z něj vezme.