Útěk
Ota Hofman
Příběh dvou chlapců, desetiletého a šestnáctiletého, které náhoda, zvláštní životní situace, strach a pocit osamění přinutí strávit společně několik dní. Jejich společný útěk a hledání cesty není pouhým sledem dobrodružných i nebezpečných zážitků, hrou na ostří nože, ale znamená především hledání a poznávání životních hodnot, touhu po přátelství a porozumění.... celý text
Přidat komentář
Kdysi mě inspiroval úryvek v čitance, snad v šesté třídě, ale kniha samotná mě zklamala, čekala jsem něco víc.
Desetiletý Saša Tichý se shodou náhod setká s šestnáctiletým Rudlou. Oba utíkají. Oba mají svá tajemství. Oba po blízkosti toho druhého netouží, ale samota a strach jsou ještě horší...
Jsem překvapená, že kniha je zmiňována jako povinná školní literatura, pokud jsem se s ní někdy setkala, tak už si to vážně nepamatuji. Myslím, že jako dítě by se mi nečetla moc dobře, asi bych spoustu věcí nepochopila. Teď s odstupem let to nebylo špatné čtení (přečteno za jeden večer) - i když mám syna ve věku Saši a nedokážu si představit, že by něco takového prožil...
Zajímavá kniha, zajímavý příběh, zajímavě psaná ... za mě osobně by mohla mít jěště více rozepsaný konec.
Ke knížce jsem se dostal na základě úryvku v čítance a ačkoliv jsem z ní neměl zásadní trauma, rozhodně mi na radosti nijak nepřidala. Snad měla odradit malé průšviháře od neuvážených útěků z domova, kdo ví. Později jsem viděl i televizní zpracování s Ivanem Vyskočilem a Romanem Skamene, které bylo ještě ponuřejší.
Přečetla jsem kdysi dávno z donucení, kniha mě moc nezaujala. Znovu jsem se k ni vrátila asi před 2 roky, kdy jsme některé její části dramatizovali. To už me bavila mnohem víc.
Četl jsem kdysi na základní škole a pamatuji si že to byl první záznam v mém čtenářském deníku, který jsem psal rád. Kniha se mi líbila
Četla jsem na ZŠ, tenkrát se mi vůbec nelíbila. Syn ji teď četl v rámci povinné četby, tak jsou ji sfoukla taky, jedním dechem, za jeden den a líbila se mi moc. Syn tak nadšený nebyl....tak třeba za pár let jí taky přijde na chuť :-)
Zajímavě zvláštní knížka s dobrým a snad i otevřeným koncem.
Četla jsem ji asi jako dítě. A teď ji čte můj syn, tak jsem si ji přečetla znovu.
Když nad knihou přemýšlím, chtěla bych znát odpovědi na otázky, které příběh provází. Jen mám pochyby, jestli dnešní děti knihu vůbec pochopí.
Četla jsem jako povinnou četbu na ZŠ a trpěla jako zvíře. Zřejmě jsem se měla řídit názvem knihy a co nejdále od ní utéci.
Útěk je třeba přečíst ideálně v těch 10 letech. Měl jsem to štěstí a tak dávám plný počet.
Ona ta kniha je spíše filmovým scénářem, proto ty osekané věty a rychlé změny děje.
Děj by nebyl špatný, ale ty strašně osekané věty to celé zkazily. Chvílemi jsem měl pocit, jako by to psal hloupý učeň, který sotva napočítá do deseti.
Knížka nebyla špatná a když se podívám na to z pohledu, že to byla povinná četba. Přišla jsem na to, jak úžasná knížka to byla.
První tvrdá zkuženost. Knížka, která mě dočista zkormoutila a zarmoutila a dlouho na mě působila. Ne, vůbec si nemyslím, že to bylo špatně, naopak, je důležité, aby právě i děti školního věku četly neveselé příběhy, protože je to obohacující a nutí je to přemýšlet. Ostatně, nutí přemýšlet už tím, JAK je napsaná. Předpokládá, že také děti mají mozek a nemá potřebu jim vysvětlovat, co si mají myslet.
Podobně teskná je kniha H. Šmahelové Velké trápení; zde je ale vyprávění právě víc přízpusobeno dětem a není ani tak beznadějná.
Má úplně první přečtená kniha. Ach ta nostalgie. Pro dítě ovšem docela depresivní dílo.
Toto byla první knížka, kterou jsem přečetl za jeden den, když mi bylo asi 12 let. Pamatuji si, že byla na mě hodně syrová, ale dodnes si pamatuji zhruba její obsah :-)
Po knize jsem sáhla,protože ji má syn v páté třídě v doporučené literatuře ve škole.Jelikož se jedná o psychologické téma,chtěla jsem vědět,co bude číst.
Knihu bych sama za sebe tedy dětem nedoporučovala. Vadil mi hlavně strohý jazyk,který autor používá.Něco tak holého mi nepřijde vhodné pro děti,které naopak mají mít barvité popisy věcí pro rozvoj fantazie-dle mého.Sekané strohé věty,třeba i o jednom slově.Vadilo to mě i jako dospělákovi.
Ikdyž téma je zajímavé a dokážu si je představit jako napínavý příběh v jiném zpracování,tak na mě kniha jako celek působila dosti pochmurně až depresivně.
No, jedná se o poměrně útlou knížku, kterou jsme četli ve škole, a pak na ni dělali referát. Ne, že by mě tyto příběhy o dětech a jejich dobrodružstvích zrovna bavily, i Děti z Bullerbynu jsem jako malá nepřečetla celé. Ota Hofman používá jednoduché věty, mnohdy se jedná jen o jedno slovo ve větě (například: Dvaadvacítka.). Dost špatně se to chápalo, prvně jsem uvažovala, jestli se Saša setká v té zahrádkářské kolonii s jedním chlapcem nebo se dvěma. Tato knížka je vhodná pro starší děti, jelikož není zrovna lehce pochopitelná a oddychová. Když jsme to ve třídě četli, chvilku jsem se zamyslela a bum, už jsem nevěděla o co běží. Ale ten konec se mi moc líbil, a proto dávám knize tři hvězdičky!
Štítky knihy
zfilmovánoAutorovy další knížky
| 1987 |  Útěk |
| 2009 | Chobotnice z Čertovky |
| 1998 |  Lucie, postrach ulice |
| 2008 | Návštěvníci |
| 1990 | Pan Tau a tisíc zázraků |
Vážná knížka, žádné přikrášlování. Takhle to fakt mohlo být.