Uspořádání světa
Henry Kissinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301142/bmid_usporadani-sveta-Knt-301142.png
4
246
246
Státní zájmy, konflikty a mocenská rovnováha Vlivný politolog, historik a bývalý ministr zahraničí Spojených států předkládá ve své nejnovější práci z roku 2014 mnohostranný, historickými a politickými souvislostmi podložený pohled na řád světa. Ukazuje, že kořeny současného uspořádání mezinárodních vztahů byly poprvé zformulovány v západní Evropě téměř před čtyřmi staletími na mírové konferenci v německém Vestfálsku. Mír po třicetileté válce tehdy odrážel pragmatické vyrovnání s realitou a byl založen na společenství suverénních států, které kontrolují své vzájemné ambice prostřednictvím všeobecné mocenské rovnováhy. Vestfálský systém se postupně rozšířil po celé zeměkouli a pojal do sebe řadu odlišných civilizací a regionů. Autor sleduje, jakými proměnami prošel tento systém rovnováhy po Francouzské revoluci a napoleonských válkách na vídeňském kongresu a jak se s jeho stavebními kameny vyrovnávaly jiné části světa v souvislosti se svou historickou, politickou a kulturní odlišností. Autor věnuje svůj analytický pohled také otázkám Středního východu (a speciálně Íránu), odlišným koncepcím mocenské rovnováhy v Evropě a Asii, zvláště čínské „harmonii pod nebesy“. Pozornost zaměřuje také na americké politické vize, které se přestaly opírat pouze o systém vyvažování a začaly usilovat o dosažení míru šířením demokratických principů. Kissingerovy úvahy ústí v současnosti a hledají perspektivu světového řádu pro naši dobu tváří v tvář takovým výzvám, jako je islamismus, šíření jaderných zbraní a globalizace.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2016 , ProstorOriginální název:
World Order, 2014
více info...
Přidat komentář
Poutavá kniha od erudovaného pisatele s nesouměřitelnými zkušenostmi z vrcholové politiky. Mám vůči ní tu výhradu, která může být stejně tak výsledkem mého nepozorného čtení, že podává svět, jako by v něm jedinou úlohu sehrávaly národní státy se svými partikulárními zájmy a více či méně schopnými vůdci. Jako by současnost, ve které žijeme, vysoustružily diplomacie a zahraniční politika. Postrádal jsem hlubší zamyšlení nad úlohou mezinárodních a nadnárodních společností, nevládních organizací i jednotlivců, kteří díky svému bohatství spouutvářejí veřejné mínění a (už jen tím) zasahují do politického rozhodování. Ideologie hraje asi taky jen druhé housle. Je sice pravda, že Kissinger se snaží pokrýt širší tematické pole (moderní technologie), přesto mi jeho vize připadá úzkoprsá. To nemění nic na tom, že Kissingerova kniha zůstává jak pronikavá, tak poučná, a doporučím ji vždycky rád k přečtení.
Nejdem túto knihu hodnotiť, pretože podľa mňa postráda to, čo vlastne očakáva: objektivitu. A nejak som ani ja nedokázala byť objektívna ako ani Kissinger, najmä keď velebil prezidentov, ktorým on robil poradcu.
A celý čas mi niečo na knihe vadilo a to je presne to - ten americký pátos.
Nechápte ma zle, ja fandím demokracii a myslím si, že je to najlepšia forma vlády a uznávam kapitalizmus ako zmysluplnejšiu formu hospodárstva než centralizovanú.
Lenže... To ako sa Amerika pasuje za všemohúceho obhajcu morálky a slobody a akoby sa ňou zrazu iba "stala" a úplne ignoruje cestu ako k nej prišla, to mi vadí.
Lebo po toľkej kritike Európy v prvých kapitolách očakávam nejakú podobnú mieru sebareflexie aj na druhej strane. Pretože Amerika sa nestala, dlho bola anglickou kolóniou a Otcovia zakladatelia sa neobjavili len tak, prišli z Európy.
A hlavné dejiny Ameriky sa spomínajú ani nie týmto momentom, ale rokom asi 1780? A čo neuznávanie práva menšín? To čím je Amerika dnes, tak zato môže druhá svetová vojna a jej izolovanosť od zvyšku sveta - to môže za jej pokrok.
Preto bola ekonomicky a aj v rôznych iných oblastiach flexibilnejšia na zmeny. Európa, Ázia a Afrika majú históriu naspäť do období pred naším letopočtom.
Potrebujú viac času na adaptovanie sa na zmeny, ktoré Amerika diktuje.
A presne táto kniha ukazuje prečo sa ten americký tlak niektorím prieči a prečo sa pričinilo o problémy na Blízkom východe, Vietname, Kórey,...
Chápem ich víziu a je vlastne fajn, že sú idealistickí, ale nech sa kurňa aspoň oboznámia poriadne s nejakým regiónom než mu začnú niečo diktovať a snažiť sa tam niečo presadiť.
... no a po tomto všetkom si uvedomujem, že by bolo nefér dať sem nejaké hviezdičky.
Kniha je parádním shrnutím spousty důležitých milníků v historii. Moc se mi líbilo rozdělení na regiony.
Zároveń velký respekt autorovi, který i ve velmi pokročilém věku má elán, pouštět se do takto složitých a obsáhlých knih, které však zaujmou jak historickou přesností, tak i jeho postřehy.
Nesporně jedna z nejvýznamnějších politologických knih současnosti. S konceptuálním přehledem podaný vývoj politiky od vestfálského míru až po současnost, která je orámovaná pouze datem vydání v r. 2014. Přesto těch 9 let, během kterých pádil vývoj od té doby, je na závěrečných stranách znát. Nijak to nesnižuje význam díla, včetně úvah o technologickém rozvoji posledních let a k čemu povede. Jinak je znát, že Kissinger je koncentrovaný především na "americký svět" a není zcela schopen nadhlédnout za tento obzor (přestože celkově v hodnocení světa nemá mezi jinými politology v anglosaském světě konkurenci) a americký systém vidí jako "jediný správný"; zdá se, že přechází chyby, které jej směrují k pádu. Proto také zařazuje např. vraždu JFK nebo pád dvojčat mezi události, u nichž nezpochybňuje oficiální výklad. Nicméně to jsou maličkosti, které si čtenář zpracuje a vedle toho vysoce kladně ocení hodnocení takových nezpochybňovaných osobností jako Wodrowa Wilsona, F. D. Roosevelta či JFK.
Tahle zaprášená bible geopolitiky má v oboru mezinárodního uspořádání takovou autoritu, že jsem po ní s chutí sáhnul. Velmi se mi líbilo přehledné členění knihy, které se od obecností přesouvá k individuálních regionů a jejich specigikům. Kissinger, ve shodě se svým slavným čínským angažmá, připomíná z textu taoistického či konfuciánského mudrce, který ve všem spatřuje širší logické vyústění staletého pořádku a neviditelné harmonie. Jeho chronologický výčet evropských mocenských posunů a událostí od Třicetileté války dál považuju za oči otvírající "povinnou četbu".
Knihu treba doporučiť už len kôli tej čírej informatívnej hodnote a plodnej snahe o vysvetlenie súvislostí siahajúcich stovky rokov dozadu. Z knihy vyplýva hlavne poznanie, že jednotlivé krajiny a regióny majú často veľmi rozdielny pohľad na svet vychádzajúci z hlboko zakorenených tradicií a aké ťažké je preto dosiahnutie zhody a rovnováhy. Kissinger netají svoju oddanosť americkým ideálom, no nebojí sa aj otvorene poukázať na najväčšie omyly v americkej zahraničnej politike. Prečítať.
Rozhodně zajímavé čtení. Překvapilo mě, že knížku napsal ve více než 90 letech ( i kdyby jí nepsal sám) a má co říct. Když byl Kissinger ministr zahraníčí, byla jsem dítě. A je to jeden z 3-4 amerických ministrů zahraničí, které si vybavím hned, aniž bych musela moc vzpomínat. I to asi o něčem vypovídá.
Dnes už asi nikoho nepřekvapí, že odstranění diktátora či diktatury neznamená automaticky nastolení demokracie. Napadly mě dost zásadní otázky. Například do jaké míry má supervelmoc jako Amerika a vlastně celá západní civilizace "zodpovědnost" za dění v zemích s jinými kulturami a tradicemi a právo vnášet tam naše hodnoty? Jistě, naše hodnoty jsou přece ty správné a všelidské. Jenže jak to vidí ti z jiných kultur? Stačí se podívat třeba na Rusko a o islámskám světě nebo Číně či Indii ani nemluvím.
Jak řešit dilema mezi idealismem a pragmatismem? A pak jsou tu samozřejmě strategické zájmy.
I když vím, co je to vesfálský mír, podívám se na něj podrobněji, zda se opravdu dá považovat za základ moderního uspořádáni západního světa.
Kniha je za mna strasne rozporuplna z viacerych uhlov presne ako Kissinger sam. Niektore pasaze su casovo a vecne "ucesane" ine totalne "rozhadzane", jednoduche texty sa striedaju s velmi zlozitymi a dlhymi vetami, niektore udalosti rozobera detailne a z viacerych uhlov pohladu ale zasadny aspekt neuvedie resp. nechce sa k nemu vyjadrit a dalsie. Napriek k mnozstvu vytok co k tejto knihe mam nelutujem ze som ju precital. Kissinger ma obrovsky rozhlad a schopnost pochopit o co v danej situacii ide. Vyborne prepaja veci. Pocuval som ako audioknihu ale papier bude asi lepsi..
Knihu bych doporučila nejen studentům humanitních oborů, ale všem, kdo se alespoň trochu zajímají o mezinárodní dění. A nyní obzvlášť!
Autor představuje dějiny jednotlivých geopolitických regionů V KONTEXTU a poté ukazuje současné palčivé problémy daného regionu.
Brilantní je kapitola o vlivu technologického pokroku na (především) zahraniční politiku. Nevídané množství informací, které má veřejnost i vrcholní politici k dispozici paradoxně nevede k lepšímu pochopení světa, ale k zahlcení "fakty" k jejichž analýze interpretaci mnohdy pro "nutnost odezvy na sociálních sítí" současní "leadeři" nemají čas. Jsou pak jejich rozhodnutí uvážená, nebo spíše podléhají emocím a společenským trendům? To nechť posoudí každý čtenář sám...
Každý by si měl tuto knihu v aktuální konfliktní válečné době přečíst (poslechnout). Je to pohled pragmatického vyrovnání s realitou války, který by měl zvítězit nad emocemi, pochybnými ideály pravdy, údajné demokracie, odlišného náboženství a.j.
Chvilema to bylo slozite cteni,asi jako projet rozkopanou D1..za me je zajimave sledovat,ze to, co bylo, neskoncilo, furt si ti velci kluci musi merit pindiky (ze Vladimire Vladimirovici),furt vystraseni,furt rozpinavy a bude to tak porad..skoda..
Výborná kniha z oboru mezinárodních vztahů. Kissinger zde popisuje svůj náhled na vývoj mezinárodních vztahů a vliv Vestfálského systému na současné rozpoložení. Jako ostřílený pragmatik a muž praxe poskytuje úvahy praktické, ale zároveň vychází i z modelu americkéh idealismu, který na první místo veškerého zájmu dosazuje participační vládu, demokracii a široké občanské svobody. Zároveň tento model porovnává s oblastmi, kde toto přesvědčení není převládajícím prvek, ať se jedná o Asii nebo Blízský východ. Pokud jde o hodnocení knihy samotné, tak jí ocení jak studenti mezinárodních vztahů tak i laická veřejnost, která se zajímá o historii 20 století, hledá odpovědi na otázky týkající se mezinárodního uspořádání a budoucího vývoje. Vzhledek k věku autora mě ale vyrazila dech kapitola věnované moderním technologiím, kde si myslím, že Kissinger předkládá skvělý popis vývoje i pokládá zásadní otázky oproštěné od patetických frází. Pro někoho může být Kissinger vzhledem k jeho postojům a jeho historické účasti na zahraniční politice USA kontroverzní postavou. Čtenář, který ale bude přistupovat k autorovi nezaujatě, musí dle mého názoru nutně dojít i k tomu, proč USA hrály nezpochybnitelnou roli světového hegemona ve 20. století. Za mě neuvěřitelně erudovaná a zásadní kniha autora, který měl možnost se v reálném životě podílet na událostech, které měnily dějiny. Jeho postřehy jsou neocenitelné a předává v nich své zkušenosti, stejně jako dokumentuje své brilantní analytické schopnosti.
Tuhle knihu jsem měla už nějaký ten pátek rozečtenou, ale nálada a chuť se do toho opřít pořád nějak chyběla. Je to obsáhlé a dost náročné čtení. Forma mi úplně nesedla, pro tu laickou veřejnost by se to jistě dalo trochu "zpopularizovat", ale pokud vás historie a politologie zajímá, určitě zklamáni nebudete. Polovina knihy je samozřejmě věnována Americe. Jen teď doufám, že dlouho nebudu číst knihu, kde se bude objevovat slovo ekvilibrium a hegemonie, to tam bylo snad 300x.
Až budu stejně starý jako Jindra, když napsal tenhle majstrštyk, tak si budu přát být už třicet let po smrti. Všechna čest dědo!
Dlouho mi ležela v knihovně, než jsem se k ní dopracoval, protože mi bylo jasné, že to nebude lehké čtení - a opravdu nebylo.
Koncepční rozdělení do částí zabývajících se nejprve vývojem oblasti a potom alespoň zhruba nějakým výhledem do budoucna mi přišlo perfektní. Vývoj Evropy a návazně na něj uspořádání světa, které vzniklo (a to mě opravdu nikdy nenapadlo) už v 17. století, mi jako středoevropanovi byl nejbližší a byl pro mě také (druhou) nejzajímavější pasáží knihy.
Historie uspořádání v Asii byla o něco komplikovanější, i když ani tady jsem se - ke své radosti - úplně neztrácel. Nikdy mě třeba nenapadlo přemýšlet nad tím, že Blízký východ nemá jen problém se spory mezi sunnity a šíity, ale že je to ještě druhý problém, spočívající v konfliktu těch, kdo prosazují mezinárodní uspořádání podle religiozity a těch, kdo prosazují spíše sekulární stát. Zajímavé. Vlastně nikdy před přečtením téhle knihy mě nenapadlo, že systém uspořádání států, jak jej dnes známé, nebyl vždy samozřejmostí, vždy jsem přemýšlel ve více či méně otevřených hranicích států.
Na druhou stranu mi ale kniha přišla někdy až příliš odtržená od čtenáře. Možná to byl jen můj pocit, když jsem nestíhal Kissingerovy úvahy, uznávám, ale čtení mi to značně ztěžovalo.
Jako nejlepší část hodnotím poslední kapitolu, kde Kissinger alespoň stručně reflektuje (potenciální) vliv technologií na uspořádání světa. Skvělé.
"Snaha o transparenci a propojení ve všech oblastech lidské existence ničí soukromí, a tak brání růstu osobností schopných přijmout ojedinělá rozhodnutí."
Perfektní je definice cyklicky se vytvářejících názorových bublin, které ve svém důsledku prohlubují příkopy ve společnosti (potažmo mezinárodním uspořádání):
"Pojem pravdy se relativizuje, individualizuje a ztrácí univerzalitu. Informace jsou domněle zdarma, ale ve skutečnosti za ně jejich příjemce platí dodáváním dat, jichž využijí lidé, o nichž ni neví, a to k dalším úpravám informací, které mu jsou poskytovány."
Spousta zajímavých informací, ale pro mě podané ve strašně suché a nezajímavé formě.
Myslela jsem, že si trochu rozšířím přehled, ale vlastně jsem se stejně začala chytat až v letech, kdy jsem byla už sama na světě.
Asi nejvíc mě bavila poslední část - o informačních technologiích a tedy současné době.
Stejně jako nemám ráda knihy o 50. letech u nás, nejvíc jsem trpěla právě u pasáží z tohoto období.
Posloužilo mi to jako dobrá učebnice, z níž jsem při zkouškách hodně citovala. Autorovo vidění světa je sice hodně černobílé a je potřeba trocha kritického myšlení, ale je to jedná z těch lepších mainstreamových knížek pojednávající o vývoji politiky v uplynulých dekádách a nejen jich.
O erudici autora není pochyb, byť po přečtení Umění diplomacie jeho pohled na Nixona a idealismus beru trochu s rezervou. O to zajímavější pro mne ale je, že v Uspořádání světa Kissinger naznačuje jako vhodnou cestu pro USA sjednocení idealismu s realismem (s. 335). Inu, proč ne?
Knížka je kvalitní a doporučuji ji všem, kdo nemají čas přečíst Umění diplomacie, ale chtějí se orientovat v současné geopolitice. Chápu tedy, proč je knížka tak oblíbená. Já sám jsem se ale nemohl vyhnout srovnávání s Uměním a ta jsou bohužel ještě o ligu lepší, byť Uspořádání světa někde informace doplňuje a v kapitolách 3 až 6 a 9 se věnuje novým tématům. Text je napsán kvalitně a je na vysoké úrovni, přesto Umění diplomacie je pro mne ještě preciznější ve struktuře odstavců. To ale zmiňuji jen proto, že Kissingerův americký styl akademického psaní je obecně kvalitní, tak jen tady jsem z knihy měl místy pocit, že na publikaci spěchal a některé části knihy jsou psané všeobecným esejistickým stylem.
Kapitoly 1, 2, 7 a 8 jsou shrnutím Umění diplomacie. Shrnutí je to dobré, ale přesto doporučuji všem přečíst si k těmto tématům předchozí knihu.
Kapitoly 3 až 6 mi přišly jako zajímavý úvod do pohledu na geopolitiku zemí s odlišnou kulturou než je naše. U islámu mi chyběl jen pohled na nefundamentalistické pojetí vlády v muslimských zemích, ale to je drobnost, kterou si dohledám.
Kapitola 9 je pro mne prorocká, protože Kissinger knihu dokončil v roce 2014 a přitom se výborně strefuje do palčivých problémů, se kterými teď válčíme (s. 347-365). Pro mne jsou to zejména otázky kyberútoků, fungování demokracie v době sociálních médií a rozdílu v dovednostech, které politik potřebuje k tomu, aby vyhrál volby (s pomocí big data trefit přesnou cílovou skupinu voličů a uzpůsobit tomu své vystupování, jak si to žádá vůle cílovky), a dovedností, které politik potřebuje, aby byl vynikajícím státníkem (mít vizi, že národ má na víc a postupně ho tam dovést; ne uspokojovat nízké tužby voliče mediána).
Z knihy si tak beru několik lekcí, jako např.
(i) historie, kultura a tradice národa (jeho kontext) hraje zásadní roli v jeho uspořádání (včetně formy vlády) a co funguje u jednoho národa, nemusí vyhovovat jinému,
(ii) jako lidstvo jsme mnohem lepší ve vědomém řešení krizí než v jejich předcházení,
(iii) je dobrý dát si chvilku čas na rozmyšlenou, protože nás všechny technologie tlačí do emotivních rozhodování, a
(iv) jednotlivé země vnímáme v mediálním prostoru prostřednictvím jejich státníků, ale to bývají představitelé skupin, kterým jde především o (politickou) moc, zatímco zbytek země jsou obvykle úplně normální lidi, jako jsme my. Tak si říkám, jestli nakonec není nejlepší formou diplomacie soukromé cestování do zemí s jinou kulturou a navazování přátelských vztahů s lidmi tam žijícími. Třeba pak nebudeme potřebovat ani ty státníky-diplomaty :-)
Velice obsáhle a zajímavě popsaný pohled na svět, na jeho uspořádání a na vizi budoucího "řádu" rukou člověka, který radil minimálně 4 prezidentům a další se opírali o jeho názory. Kniha je určená jak pro příznivce západní demokracie, jako utvrzení ve správném směřování "dobra", tak pro jejich odpůrce kteří mohou nahlédnout do mysli světového imperátora.
Vzhledem k obtížnosti čtení je potřeba knize dát čas a případně ji přečíst s odstupem víckrát
Uspořádání světa
Ve knize najdete desítky myšlenek na to jak se vytvářel současný svět z pohledu amerického profesionálního diplomata a "polopolitika". Je to samozřejmě trochu zaujaté jistým zboštěním Ameriky, ale proč ne. Nemusíte se vším souhlasit a asi ani nebudete, ale to možná autor ani nechtěl. On vypráví jak to vidí on a zároveň vám dá možnost přemítat nad opravdu velkým množstvím otázek.