Útěk z tábora 14
Blaine Harden
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166296/bmid_utek-z-tabora-14-GZ5-166296.jpg
4
1033
1033
Autentické svědectví z pracovních táborů v Severní Koreji. Pracovní tábory pro politické vězně existují v Severní Koreji dvakrát déle než ruské gulagy, podle odhadů v nich žije přes dvě stě tisíc lidí. Sin se v táboře narodil. Protože trpěl podvýživou, má menší a drobnější postavu. Paže má zkřivené namáhavou prací a záda zjizvená popáleninami z doby, kdy ho mučili ohněm. Kůže nad stydkou kostí nese jizvu po vpichu háku, jímž ho dozorce přidržoval nad plameny. Holeně na obou nohách má od kotníků po kolena znetvořené od elektrického plotu z ostnatých drátů, které nesplnily svůj účel, protože neudržely chlapce uvnitř Tábora 14.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Escape from Camp 14, 2012
více info...
Přidat komentář
Poměry v Severni Korei jsou prostě strašidelné !!! Chudáci lidi... Hlad jako trvalá součást života v dnešní době? Takhle se u nás nežilo ani před 300 lety !
Člověk si při četbě téhle knihy uvědomí, jak se má dobře. Ono tohle dílo vlastně působí jako katarze. Něco málo jsem o S.Koreji slyšel a četl, ale tohle je krutá realita. Nikdy mne nepřestane fascinovat to, jak je možné, že tahle diktatura dokáže "přežívat" na úkor úplně obyčejných lidí i v tomhle století. Strhující, autentické... Ten, kdo začne číst, po čase zjistí, co je "člověk" schopný udělat druhému "člověku" jen díky "brainwashingu", který je v tomto případě stoprocentní, bezchybný, dokonalý. Bohužel....
Neuvěřitelný příběh trýzně, zotročení a psychického nátlaku reálně zobrazující život v diktátorské Severní Koreji. Chápu, že někdo může mít pochybnosti o autentičnosti díla, ale i za předpokladu, že se jedná o "výmysl", je vše velmi realistické a myslím, že i blízko reálné pravdě.
Upřímně nevím, co si o tom myslet. O KLDR se toho ví tak málo a teď je tu takřka neuvěřitelná výpověď kluka, který se narodil v táboře, kde vládla krutost. Člověk by řekl, že takové dítě vychované krutostí nebude v takovém prostředí nakonec psychicky trpět a bude se bát všeho, co je za plotem tábora. Jednoho dne se rozhodne uprchnout přes elektrický plot a shodou okolností se mu to podaří "jen" s popáleninami. I když v knize popisuje tu okolnost, která mu dopomohla utéct, pochybuji, že by ho to neusmažilo také. Takže buď je to opravdu heroický příběh o útěku z pekla a síle přežití nebo hezký hollywoodská historka na tvorbu fantastického příběhu, který bude vydělávat těžký prachy. Pravdu se asi nikdy nedozvíme. Četlo se to ale dobře.
Neskutečně silná kniha. Velmi často jsem musela sama sobě připomínat, že se nejedná o zápisky z půl století staré genocidy nebo etnocidy. A pokaždé, znovu a znovu, mi přejel mráz po zádech a můj mozek zkrátka není schopen vstřebat a zpracovat tu myšlenku, že se něco takového děje prakticky v tuto chvíli - v době chytrých telefonů a programů (snad na všechno) přece není možné, aby legálně někde takhle zacházeli s lidmi, potažmo aby bylo možné, že někde malé děti, jejichž hříchem je, že se narodili politickým vězňům, vyrůstají v tak otřesných podmínkách, kde z nich vychovávají zrůdy, které nic netuší o dobru a zlu, nevědí, co jsou city, rodina, vzdělání, jídlo - proboha!
Ano, byla bych lehce kritická k Sinově vyprávění a asi bych mu nebaštila naprosto všechno, ale i kdyby jen polovička z jeho vzpomínek byla pravdivá, je to nejděsivější věc na světě. A knihu by si měli povinně přečíst všechny rozmazlené děti nejpozději v prvním ročníku na střední, aby si, sakra, začaly trochu víc všeho vážit.
Po přečtení jsem se styděla sama před sebou, za ty malichernosti které denně řeším. Všechno je pro nás tak automatické, že si vůbec neuvědomujeme hodnotu všech těch možností, které kolem sebe máme.
Tohle čtení bylo jiné než jiné příbéhy s touto tematikou, už jenom proto, že vím, že zatím co tady sepisuju komentář, v Severní Korei lidé trpí. Zatím co já si v klidu snídám oni prohrabávaji odpadky aby zahnali hlad. Opravdu si nemam na co stěžovat. Nikdo z nás
Táto kniha je ukážkou dobrej a poctivej novinárskej práce. Teší ma, že autor neskĺzol k beletrizácii Sinovho príbehu a práve to robí tu knihu takou desivou - že ešte aj v dnešnej dobe sa pobobné zverstvá dejú v tak veľkom rozsahu...
Téma a osud popisovaného člověka, Sverokorejce jménem Sin je až neuvěřitelný, neskutečný, pobuřující a nechápu, že takový řežim může na světě existovat. Potom si člověk přečte, že jsu lidé i v naší republice, kteří jsou schopni jet do Severní Koreje na přátelskou návštěvu. K obsahu knihy, kniha jako taková mě absolutně nezaujala, nejsem z těch, kteří by se pasli na neštěstí druhých, ale téma je zpracováno velmi povrchně, hlavně aby kniha šokovala. Když to srovnám třeba se Solženicynem, tak se kvalita a vypovídací hodnota vlastně srovnat ani nedá, samozřejmě ve prospěch Složenicyna.
Strhující příběh Sina ze Severní Korei mě šokoval. Nechápu, že se ještě někde v podstatě v současnosti dějí taková zvěrstva srovnatelná s 2.světovou válkou. Jeho sžívání s realitou západního světa muselo být hodně náročné hlavně po psychické stránce, kdy začal poznávat normální lidské emoce.
Kniha o hrůzách a krutosti severokorejského režimu. Osobně se mi líbil mix Sinova příběhu a pasáží s faktickými informacemi o Kimech a KLDR jako takové. V kombinaci s projížděním snímků na Google Earth to má fakt grády... Snad na ta zvířata už brzy dojde.
"Matka si kulku zasloužila, řekl při návštěvě Česka kluk, který utekl z tábora smrti v KLDR! ... ... „Na popravu své matky jsem se díval, aniž bych zavřel oči nebo odvrátil hlavu. Když ji zasáhly kulky, byl jsem rád. Byla pro mě člověk, kterého jsem na světě nejvíc nenáviděl,“ prozradil severokorejský uprchlík Sin Tong-hjok na konferenci v Praze. ..."
(zdroj: BLESK zprávy, 3. října 2014 ● 12:39)
------------------------------------------------------------------
"... Výjimku tvořily veřejné popravy, které sloužily jako výchovný a odstrašující prostředek pro ostatní. Sám Sin byl svědkem popravy své matky a bratra, kteří se pokusili o útěk. ..."
(zdroj: 18. SRPNA 2013 7:00 LIDOVKY.CZ, Zprávy, Kultura)
------------------------------------------------------------------
"... Sin Tong-hjuk, jemuž se podařilo uprchnout z pracovního tábora v KLDR, přiznal, že některé pasáže jeho knihy nejsou pravdivé. Údajně byly příliš bolestné, tak je raději upravil. Ukončí kvůli tomu své aktivity za prosazování lidských práv. ... ...
Dvaatřicetiletý uprchlík nyní na svém facebookovém účtu přiznal, že ne vše v knize je pravda. Odůvodnil to tím, že chtěl část své minulosti utajit sám před sebou. ... ...
Sin údajně vysvětlil, že některé zážitky z tábora „byly příliš bolestné“ na to, aby se k nim vracel. „Rozhodl jsem se proto učinit kompromis, změnil jsem některé detaily, o nichž jsem se domníval, že nejsou důležité. Nechtěl jsem říci přesně, jak to bylo, abych znovu neprobudil tu prožitou bolest,“ sdělil Hardenovi. ... ...
V knize se dále uvádí, že udal matku a bratra za přípravu útěku, aby pro sebe získal jídlo, a že pak musel přihlížet jejich popravě. Podle listu u ní ale nebyl. ..."
(zdroj: iDNES.cz, Zprávy, 18. ledna 2015 17:18)
------------------------------------------------------------------
Je jisté, že si tento člověk prožil obrovské utrpení, psychické i fyzické.
Věřím, že některé zážitky z tábora byly příliš bolestné na to,
aby se k nim pan Sin Tong-hjuk ve svém vyprávění vracel.
Přesto si myslím, že u těch nejtrýznivějších vzpomínek je lepší mlčet,
než lhát a upravovat je...
Dokument o hrůzách totalitních režimů, čeští soudruzi by tam měli pár desítek let bydlet, aby si užili (všichni!) výhod komunistických vymožeností
Tahle kniha patří k těm, které vám připomenou, jak vděční bychom měli být za život, co žijeme. Ano, ČR není perfektní. Trápí nás nezaměstnanost, zkorumpovaní politici... A i tady má člověk občas problém vyjít s životním minimem. Ale pořád bych ČR nevyměnila. Špatně se člověk může mít kdekoli. Strádání je všude. Jsou ale místa, kde člověk pořád má naději a šanci, že mu bude líp a kde tu naději naopak nemá . Místa, kde se může mít tisíckrát hůř, než se měl doteď. Třeba v KLDR. A já se tu v ČR mám relativně dobře. Tak dobře, že by to lidem z KLDR přišlo jako zázrak... Opovrhuji těmi podmínkami, v niž žijí ti za plotem pracovních táborů i ti Severokorejci mimo ně. Modlím se, aby všichni lidé jednou dosáhli alespoň základních lidských práv... A nepřestává mě fascinovat a rozčilovat, jaká zvěrstva je člověk schopný napáchat na svém vlastním druhu...
Co se formální strany knihy týče, oceňuji odborné pasáže, které se snažily dosadit příběh do širšího dějepisného a dalšího kontextu KLDR. Přínosné. Ačkoli se kniha pak stala náročněji čitelnou.
Človek by si povedal, že v 21. storočí, kedy človek dokáže v podstate všetko, čo si zaumieni; vďaka vede môžme mať nové orgány, v baroch obsluhujú roboti a miliardy sa točia v najmodernejšom zbrojení jednotlivých armád, že v takejto dobe už nemôže existovať niečo také, čo je opísané v tejto knihe. Autor nám podáva "výborný" príbeh, avšak obohatený o fakty, ktoré pomôžu utvoriť si názor na Severnú Kóreu ako takú... a na čele toho všetkého stojí jeden mladý človek, ktorý vďaka svojej moci, pomätenosti a absolútne iracionálnemu postoju ku súčasnej politike sveta núti ľudí vo svojej krajine k pre nás nepredstaviteľným skutkom. Nepredstaviteľným, až pokiaľ si človek prečíta Útek z tábora 14. Potom už človek začne svet okolo seba, výber jedál v hypermarkete, sladké ničnerobenie, či len prechádzku po čerstvom vzduchu vnímať akosi intenzívnejšie. Inšpirujúca kniha !
Knížku jsem četla ještě před tím, než vyšlo najevo, že si Shin určité pasáže vymyslel nebo přibarvil. Na druhou stranu neřekla bych, že by to cokoli měnilo na skutečnosti, že poměry v KLDR jsou strašné a je neuvěřitelné, že takováto zvěrstva ještě v dnešní době dějí. I když mi mnohdy bylo hodně těžko z toho, co čtu, přečetla jsem to jedním dechem. Je to psané hodně emotivně a autenticky, člověk se vcítí do lidí, které tyhle hrůzy prožívají a neubrání se představám, co by dělal na jejich místě. Určitě jedna z nejlepších knížek, které jsem o KLDR četla (spolu s Abych přežila).
Ano, vyšla na povrch nejedna informace, že si Sin některé části přibarvil, jiné vymyslel, ale i kdyby byla "jen" polovina z příběhu pravdivá, je mi zle, co se vůbec ve světě děje.
Četlo se mi to jedním dechem. Nemilosrdné, někdy až kruté. O poměrech v Severní Koreji člověk najde informací dost, ale tahle z "prvního pohledu" je to ještě děsivější. Někde v pozadí v hlavě mi ale pořád skřítek pochybovač vrtal a ptal se, co z popisovaných událostí se opravdu stalo tak, jak je zaznamenáno a co z toho je vypravěčovo přibarvení nebo dokonce přebarvení skutečnosti. Popis událostí se totiž zaprvé měnil už během přípravy knihy a zadruhé- jak jsem zjistil až po jejím dočtení - v roce 2015 se Sin přiznal k dalším skutečnost poněkud upravujícím "nepřesnostem", což dojem z celé knihy zakalilo ještě víc... Což je velká škoda, ty tábory v KLDR reálně jsou a Sin není jediným člověkem, který v nich byl, dostal se ven a popisuje hrůzy hrůz...
Štítky knihy
gulagy Severní Korea Korea politická perzekuce političtí vězni pracovní tábory převýchova
Útěk z tábora 14
Pokud si myslíte, že gulagy patřily jen do stalinistického Ruska, přečtěte si tohle. Musíte splňovat pouze dva předpoklady - musíte mít pevné nervy a silný žaludek, jinak tolik brutality nestrávíte. I tak si možná ke čtení přiberte skleničku alkoholu...
O tom, že si hlavní hrdina některá fakta přibarvil nebo snad i vymyslel, jsem se dozvěděl až potom, co jsem knihu přečetl. Ano, zamrzelo mě to, ale na druhou stranu si říkám, že kdybych se po prožitých hrůzách ocitl tváří v tvář skutečnosti, že jsem se většinu života příliš nelišil od zvířete, také bych nevěděl, co je dobré a co špatné. Ostatně i sám autor v knize uvádí, že k němu Sin ze začátku nebyl zcela upřímný (udání bratra a matky).
Pokud se dá věřit tomu, že v severokorejských pracovních táborech jsou děti z hladu nuceny tajně pojídat krysy a vybírat zrnka pšenice ze zvířecího lejna, stojí taková kniha za přečtení. Rovněž popisu politické a ekonomické situace v Severní Korei není důvod nevěřit.