Útěk před smrtí
Jaroslav Hojdar
Dne 2. února 1945 vypuklo ve 20. bloku koncentračního tábora Mauthausen povstání více než 700 vězňů, které bylo nejmasovějším pokusem o útěk v průběhu celé 2. světové války. Pouze devíti uprchlíkům se cesta za svobodou podařila a dožili se konce války. Jedním z těch, kteří měli vůli a štěstí přežít, byl sovětský důstojník Alexandr Manuilovič Michejenkov. Zachránil se také díky hrdinství a obětavosti českých obyvatel z Malšic, Bechyně, Radětic a dalších obcí a měst okolo Tábora. Michejenkovy vzpomínky beletristicky zpracoval velký jihočeský patriot a zkušený spisovatel Jaroslav Hojdar ze Sezimova Ústí. (zdroj: http://www.kosmas.cz/knihy/184037/utek-pred-smrti/)... celý text
Přidat komentář
Musím říci, že tato kniha se mi líbila svou originalitou. Oslovily mě obrázky, které děj doprovázely, avšak musím se přiznat, že mi při čtení opět bylo smutno. Tak tomu je u všech knih vyprávějících zrůdnosti 2. světové války. Člověku při četbě vstávají občas chlupy hrůzou... Nicméně kniha mě zaujala.
Neobyčejně silný příběh z období konce 2. světové války o hrůzných podmínkách vězňů v koncentračním táboře Mauthausen a především o odhodlání hlavního hrdiny přežít strastiplnou cestu za svobodou. Kniha je psána jednoduchou formou, kdy byly poskládány vzpomínky samotného aktéra útěku a jednoho z mála přeživších - sovětského poručíka Alexandra Michejenka.
Podobné příběhy si zaslouží naši pozornost už jen proto, abychom nikdy nezapomněli, jakých strašných věcí jsou lidé schopni ve válečných podmínkách - abychom nikdy nedopustili opakování podobných válek a hrůz.
Kniha pro mě měla o to větší přitažlivost, že autora osobně celý život znám a velice si ho vážím.
Autorovy další knížky
2013 | Útěk před smrtí |
2012 | Táborské popraviště |
2017 | Otto Katz – André Simone očima své manželky Ilsy |
2018 | Ticho znělo - rodila se vlast |
2014 | Vyprávění válečnýho kluka |
Strhující příběh Rusa Alexandra Michejenkova, který se zúčastnil 2. 2. 1945 vzpoury asi 700 sovětských zajatců v koncentračním táboře Mauthausen. Michejenkov byl jedním z devíti účastníků této události, kterým se podařilo utéct a skrývat se až do konce války (a přežít ji). V jeho případě tak bylo zásluhou Čechů z jižních Čech, kteří mu od konce března pomáhali (dodáváním stravy, nočním přechováváním apod.). Jednalo se o rodiny Brožových a Švecových (ti byli z osady Jitra u Malšic). Michejenkov byl shodou okolností v Táboře v létě a na začátku podzimu 1944, byl vězněn v Táboře, kde se seznámil s prosťáčkem Václavem Janouchem. Právě za ním se chtěl dostal během útěku z koncentračního tábora, avšak Janouch byl stále vězněn (padl zřejmě v Pražském povstání) a nebyl ani majitelem mlýna u Bechyně, jak zalhal Michejenkovi (v uvedeném mlýně Janouch pracoval několik měsíců v roce 1942). Velké štěstí měl Michejenkov samozřejmě i v Rakousku, kde většina lidí nebyla vězňům nakloněna (přestože dva Sověti zemřeli díky pomoci jedné rakouské rodiny). Než se dostal do protektorátu, byl v Rakousku na útěku déle než měsíc. Kniha se čte jedním dechem a obsahuje kvalitní obrazovou přílohu.