Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235340/bmid_usmevy-smutnych-muzu-s1A-235340.png
4
995
995
Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se díky alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?... celý text
Přidat komentář
Poslechnuto jako audio kniha. Znal jsem už film, takže žádné velké překvapení, i když jsou tu určité odlišnosti. Jsou to krátké drsné příběhy lidí, který chlast dovedl až na dno Spíše než ucelené příběhy jsou to takové momentky. Kniha má spád, ale občas se mi pletly postavy.
Nečetla jsem, ale viděla jsem film a hodně se mi líbil. Je to dost dobře zpracované a podané. Mám ráda skutečné příběhy ze života, tak jak opravdu jsou a se vším všudy. Tak to nejlépe druzí pochopí. Děkuji autorovi a vážím si toho - problematika závislostí mě zajímá hodně a už dlouho - s drogově závislými jsem nějaký čas pracovala a s alkoholikem měla vztah..
Takže v takových příbězích vždy cítím a najdu něco víc, než "běžný" čtenář a pozorovatel.
Osobní zpověď bez kudrlinek a příkras. Pít můžete z tisíce důvodů, ten důvod se vždycky najde. Zápisky jsou vítaným kopancem do hlav všem, kteří si říkají, že jim se to stát nemůže, ale i těm, kteří už jedou první ligu. Jedinou terapií, která má šanci na úspěch, je přiznat si pravdu. Nelhat si, nenamlouvat si. Alkohol sice dává, ale tisíckrát bere. A jak píše autor, je to půjčka z budoucnosti, kterou musíte splatit i s úroky.
Líbí se mi Formánkův styl psaní. Téma velmi aktuální v české společnosti. Příběhy jednotlivých postav z léčebny - jako bych už o nich slyšela ve svém okolí, jak říká autor, jsou si vesměs všechny podobné. Vidíme zde různé motivace k léčbě, ale pokud člověk skutečně nechce sám, je předem odsouzen k neúspěchu.
Jako bonus moc hezké, vtipné ilustrace pana Nesnídala.
Další nepřikrášlený příběh a jak už je u Formánka zvykem, jde až na dřeň. Film je taky výborný.
I přes to, že kniha je krátká, zanechala ve mně mnohé. Stále ve mně rezonuje.
Nečekala jsem mnohé od "reportéra", který píše o něčem tak složitém a hlubokém jako je problém s alkoholem. Je to velmi těžké téma, které bylo zpracováno reálně, bez příkras.
Styl psaní pana Formánka mám velice ráda. Opět jsem si potvrdila, že se na tomto mém pocitu nic nezměnilo. Oči člověku kloužou po odstavcích a stránkách samy. Nemusíte se prokousávat žádným balastem zbytečných slov a předlouhých souvětí. Kniha je útlá a přečtete ji za chvíli.
Téma je hodně silné. Kdyby nic jiného, tak velmi vysoko oceňuji autorovu upřímnost a ochotu přiznat, že se jedná o jeho příběh. Je mi jedno do jaké míry jsou postavy v knize skutečné a do jaké míry smyšlené, protože jsou pravdivé.
Číst knihu o místě, kam se nikdy nechcete dostat, je vnitřnosti rozechvívající zážitek. Nelze si při čtení knihy nevzpomenout na film Dobří holubi se vracejí.
Knížku jsem kupovala tátovi a přečetla ji taky, jelikož jsem viděla film v kině a ten mě chytl za srdce. Knížka je na mě docela dost zmatená (i táta říkal, že chvilkama nevěděl, o čem je řeč), ale když umí číst člověk mezi řádky a brát každý text samostatně, pak to ničemu moc nevadí.
Líbí se mi, že autor píše naprosto upřímně a bez příkras. Doufám, že knížka někomu pomůže nebo minimálně otevře oči. A držím palce lidem, kteří bojují proti "černým drakům".
tahle kniha je slepenec chlapských příběhů, co bolí. Napsáno smutně, bolestně, ale ne vždycky - někdy se tam našla jiskřička naděje, humoru. Chlast je čas od času slast, ale když se to s ním přežene, pak jen smutná past..
Ač je to hodně vážné téma a trochu jsem se četby bála, nakonec je to taková příjemná jednohubka, která nenakládá čtenáři přehnaně moc témat k přemýšlení... taková rychloexkurze mezi alkoholiky, bez přehnaných filosofických témat, s nadhledem a humorem, s velkou dávkou sebeironie. Příjemně mě to překvapilo a zvažuji, že přečtu i některou z předchozích knih autora. Četla jsem i proto, že se chystám na film. (Listopad: 536 str.)
Od Josefa Formánka jsem již četla knihu Mluviti pravdu. Mám ráda tyto šokující až neuvěřitelné a pobuřující příběhy, se kterými se často člověk nesetká. Kniha Úsměvy smutných se četla jedním dechem, má jen pár stránek a je členěná na opravdu krátké kapitoly. Příběhy jednotlivých pacientů léčebny jsou mnohdy opravdu šílené a donutí člověka zamyslet se nad tím, kam až člověk může spadnout. Někdy bych ocenila, aby se příběhy ještě více rozvinuly - ale vlastně, samotný podtitul říká, že jsou to Zápisky z léčebny. Moc bych všem zmiňovaným přála, aby se z toho dostali a vrátili se do důstojného života.
Četl jsem několikrát a dokonce i v podobné situaci..I já mám svého černého draka.
Knížka se na první dojem může zdát krátká, ale po přečtení člověk zjistí, že je tam řečeno vše důležité a není tedy potřeba ji nijak více natahovat. Líbil se mi styl vyprávění, seznámili jsme se s několika příběhy léčených alkoholiků, co je vedlo k pití a co předcházelo jejich pobytu v léčebně. Knížka je působivá, u některých příběhů člověk vážně jen kroutí hlavou, jak alkohol může tak moc změnit myšlení a chování. Na působivosti přidává i fakt, že je to autobiografie, sama bych neměla tolik odvahy popsat vlastní příběh, kdybych byla v autorově kůži.
Taková malá jednohubka, přečtená za pár hodin.
Oceňuji že se autor nesnažil napsat tlustý depresivní román o těžkém boji s alkoholem ale spíše to pojal jako nahlédnutí do duše. Člověk díky tomu získá jiný pohled na věc. Dalším plusem byli vtipné ilustrace, které se, navzdory očekávání, ke knize hodily.
Tohle za přečtení stálo.
Toto nebylo čtení pro mě. Žánr mě moc neoslovil a do čtení jsem se musel nutit. Ačkoliv je kniha krátká, trvalo mě její přečtení poměrně dlouho. Autor píše s humerem a sarkasmem a nebojí se přiznat své chyby, které ho dovedli jako alkoholika do protialkoholní léčebny. A vlastně o tom je celá kniha o osudech alkoholiků v protialkoholní léčebně a o tom, proč se tam dostali.
Štítky knihy
závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura autobiografické prvky alkoholismusAutorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Hořká zpověď z prostředí protialkoholní léčebny. Krátké historky ze života čtveřice mužů, kteří se i přes své vzdělání, rodinu, kariéru a zázemí nechali vtáhnout do spárů závislosti.
Chyběla mi větší sebereflexe a reakce rodin, které to dle mého názoru mají těžší než samotní alkoholici. Vadila mi jedna z kapitol, ve které zazněla věta: "Alkohol je prostě droga chráněna českým státem..." Podle mě je to jen hloupá výmluva, jako spousta jiných.