Útěk z Osvětimi
Andrej Pogožev
V těsné blízkosti městečka na břehu Visly, 120 kilometrů od Krakova, stál největší koncentrační tábor na všech územích okupovaných Němci. Když jej 27. ledna 1945 osvobodili sovětští vojáci, našli tu několik tisíc nemocných a vyhladovělých lidských trosek, jež zázrakem přežily. Zahynul zde jeden a půl milionu lidí. Dostáváte do rukou věrohodné a dramatické vyprávění očitého svědka, osvětimského vězně číslo 1418, kterému se jedné noci v záři světlic, reflektorů a svištění kulek podařilo uniknout jisté smrti… Čtete svědectví o odvaze a statečnosti válečných zajatců a o zdánlivě nemožném činu, jímž byl útěk z Osvětimi. Celkem se uskutečnilo sedm set pokusů o útěk, zhruba čtyři sta skončilo neúspěšně. Dopadení uprchlíci byli obvykle ubiti a po každém útěku, který se podařil, následovalo zabíjení těch, kteří patřili do blízkého okolí uprchlíka. Autor knihy napsal skutečný příběh o útěku skupiny zajatců, kdy vytoužené svobody dosáhlo jen pět z nich. Je to šokující a neuvěřitelný příběh člověka, jemuž se jako jednomu z mála podařil útěk z pekla. Ani pak však neměl zdaleka vyhráno…... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2015 , VíkendOriginální název:
Escape From Auschwitz, 2007
více info...
Přidat komentář
Silný příběh, který je třeba číst s velkou pokorou a úctou. K událostem, k těm, kteří přežili a zejména k těm, kteří nepřežili. Možná to nevyzní právě nejlíp, ale s tématem Osvětimi jsem četla knihy, které mi přišly lepší, proto považuji tento titul spíše za lepší průměr. Nicméně za přečtení určitě stojí.
Tohle byla síla a klidně bych ji doporučila jako povinnou literaturu ve školách. Poutavý, napínavý.
Opravdu šokující příběh člověka, kterému se podařilo přežít peklo Osvětimi. Vyprávění, při kterém mrazilo, doporučuji přečíst. Budu si vážit teplé sprchy a plného talíře.
Pokud si chcete vytvořit svůj vlastní názor na historii, neměli byste vynechat tuto knihu.
Válečnou literaturu jsem si zamilovala už hodně dávno, ale k téhle knize mě přivedl až ne tak dávný výlet do Osvětimi. Přivezla jsem si ji přímo od tam a přečetla jedním dechem. Teda pokud jde vůbec říct, že jsem u této knihy dýchala. Děj knihy je neuvěřitelný i přes to, že víte, že to napsal člověk, který si tím prošel a líčí svůj život. Uchvátil mě způsob, jakým je to napsané. A určitě se tahle kniha zařadí mezi to málo knih, které jsem schopná přečíst několikrát...
Pokud si chcete přečíst dokonalý děsivý horror, nesahejte po Kingovi, ale po této knížce. Hrozné, strašidelné, obludné. Ke konci knížky při popisování útěku jsem fakt cítila takový strach, jak kdybych byla na útěku já (něco jako ve špatné noční můře, kdy si představujete a moc chcete šťastný konec). Brr.
Šokující....člověk při čtení občas ztrácí dech, aspoň já to tak měla....a nejde udržet slzy...
Stale me knihy o holokaustu sokuji, stale vni h nachazim nove a nove hruzy. Byly pasaze, kdy jsem zapominala dychat. Lomcuje mnou vztek pri predstave, ze sposta tech nestvur unikla trestu. A smutne je, ze lidstvo se z minulosti neponaucilo:(
Při přečtení Smrt je mým řemeslem jsem hned sáhl po této knize zde se ovšem role mění. Stejně šokující vyprávění akorát zde přečteno jedním dechem. Možná jen konec kde bylo shrnutí které už bylo slabší.
Jelikož jsme si letos udělali výlet do Osvětimi, tak jsem si pořídila pár knih z této tématiky, ač jsem knihy z války nikdy nečetla. Byla jsem mile překvapena, po exkurzi po těchto lágrech jsem se při četbě této knihy opravdu úplně přenesla do těch dob, kdy se ta zvěrstva děla. Pěkně napsaná kniha, dobře se četla. Už mám typy na další knihy o Holocaustu, co mám v úmyslu přečíst.
Ani to nemusím číst,babička tam byla a jsem ráda,že to přežila.Na tuto dobu nerada vzpomínala.
Chudáci všichni,kdo tam byli a vadí mi,že v dnešní době spousta lidí tvrdí,že takové tábory nebyly.
Doněcký rodák z Ukrajiny, Andrej Pogožev si prošel během války asi tím nejhorším čím mohl, byl totiž uvězněný v táboře smrti Osvětim s dalšími sovětskými vojáky a civilisty různé národnosti. Jeho líčení o jedné lidské tragédii a vítězství nad bezprávím a zrůdnými zločiny je hrůzostrašné a zároveň emotivní. Co viděl na vlastní oči, když s kolegy stavěl další vyhlazovací tábor Birkenau (nedaleko Osvětimi) je skoro neuvěřitelné ale pravdivé. Největšími slovanskými přáteli byli kamarádi vojáci, pacienti z lazaretu ale i doktor Alexander Górecki a Wilhelm Turschmidst, naopak lidskými stvůrami v podobě ss manů vrchní doktor Klehr, velitel bloku Baretzki, ss man Stark, které se mu podařilo usvědčit za zločiny proti lidskosti v roce 1965 ve Frankfurtu nad Mohanem. Kniha je příběhem silného muže, který ještě jako voják Rudé armády bojoval proti převaze Němců při vpádu do SSSR, poté táborového vězně, který se nezlomil a společně s dalšími úspěšně utekl před smrtí z tábora Osvětimi. Andrej Pogožev byl neohrožený muž.
Každá kniha, která v sobě obsahuje svědectví z těchto těžkých a pro nás nepředstavitelných dob, by měla být oceněna. Na textu bylo sice znát, že ji nepsal spisovatel, ale to mi nevadilo, naopak to mělo své kouzlo.
kniha popisující válku, tak jak ji mnozí neznají. Pohled sovětského vojáka, jenž utekl z Osvětimi. Nejlepší kniha o 2. světové válce, kterou jsem zatím četl. Těžko uvěřit, že tohle všechno muselo vydržet několik milionů zajatců a jen tak málo se jich vrátilo.