Útěk
Tatjana Dönhoff , Gabriela Sperl
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89926/bmid_utek-kjV-89926.jpg
4
52
52
Příběh dramatického útěku před Rudou armádou Lena, hraběnka von Mahlenberg, se v roce 1944 vrací se svou nemanželskou dcerou domů, na panství ve Východním Prusku. Před lety se nepohodla s otcem právě kvůli narození dítěte. Poté, co se dozvěděla, že otec je těžce nemocný, se rozhodla k návratu, aby převzala správu rodinného panství. V době, kdy v Evropě a v Německu naplno zuří válka, na venkově život ještě příliš nezasáhla. Vládne tu německé vojenské velitelství, na usedlostech pracují váleční zajatci a všichni obyvatelé se musí uskrovnit. Válka je jakoby za skleněnou stěnou. Ale fronta se blíží. Německé úřady stále naléhavěji vykřikují nacistická hesla, lidé začínají být neklidní, váleční zajatci se bojí o život. Jejich předáka Francoise uznává Lena nejen jako schopného člověka, ale, i když si to nechce připustit, postupně si uvědomuje, že ho miluje... Všem je jasné, že se Rudá armáda bude tvrdě mstít za vraždy a zpustošení své země. Chtějí uprchnout, ale nesmějí, útěk je považován za zradu a trestá se smrtí. Když už jsou Rusové velmi blízko, dostanou i obyvatelé Mahlenbergu povolení k odjezdu. Lena se rozhodne s Francoisem a ostatními lidmi z panství uprchnout. Vyrazí na strastiplnou cestu, zařazují se do proudu uprchlíků. Na západ vede cesta pouze přes zamrzlou mořskou zátoku… Román je inspirován skutečným příběhem útěku autorčiny pratety, hraběnky Marion Dönhoff, a byl také zfilmován.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2011 , VíkendOriginální název:
Die Flucht, 2009
více info...
Přidat komentář
Nevím, jak se to sešlo, ale po Prstenu a Zimních mužích jsem četla třetí knihu o válce z pohledu Němců. V této se nejméně dozvím o počátku a průběhu. Důležitý je konec války a stihnout včas utéct před Rusy až do područí Američanů.
Chvílemi mi vadila hlavní hrdinka.
Jak už jsem několikrát psala, německé obyvatelstvo se za 2. světové války nemělo dobře. Hrdinové z tohoto příběhu nejsou výjimkou, ikdyž tentokráte prchají ze svých domovů před Rudou armádou. Moc se mi nelíbila postava Leny, která byla až přehnaně ztělesněním Brouka Pytlíka. Na knihu jsem se těšila, ale nejspíš jsem očekávala úplně něco jiného. Pro mě docela zklamání.
V knize Útěk jsem čekala trochu jinak podaný příběh z konce druhé světové války, ale i tak se to čte celkem dobře.
Nečetla se špatně, ale já čekala něco jiného. Pro mne byla zajímavá jen střední část knihy, popis útěku k Baltu. Začátek a konec jako z červené knihovny. Moc velká idyla co se týká soužití šlechty a obyčejných lidí.
Podle anotace jsem čekala něco jako Sůl moře. Jsem asi Sepetysovou zmlsaná.
Moc hezky napsaný příběh. Je zajímavé pro změnu číst o osudech těch, kteří stáli v podstatě na straně Hitlera. Nikdo to tenkrát neměl lehké.
Pár listů než jsem se začetla a pak už to šlo samo. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutečný příběh, podle kterého byla kniha napsaná četla jsem knihu s napětím. Lena byla cílevědomá žena, které se podařilo převést skupinu svých lidí do bezpečí. Doporučuji.
Příběh se mi moc líbil. Je o velké vnitřní síle .. Vykořenit a vyhnat lidi z míst, která obývali staletí . Všechno zanechat a bát se o holý život.. I když to není žádná velká romantika a doba a situace , kterou autorka vykresluje musela být neskutečně náročná, najde si asi spíš ženského čtenáře.
Zajímavé čtení, místy romantické, a ten konec, skoro až k nevíře při tom chaosu, který musel po válce v Německu být. Ráda jsem se dozvěděla něco o Východním Prusku. Samozřejmě, šlechta měla lehčí podmínky, než obyčejní chudáci. Ale šlechta měla své morální zásady a držela při sobě. Jak by se asi chovali dnešní zbohatlíci?
Pohádka o statečné hraběnce, která soucítí se svými poddanými, ačkoliv od Hitlerova nástupu k moci byla součástí mlčícího davu, ke konci války se nebojí nadávat na nacisty, i když je jedním z nich zasnoubená, a jako Mojžíš vyvedl Židy z Egypta, tak Lena vyvede své poddané z ruského obklíčení do americké zóny v Bavorsku a nalezne svou životní lásku mezi francouzskými zajatci.
Podle autorky byly 3/4 Východního Pruska antinacistické.
Velice působivě napsaná kniha, tak živě popsaný kousek osudu jedné mladé, rozumně uvažující mladé ženy, která tuto anabázi skutečně prožila. Musíme sklidit, co jsme sami zaseli. Každá válka je hrozná, ta která se stala v minulém století, i ty, které se děly před staletími. A vždycky nejvíce trpí ti, kteří ji nezavinili. Kniha krásná, ale smutná.
Zajímavý příběh, čtivá knížka, ale naprosto souhlasím s komentářem - orinka3- romantická červená knihovna. Paní hraběnka se sice snažila postarat o své lidi, ale měla i při útěku zcela jiné možnosti a podmínky než všichni ostatní.
A tak.....já si docela ráda přečtu, jak to vidí opačná strana. Ano, z pohledu pronásledovaných jsou pronásledující ti, kterým se nefandí. Kniha se zdá ze začátku trošinku jako romantická červená knihovna (ono to v podstatě ani nic jiného není) - ale pak se to dokonce rozjede i politicky. Mladá paní, která kromě svých osobních starostí nemá žádné jiné, se najednou musí vypořádat se situací, kdy na ní závisí lidské životy. Chová se příkladně až obdivuhodně, statečná holka. Vyhlášený německý smysl pro dobrou organizaci má. Charakterově se jí nedá nic vytknout. Jenže celá kniha je postavena tak, že se zde píše o hodných (nebo nanejvýš pomýlených) Němcích, kteří vůbec za nic nemohou a pouze se nechali zfanatizovat, a o zlých až zvířeckých vojácích Sovětského svazu. Těch pár vět, kdy se přiznává jakás takás vina, to zkrátka nevytrhne. Válka končí, Německo se svíjí v poslední křeči, Rudá armáda se spojenci postupuje na Západ a já se nemůžu přinutit k soucitu. V knize se totiž cudně mlčí např. o osudech Židů v Osvětimi, nedovím se zde nic o promyšlené likvidaci nepohodlné rasy Slovanů. Nepíše se tu o milionech padlých Rusů, kterých se nikdo na nic neptal a hodil je válce do chřtánu. Ti hodní Němci v podstatě nemohli za nic, to všecko Hitler a strana. Čili jsem si přečetla knihu o tom, jaké to TAKÉ bylo, ovšem na mém názoru na toho, kdo celé to peklo rozpoutal, to nezmění ani ň. A ještě k tomu útěku. Na pochodech smrti se šlo v hadrech, dřevácích a při velikém štěstí s kouskem starého chleba. Kdo padl, zůstal ležet, případně mu darovali ránu do týla. Srovnejme si to s výbavou, se kterou paní hraběnka vyjížděla z hraběcího sídla. Nedojímá mě.
Ráda jsem se podívala na konec války a útěk před Rudou armádou z pohledu německé šlechty. Autorka popisuje i životní osudy zajatců a obyčejných lidí, kteří mají vztah k rodině Leny, hraběnky z Mahlenbergu. Lena je na svou dobu značně nezávislá žena a matka nemanželského dítěte. Je to prototyp "silné" ženy, která si dokáže poradit za všech okolností a cítí zodpovědnost za své blízké (rodinu i lidi z vesnice). Útěk do bezpečí je líčený velmi napínavě, surovost se prolíná s romantikou. To, že je román inspirován skutečným příběhem autorčiny příbuzné, přidává knize na atraktivnosti.
Zajímavý příběh z doby, kdy se události hýbaly příliš rychle a člověk nemohl jenom tak trpělivě čekat až mu ostatní připomenou jeho (bohužel i značně přímou) roli, kterou v tom doposud sehrál.
Stojí za přečtení!
Příběh mě ze začátku moc nebavil, ale jakmile se začala popisovat strastiplná cesta před Rudou armádou, bylo to napínavé a velmi čtivé. škoda, že nevím, jak se jmenuje filmová verze knihy.
Nejdřív jsem viděla film v němčině a místy jsem musela přivřít oči, jak byly záběry nechutný. Knížka se četla jedním dechem a člověk se vcítí do pocitů lidí, co všechno museli opravdu zažít, obzlášť, když je to podle skutečný události. Nikdy mě nepřestane udivovat, jaký zvěrstva dokážou někteří lidi napáchat. Tuhle knížku bych dala jako povinnou četbu ve školách...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno útěk Rudá armáda Němci Prusko nemanželské děti
Tento román není jen o útěku uprchlíků před bolševickou Rudou armádou, ale také o posledních dnech jednoho, kdysi krásného, regionu Východního Pruska. Je poznat, že knihu psaly ženské ruce. Na začátku příběhu je cítit žár slunce, vůně sena a potom přijde z východu mráz a smrt...
P.S.: Před chvílí jsem se vrátil z nákupu. Cesta vede kolem azylového domu pro válečné uprchlíky. Před ním stály ukrajinské ženy. Některé kouřily cigarety.
Citace: Otočila se v sedle a naposledy se zadívala na zámek. Můj Mahlenbergu! Uvidím tě ještě někdy?