Ústřední kancelář Vesmíru se neozývá

22.03.2020

Moje první a veskrze náhodné setkání s Kmínkem. Svébytným humorem a specifickým stylem však zaujal od první povídky a až do konce nepustil. (Až po dočtení jsem zjistil, že byl profesí vědec, což mnohé vysvětluje.) Neskutečná smršť humorných nápadů, které ani po letech neztrácejí na vtipu či aktuálnosti. Patrně nejzábavnějším kouskem celé sbírky je „Škola pro začínající spisovatele“, kde autor vedle originální myšlenky dokonale střídá styly podle toho, kdo se zrovna posune do pozice hlavního hrdiny. Za pozornost ovšem stojí i ostatní povídky, včetně dvou závěrečných („No jo“ a „Archa úmluvy, konec konců“), byť autorka předešlého komentáře by nesouhlasila. „No jo“ má neskutečně depresivní atmosféru a nedořečeností i neodvratným koncem silně pobrnkává na hororovou strunu. Celkově spokojenost, 70 %.

16.11.2019

Kniha se skládá z několika kapitol, začátek knihy byl fascinující. Škoda, že nevíme, jak to s otcem kluka dopadlo. Pak mě ale Kmínkův styl psaní zaujal, četla jsem i jeho knihu Utopie, nejlepší verze a ve srovnání s ní byla Utopie lepší. Tak nějak slepenější, neuvěřitelnější, propracovanější.
Kniha se četla skvěle, až do bodu kapitoly NO JO. tam jsem začala spoustu pasáží přeskakovat, nezvládla jsem se na tu spoustu informací soustředit, přišlo mi to zbytečné, číst všechno. Právě tahle kapitola mi do celého konceptu celé knihy vůbec nezapadla, byla jiná, pro nadšeného čtenáře, který očekává něco fantastického, nezajímavá.
Naopak velmi se mi líbila myšlenka kapitoly Škola pro začínající spisovatele, ta mě opravdu bavila.
Shrnuto podtrženo, za mě tři hvězdy. Ale určitě kniha stojí za přečtení, alespoň do strany 178. :-)