Útek z tábora 14
Blaine Harden
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142975/bmid_utek-z-tabora-14-epM-142975.jpg
4
1033
1033
Neuveriteľný príbeh muža zo Severnej Kórey o strastiplnom putovaní za slobodou. Politické väzenské tábory v Severnej Kórei fungujú dvakrát dlhšie ako Stalinove gulagy a dvanásťkrát dlhšie ako Hitlerove koncentračné tábory. Doposiaľ sa nepodarilo ujsť žiadnemu z tisícov väzňov, ktorí sa v severokórejských táboroch narodili a vyrástli. Žiadnemu, s výnimkou Šina Tong-hjoka. Blaine Harden v knihe Útek z tábora 14 vynáša na svetlo temné tajomstvá Severnej Kórey, ktorej despotický totalitný režim podkopávajúci ľudského ducha jej obyvateľov nemá na svete obdobu. Vďaka Šinovmu svedectvu o jeho uväznení a neuveriteľnom úteku majú čitatelia konečne možnosť nazrieť za nepreniknuteľné múry a ostnatý drôt – Šinovými očami hľadíme na matku, s ktorou súperí o jedlo, na dozorcov, ktorí sa z chlapca snažia vychovať donášača, a stávame sa priamymi svedkami popravy Šinovej matky a brata. Hoci meno neslávne známeho „Milovaného vodcu“ Kim Čong-ila zarezonovalo vo všetkých krajinách, Severná Kórea zostáva odrezaná od zvyšku sveta aj po tom, ako sa vlády ujíma jeho tretí syn Kim Čong-un. Čoraz menej cudzincov smie vstúpiť na severokórejskú pôdu a len zopár šťastlivcov sa smie tešiť z privilégia opustiť hranice svojho rodiska. Severná Kórea trpí hladom, krivká o žobráckej palici a naháňa strach celému svetu arzenálom atómových zbraní. Je tiež miestom, kde láska a ľudské práva sú dva rovnako neznáme pojmy. Približne dvestotisíc väzňov si odpykáva celoživotné tresty v politických väzenských táboroch. no vláda Severnej Kórey existenciu týchto táborov aj napriek jasným záberom z vesmírnych družíc tvrdošijne popiera. Hardenovo hrôzostrašné rozprávanie odhaľuje nepoznanú dystopiu a sústreďuje sa na výnimočného mladého väzňa, ktorý prežil prvú štvrtinu života v najtvrdšom väzení najprísnejšie stráženého štátu. Útek z tábora14 ponúka čitateľom dosiaľ nevídaný pohľad do najhlbšieho vnútra vari najzúfalejšieho národa na Zemi. Odvíja sa pred vami príbeh o vytrvalosti a odvahe, o neutíchajúcej nádeji a túžbe žiť slobodný život. zdroj: Martinus... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Escape from Camp 14, 2012
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha. Jenom příběh mladého muže, který se z momentální libovůle dozorců mohl narodit jako odměna za slušné chování dvěma věznům z pracovního tábora, je dostatečně otřesný a stačil by. Autor k tomu přidal další fakta a zákulisí týkající se tohoto zrůdného severokorejského režimu, která nám žijícím v civilizované Evropě připadají jen stěží k uvěření. Nejzajímavější však pro mne byl samotný proces vzniku této knihy, rozhovory Sina s autorem a jeho začleňování do současné společnosti. Po dvaadvaceti letech života v táboře, kde neznamenal lidskou bytost, jiný svět neznal, zažil jen ponižování, bití a nelidskou dřinu, v prostředí, kde vládne strach, hlad, závist, udávání, to není nic lehkého. Jsou věci, které se nedají zapomenout a útěk je nevyřeší. Jen víc takových knih.
Zajímavá knížka, díky které jsem se dozvěděla něco, co jsem vůbec netušila. Vyprávění Sina, který se narodil a vyrostl v pracovním táboře a zároveň dodatky autora, který píše i další zajímavosti k tomuto tématu
Mrazivé svědectví o nelidských praktikách severokorejského režimu. Knihu bohužel kazí dvě věci. První je na můj vkus až příliš "bulvární" styl, kterým je kniha napsána. A druhou je nespolehlivost hlavního vypravěče a aktéra celého příběhu Sin Tong-Hjoka. Ten se totiž pár let po vydání knihy přiznal, že si některé části příběhu vymyslel, některé poupravil a některé i zamlčel. V některých případech pak pozměnil to, kdy se dané události staly (např. že byl mučen "až" ve dvaceti a ne už ve třinácti jak původně tvrdil). To ovšem nic nemění na tom, že pracovní tábory v KLDR existují a taková nebo podobná zvěrstva se tam dějí. A to je hlavním poselstvím Sinova příběhu.
Ze zvedavosti jsem sahla po teto knizce a nelituji. Vlastne jsem ani netusila, ze v teto dobe muze neco tak odporneho existovat. Diky knize jsem si priblizila KLDR, jak to tam funguje, ze existuji pracovni tabory, neco o historii, politice. A taky jak utecenci prezivaji v "novem" svete - za hranicemi KLDR, jak je tezke zacit zit zivot obycejneho smrtelnika.
O situaci v Severní Koreji se zajímám už delší dobu a tahle kniha mě jen utvrdila, jaká zvěrstva se v zemi dějí. Je smutné, že v 21. století existuje země s absolutní mocí a nikdo s tím moc nedělá, ale na druhou stranu chápu, že nikdo nechce riskovat jadernou válku. Moc bych přál Sinovi, aby se mu podařilo dosáhnout svého cíle zrušit všechny pracovní tábory v Severní Koreji.
Až moc silné vyprávění, ale to se dalo u knihy s touto tématikou čekat. Celou dobu jsem si musela připomínat, že toto není fikce, toto je realita, se kterou se setkávají tisíce lidí v Serverní Koreji každý den, i dnes, právě teď, co píšu tohle hodnocení. Je mi z toho úzko, špatně a jsem hrozně naštvaná. A pravděpodobně s tím neudělám nic... Také jsem se dočetla, že Sin po vydání knihy poupravil svou výpověď, ale pro mě to neznamená nic zásadního. Hrůzy, které tam byly líčeny, se určitě dějí a je jedno, jestli Sin utekl z tábora 14 nebo 18. Prostě je fakt, že na druhé straně Země lidé žijí v nehorázném strachu ještě horším než zvířata v kotcích, která jdou na porážku a nevěří ani sami sobě. A co bylo pro mě vůbec nejhorší, jak Sin líčil, že když se dostal do Číny, přišla mu jako neuvěřitelně hojná a úžasná země. Čína, na kterou se celý svět dívá jak porušuje lidská práva a opět nikdo nezakročí. Jaké to musí být v Severní Koreji, když Čína je oproti tomu skvělé místo k žití?!? Neumím si to vůbec představit.
Perfektně napsaná kniha se silným příběhem. Kolikrát až mrazí z věcí v knize popsaných. Bohužel pro mě bylo velkým zklamáním, když se zjistilo, že ne vše se událo tak, jak je popsané hlavním hrdinou. Nicméně ale není důvod nevěřit praktikám KLDR a událostem v táborech. A budiž ke cti to, že i po těch letech dokázal Sin přiznat pravdu.
Pokud je kniha jen z poloviny pravdivá, i tak je to otřesné. Mučení, popravy, zvířecí hlad, absolutní neexistence hygieny, udavačství. Sin se narodil v Severní Koreji v pracovním táboře a podařilo se mu odtamtud utéct. Mladý muž bez emocí, prostý citů, nedotčený okolním světem se snaží přežít v civilizaci.
Vím, že asi mnohé pobouřím, ale díky Sinovi tajnůstkářství utrpěla knížka kontinuálním příběhem. Prostě spisovatel se může snažit jak chce, ale když nemá dostatečně nosný příběh tak příběh je tím poznamenaný. Tím nesnižuji utrpení lidí co toto zažívají nebo zažili. Škoda, že se příběh v knížce nepsal za lepších podmínek (otevřenost a ochota mluvit i o špatných věcích). Je mi jasné, že to drásá duši, ale prostě toto je vidět na příběhu. Jinak životní zážitek je krutý, o tom se přít nebudu. Ale i tak knížka vypráví děj, který je dobrý vědět a stále na něj upozorňovat. Knížku jsem četl, ale určitě existuje i mluvená knížka, třeba to bude lepší na vstřebání děje.
Kniha, která se čte s těžkým srdcem. Vědomí, že to co zrovna čtete, se v danou chvíli děje desítkám tisíc lidí, kteří jsou v tuto chvíli vězněni pracovním táboře, je strašné. Kniha obsahuje spoustu zajímavých faktů nejen o životě hlavního protagonisty, ale o Koreji jako takové. Víte, kolik lidí má armáda? Jak je vůbec možné utéct? Jak se v takovém táboře žije a jaké tam jsou jediné přípustné pravdy? Proč kvůli jednomu 'viníkovi' zavřou celou rodinu po tři generace? Vše se v knize dočte, ale jak říká Sin - je to příliš těžké, abychom to my vůbec pochopili. Knížka, na kterou budete ještě hodně vzpomínat a nedá vám nepátrat po dalších infcích o KLDR.
Nevím co mě to napadlo tohle číst. Ne že by kniha byla špatná, ale raději si o tom přečtu článek v časopise nebo na Wikipedii, protože tohle prostě celou knihu nevydržím. Nedočetla jsem ji. Ale doporučuji všem, co se zajímají o KLDR nebo mají nízký tlak a chtějí si ho zvednout.
Knížka, ze které mrazí. Ještě několik dní po dočtení jsem měla noční můry, režim v Koreji je neuvěřitelně zlý a měli bychom mu věnovat více pozornosti. Nevadí mi, že jsou zpochybňovány některé autorovy výroky, po tom, čím vším si prošel, je to asi naprosto pochopitelné...
"V této zemi není žádný problém s lidskými právy, neboť zde všichni žijí ten nejdůstojnější a nejšťastnější život." Tak tímto citátem začíná kniha o útěku z nejtvrdšího a nejdéle trvajícího totalitního režimu na světě, z KLDR. A pokud s ní nesouhlasíte, tak můžete leda tak držet "hubu", protože jinak vás a vaší rodinou zavřou a vícekrát už o vás nikdo neuslyší. Někomu to může znít jako z utopického filmu, ale pro spousty severokorejců je to bohužel každodenní realita. A tak není divu, že pokud mohou, snaží se z KLDR všemi silami utéct. A o tom všem tato kniha je.
Zároveň je to kniha o tom, jak je pro tyto lidi obtížné, se znovu začlenit do společnosti, začít cítit emoce, naučit se radovat, důvěřovat druhým lidem, zkrátka začít znovu a naplno žít. Sin sám to vyjádřil slovy: "Domnívám se, že věci, o kterých mluvím, většina lidí ani nedokáže pochopit." A má pravdu, protože já to ani po přečtení této knihy pochopit nedovedu. A už vůbec nechápu, kde v sobě Sin nalezl vnitřní sílu přežít.
O to více se mi líbil závěr knihy, ze kterého jsem měl pocit, že i přes všechny obtíže, se Sinovi nakonec přece jenom povedlo se svou minulostí do jisté míry vyrovnat.
Totalitní režim KLDR je naprosto hrozný. Nechci zpochybňovat to co je v knize napsané, ale napsat knihu, která je celá vystavěná na lži a neupřímnosti asi není úplně v pořádku. Myslím, že lidé v KLDR se mají tak hrozně, že není potřeba vymýšlet si nějaké příběhy, stačí když vypráví co skutečně zažijí a na to by se mělo upozorňovat. Na konci knihy je napsáno, že vlastně to co jste si přečetli v této knize není zcela pravda, jsou tam odchylky, něco se stalo jinak, něco se nestalo vůbec. To je jako kdybych napsala knihu, a tvrdila o ní, že je dle skutečných událostí, byla by dramatická a čtenáře by naprosto pohltila a nakonec bych napsala, že se jedná o sen, který mi vyprávěl člověk s kterým jsem čekala na autobus do práce. Přijde mi zbytečné zveličovat něco co je už beztak obrovské lidské selhání a podmínky lidí v KLDR jsou v dnešní době nemyslitelné, ale přesto se dějí, a dokonce jsou důkazy o pracovních táborech a bídných podmínkách tamního lidu a přesto se nic neděje. Bohužel celý svět dělá, že se to nikoho netýká. Smutné.
Už jsem jednu knihu o KLDR a četla a tam to bylo popsáno ještě realističtěji, proto ten jeden bodík dolů. Ale jinak ke čtení doporučuji. Jestli se spekuluje, že to není podle skutečné události, tak já věřím, že je. Ten režim tam je opravdu hrozný. S podivem je, že jim to stále prochází a že dokáží celý národ udržovat v takové nevědomosti a navíc že dokáží přemluvit svět, aby jim pomáhal.
Smutné, ale podobné zacházení s lidmi tu vždy bylo, je a bude. Nemyslím si, že by někdy po celém světě zavládl mír a spravedlnost. Na to jsme my lidé dost krutá rasa.
Při čtení si člověk říká, jak člověk může o něčem takovém číst a zároveň taková hrůza může reálně existovat.
Já nevím, na mě kniha udělala dojem. Asi i proto, že to, že se spekuluje o autentičnosti příběhu jsem zjistila až dlouho po přečtení. Pokud by to byla pravda, bylo by to otřesné. Pokud by to byla jen částečně pravda, stále je to hnus.
Štítky knihy
gulagy Severní Korea Korea politická perzekuce političtí vězni pracovní tábory převýchovaAutorovy další knížky
| 2013 |  Útěk z tábora 14 |
| 2016 | Útěk ze Severní Koreje |
Drsné čtení, ačkoliv jsem byl zklamán dovětkem, že ne vše bylo ve skutečnosti tak, jak je v knize popisováno. Úplnou pravdu se nikdy nedozvíme, ale pokud to dobře chápu, vyznění knihy se nemění a rozhodně je potřeba tyto informace vstřebávat. Snad jednou za stalinská potěmkinova vesnice jednou konečně padne...