Ústavní základy Československé socialistické republiky

19.04.2022

Bohové, tohle byla málem moje smrt, to vám povím. Databáze knih asi není platforma, na které by se měly komentovat právní normy, takže se tomu pokusím co nejvíce vyhnout (jen pokusím…) a budu se soustředit na ten geniální komentář pana doktora Flegla. Když už jsme u toho, kniha je dělena na dvě poloviny, v jedné je tento nikoliv přehnaně rozsáhlý komentář a ve druhém série ústavních zákonů, v nichž samozřejmě vynikají dva, socialistická ústava a ústavní zákon o federaci.

Ten komentář je ve své podstatě fascinující. Současná Ústava má samozřejmě ideologický ráz. Od toho se odráží i fakt, že komentáře k ní jsou ideologicky zaměřené, ač na straně druhé umožňují i možnost opozice, vedené polemiky. Proto si můžeme říct, že Ústava a o to možná více starší Listina nejsou formálně dokonalé dokumenty a podobně. Nepřekvapí, že Socialistická ústava je ideologicky… přecpaná a proto bylo nutné o ní ideologicky psát.

„Vstoupili jsme do nového období našich dějin a jsme odhodláni jít dále k novým, ještě vyšším cílům. Dovršujíce socialistickou výstavbu, přecházíme k budování vyspělé socialistické společnosti a shromažďujeme síly pro přechod ke komunismu.“ – to vám byla ústava, co?

Pravdou je, že v době přechodu do federativního zřízení už snad ani straničtí funkcionáři ve svou vlastní myšlenku nevěřili, režim byl už vyčpělý. Přes to je fascinující, když čtete, jak doktor práv (Ne že by tento titul zas tak moc co znamenal za socialismu, že kolegové soustružníci, kteří jste pracovali na středním občanském zákoníku?) píše o nezávislosti soudů a soudců: „Nejde o nezávislost absolutní. Z jejího ústavního vymezení je zřejmé, že soudci jsou při používání právních předpisů povinni respektovat vůli a zájmy pracujícího lidu, které jsou v nich vyjádřeny, a řídit se politikou vedoucí síly ve společnosti a ve státě, kterou je KSČ.“ Děsivá doba, řekl bych.

Pravdou je, že je ten komentář užitečný. Samozřejmě se jeho obsah neshoduje s realitou (vyzdvihuje možnost vyjadřovat svůj svobodný názor mluveně, tiskem, či třeba i filmem...), ale dává člověku možnost nahlédnout do způsobu jakým museli toho času právníci přemýšlet. A je to také poněkud jednodušší způsob jak vstřebat informace například o rozdělení pravomocí federálních a státních orgánů, případně porozumět nesmyslnému fungování Shromáždění. Sakra, vážně… Vždyť soudruhům to moc nešlo ani s klasickou unitární soustavou orgánů, jak si mysleli, že dokáží zvládnout federativní zřízení?