Úsvit všeho

18.09.2024

Kniha jistě stojí z přečtení. Přináší mnoho zajímavých informací, podává nový pohled na historii. Trochu se nemůžu ale zbavit dojmu, že autoři kritizují Hobbese a Roussea, ale sami si vysnili jistou verzi ušlechtilého divocha, byť jiného, než jakého popsal Jean-Jacques Rousseau. David Graeber je anarchista a je to z knihy prostě znát. Oba autoři nalezli hodně mezer v historii a za to jim patří dík. Nabourat dosavadní většinové názory a paradigmata vždy vědě jen prospěje. Jen mám malinko dojem (a je to dojem laika), že místo falzifikace svých teorií vyhledávaly argumenty, které jejich tvrzení podpořili. V historii se najde tolik věcí, které se hodí do té či oné teorie, takže kniha, která by vyzněla přesně opačně než jejich dílo, by se také měla o co opřít. Nevím, jestli je možné mít komplexní společnosti bez hierarchie a centrálního vládnutí. Jistý si tím nejsem, ale díky autorům nad tím mohu přemýšlet a vidět to i z jejich úhlu pohledu. Zemědělství nebylo žádná revoluce, ale postupný přechod s občasnými odklony zpět a že města vznikla ještě před zemědělstvím, za tohle sestřelení klišé si kniha zaslouží rozhodně pochválit.

04.07.2024

Celá kniha boří mýty. Především mýtus nejlepších společností za celou dobu historie. Jsme arogantní, že v posledních mnoha tisíc let jsme nejlepší ze všech. Jsme arogantní a mnoha způsoby jsme se zakonzervovali, protože když jsme nejlepší, pro mnoho lidí nedává smysl zkoušet nic jiného. Přitom osvícenství do značné míry bylo ovlivněno prastarou moudrostí severoamerických národů. Obhajujeme všudypřítomné vládnutí, násilí tím, že to prostě jinak nejde. že žádná větší společnost nemohla existovat bez hierarchie, násilí a je jen otázkou jak určit kdo bude vládnout. Přitom v minulosti byla mnoha tisícová města, která neměla centrální bod vládnutí. Byly národy, které odmítaly otroctví, podřadnost žen i jakékoliv vládnutí. Přikázat někomu něco bylo bráno jako urážka. … Kniha je velmi obsáhlá, přes 60 stran zajímavých poznámek, téměř 50 stránek literatury, plno informací faktů, útržků toho co nevíme, odhadujeme.
Pro mě kniha je definitivním potvrzením, že centralizované vládnutí není nutné. Kniha mi dává dost argumentů pro odmítnutí nařízené války i válečného práva obecně. Argumenty proti církvi na straně 64, proti penězům 65 (bez trestního zákonu, soudců). Dává hezké příklady schizmogeneze mezi národy (jinak je to zajímavý princip i během hádek, ale i mezi pohlavími) 67.
Autoři jsou židé (některé myšlenky jim dávali vinu za vše). Koncept války kritizován (vzájemná zastupitelnost viníků). Kritizován koncept vývoje společnosti (zemědělství, průmysl nebo kámen, železo, bronz). Kritizují otroctví, římské právo (ze které vychází naše právo a stále se učí na právních školách), které obhajovalo otroctví (možnost vlastnit člověka, zajmout kohokoliv z válek, libovolně zabít). Kritizují soukromé vlastnictví. Kritizuje mužskou nadřazenost a nepřímo dává do souvislosti s vyšší násilností. Kritizuje hierarchii v rodině, ve společnosti – chybějící ženský princip. Otroctví bylo zrušeno v minulosti několikrát.
Doporučuji.

26.03.2024

Nepříliš nápaditá, zato však o to křiklavější obálka spolu s podivně všeobjasňujícícm názvem a především bombastická reklama ve stylu "Ve škole vás to učili špatně a vše je úplně jinak" může odrazovat nebo aspoň svádět k nedůvěře. Tak to bylo v mém případě. Teď jsem se však do knihy zakousnul a nemohu se pustit, ačkoli mi občas padá čelist údivem a mysl se plní nadšením z poznání i radostí při sledování argumentů. Abych to zkrátil, tuto knihu je jen obtížné přecenit a skutečně způsobuje přesně to zásadní kognitivní zemětřesení, kterou slibuje. Kromě inovativního přístupu, postupně se rozvíjející argumentační linie podložené příklady také přináší celou řadu zajímavostí a případových studií z historie i prehistorie, u kterých se prostě nedá nudit. Propojení nejaktuálnějších poznatků z archeologie, antropologie, historie a dějin politického myšlení a nezpochybnitelná erudice obou autorů spolu se svěžím a čtivým stylem dělá z této knižní cihly povinnou literaturu pro každého, kdo má o tyto obory zájem. Je to další cihla do porozumění světu, který žijeme. Knihu je třeba číst velmi pomalu – ne proto, že by nebyla čtivá, ale proto, že cihličky našeho porozumění je třeba nově přeskládat postupně jednu po druhé, aby se nám to naráz úplně nezřítilo. Základní myšlenkou je, že lidským dějinám je třeba vrátit jejich lidský a tedy bytostně tvořivý a improvizovaný rozměr, který se mnohdy zcela vymyká zažitým teoretickým šablonám a učebnicovým modelům. Lidé vždy, a to od nejstarších dob, vědomě experimentovali se společenským uspořádáním a rozmanitost těchto forem soužití se naprosto vymyká zjednodušeným a nesprávným evolučním modelům. Na první pohled se může jevit zaměření autorů na otázku dějinného vývoje ne/rovnosti a ne/svobody jako dost úzké, ve skutečnosti se ale otevírá do celé řady podstatně širších souvislostí. Zvlášť bych ocenil i zajímavý nápad, kdy názvy kapitol vlastně shrnují to, co v nich bude probíráno, což velice napomáhá sledování široce, přes několik set stran rozklenuté myšlenkové linie. Takže ačkoli jsem se ještě ani zdaleka nedobral závěrečné kapitoly, která vysvětluje, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, zakončím zvoláním "Lidé čtěte (to)!" a jdu si zase číst. Dávám 120 % nejen knize samotné, ale i nakladatelství za to, že přináší českým čtenářům právě takto zásadní knihy (jako je Diamond, Krause nebo právě Graeber s Wengrowem) v perfektním redakčním zpracování.

07.03.2024

Od samotného počátku mě to hodně bavilo. Zajímavý pohled na věc. Ale - podobně jak to mám v dějepise - s postupujícím časem dál a dál mě to bavit přestávalo.
Takže konec už mě spíš nebavil.
Ale pro tu první část to určitě stálo za přečtení.