Útěk z továrny na smrt
Mark S. Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97748/utek-z-tovarny-na-smrt-97748.jpg
4
59
59
Hershl Sperling, který přežil dva nacistické vyhlazovací a alespoň pět koncentračních táborů, pomýšlel na sebevraždu. Bylo mu dvaašedesát. Alespoň na první pohled bylo podivné, že člověk, který přežil Osvětim, Dachau, Treblinku a jiná tak pekelná místa – jistě alespoň zčásti dík své naději a vnitřní síle – může pomýšlet na to, že si sám vezme život. Přece jen koneckonců přežil... žil ve Skotsku, daleko od své staré vlasti i zdroje svého utrpení – míst, ještě stále vyvolávajících děsivé obrazy ohně a hor zkroucených mrtvol. Podivné bylo také pomyšlení na to, že tento tichý polský žid byl na vlastní oči svědkem onoho ohně a vláčel do něho ony pokroucené mrtvoly. Svědectví Hershla Sperlinga je dalším kamínkem skládanky holokaustu, který by zmizel z dějin dvacátého století, kdyby nikdy nebyl vypovězen. Byl jedním z mála přeživších svědků, kteří prožili značnou část nacistické hrůzovlády – od prvních dnů invaze do Polska a následných zvrhlostí v čenstochovském ghettu až po Treblinku, Osvětim-Birkenau a Dachau. Odvahu, se kterou uprchl z Treblinky uprostřed povstání, jež zlikvidovalo jednu z nejstrašnějších továren na smrt v dějinách lidstva, nelze ani plně docenit. Byl jedním z mála těch, kdo po sobě zanechali autentické svědectví. Jeho příběh je součástí toho, co se před oněmi dávnými lety skutečně odehrálo. Viděl věci, které by žádná lidská bytost neměla nikdy spatřit. Byla to právě tato skutečnost, se kterou nakonec nedokázal žít?... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2011 , VíkendOriginální název:
Treblinka Survivor: The Life and Death of Hershl Sperling, 2010
více info...
Přidat komentář
Asi žádná kniha o holocaustu se mi nečetla tak špatně jako tato. Musela jsem knížku prokládám záživnějšími knihami, jinak bych ji asi ani nedočetla. Podle mě za přečtení stálo posledních asi 10 stránek, na kterých je uvedeno Hershlovo svědectví. Ostatních více jak 300 stran jsou jen spekulace jak se mohl Hershl asi cítit (což opravdu nedokáže zjistit a vypsat nikdo), jak se cítil autor, když procházel místa, kudy Hershl během svého života putoval (a navíc to srovnával s pocity Hershla...."je mi zima, mám hlad, celý den jsem nejedl...jak se asi cítil Hershl" jako opravdu?), rozhovory s lidmy, kteří znali buď Hershla nebo jeho rodinu, nebo znali někoho, kdo je znal. Navíc veškerý přepis rozhovorů s autorem a syny Hershla byly naprosto úděsné.
Pokud o holocaustu nic nevíte, mohla by vás kniha zaujmout a třeba byste si z ní i něco odnesly. Pro ty, co už mají něco načteno, je to opravdu utrpení.
Vydržela jsem při prvních 50 stranách, poté jsem to vzdala. Neustále jsem čekala, kdy tedy vstoupíme do vzpomínek Hershla, ale bohužel se tomu tak nestalo. Vyprávění autora mě osobně moc nezajímalo a nebavilo. Každopádně posledních 10 stránek doporučuji.
Název i přebal knihy slibuje něco jiného. O útěku z továrny na smrt je pouze pár stránek. V první polovině knihy, přiznám se, jsem některé odstavce přeskakovala. Nezajímalo mě, jak si nějaký člověk v dnešní době povídá v kavárně s dcerou někoho, kdo jednou potkal někoho, kdo kdysi potkal Hershla Sperlinga.
Příběh vypráví přítel člověka, který spáchal sebevraždu jako důsledek toho, čím si prošel v mládí. Autor v současné době cestuje po městech a místech, kde asi tak za války procházel (ano, někdy doslova jen procházel) mladý Hershl. Nečekejte svědectví, jedná se z 50% o spekulace nad tím, jak se asi cítil a jak se později cítili jeho potomci a jak se asi cítí dnes. K jádru pudla se dostaneme až s pár krátkými odstavci Hershlova svědectví. Těch je ale velmi málo, skutečně pár rozházených odstavců, zbytek informací je čerpán z jiných knih nebo z telefonátů se syny, kteří se narodili po válce. Ke konci knihy už se dostáváme k sondě do Hershlova nitra, paradoxně až v posledních pár kapitolách jsem se dostala do stavu, kdy jsem se od knihy nechtěla odtrhnout.
V příběhu je spousta prázdných míst, protože kniha je sestavená ze střípků a matných vzpomínek lidí kolem, nedozvíme se tedy, jak Hershl tábory prošel. Kniha je zaměřená na pátrání po informacích a na hledání důvodu, proč se Hershl zabil a jak to poznamenalo jeho syny. Nejvíce je tu rozebírán snad až symbolický problém - proč u sebe Hershl léta nosil nějakou knihu, která s ním asi nemá nic moc společného. Jde o současné informace (cca 2007) a současné pocity. Kniha by asi měla mít jiný název - originální Treblinka survivor sedí mnohem lépe. Zde se překladatel obrovsky utnul, ten, kdo dal knize tento název slibující něco zcela jiného, asi nečetl obsah.
Příběh je vyprávěn přes rodinného přítele. Nabízí pohled do jádra té doby. Připomíná antisemitismus, který koluje v lidech a v zemích, kde by se to neočekávalo. Bez kterého by se nedařilo provádět vyhlazování Židů v takovém měřítku. Je děsivé v kolika lidech vří. Hlavní otázkou v knize pro mne bylo.... "Zvítězil nakonec Hitler?"
Opět jsem se u čtení mračila a kroutila hlavou nad všemi hrůzami a zároveň nad velkým odhodláním.
Tato kniha je hodně k zamyšlení, příběh se zdá velmi neskutečný. Nejhorší pro mě bylo zjištění, že i když došlo k osvobození, lidé zachránění z táborů (ať už byl jakýkoliv), do konce života nebyli svobodní. Poznamenalo je to do konce života a celý život se s tím vypořádávali, každý po svém, ale všichni.
Nevím, jak ostatní, ale já jsem od knihy očekával přímé vyprávění člověka, který si to hrůzné období prožil. Namísto toho čtu vyprávění někoho, kdo vystoupí v nějaké vesnici z autobusu, jde se zeptat nějaké paní na nějakou informaci apod... I když se o války zajímám, tuto knihu jsem po přečtení 50 stran přestal číst.
Ne že by se kniha četla TAK špatně, ale jediné, co mě opravdu zaujalo, bylo samotné Hershlovo svědectví sepsané po válce. Popsání prostých fakt bez jakýchkoli emocí působilo děsivě. Naproti tomu zbytek knihy se podle mě více zabýval pocity a prožitky autora z cest do Polska, z toho, jak koncentráky působily na něj, což mi v daném kontextu připadalo velmi sobecké a možná trochu pokrytecké. Za sebe až na posledních cca 10 stran bohužel doporučit nemůžu
Nemám co dodat. Snad jen aby se takové knihy stále a pořád četly a ten, kdo je přečte o tom mluvil s ostatními. Nic jiného nelze udělat...
Kniha je moc zajímavá, ale od doby, co mám děti, tuhle tématiku nějak nemůžu rozdejchat.. Přečetla jsem spoustu jiných knih o židech a koncentrácích, ale tohle je prozatím moje poslední, kterou jsem dokonce v polovině musela odložit.. Nějak jsem nemohla dál číst ty hrůzy, co se v koncentračních táborech udály.. :( snad za nějaký čas se ke knize vrátím...
A přece se nacistům podařilo jej zabít. Jen trpěl mnohem déle.... Dopad jejich skutků na lidskou duši těch, kteří přežili, je snad mnohem horší, než to co udělali těm, kteří tam zemřeli....
Prvních skoro 100 stran knihy autor věnuje své návštěvě Polska a popisem polských měst a míst, kde se odehrával osud Herslha Sperlinga- postavy, o které pojednává tato kniha. Dále popisuje jeho život a utrpení v Treblince, útěk z tohoto tábora a následně pobyt v Osvětimi a Dachau. Tyto dva tábory popisuje jen sporadicky. Pak se autor zabývá osobností a osudem Sperlinga-hlavně tím, jak ho pobyt v těchto táborech poznamenal. Hershl Sperling se nikdy z tohoto utrpení úplě nevzpamatoval a po smrti své ženy spáchal sebevraždu. Tento osud potkal i jiného přeživšího z Treblinky- Richarda Glazara, který napsal knihu "Treblinka,slovo jako z dětské říkanky". Tuto knihu doporučuji těm, kteří chtějí číst o Treblince více. Každopádně vzpomínky těch, co přežili koncentrační tábory byly tak destuktivní a poznamenávaly psychiku přeživších do takové míry, že i po několika desetiletích života v relativním klidu tito lidé končili svůj život sebevraždou...
Jedna z mnoha knih dokazující strašnou dobu, kdy lidství bylo potlačeno až za samou hranici... Důkaz toho co lidstvo mohlo a ještě může spáchat druhým za zvěrstva.
Útěk z továrny na smrt
Jako čtenáři přede mnou i já se musím pozastavit nad stylistickou stránkou knihy. Při prvním čtení jsem nevynechala ani řádek a leccos jsem byla schopná přehlédnout, protože jsem chtěla poznat ten příběh. Při druhém čtení mi bohužel víc a víc vadily určité prvky, které jsou vlastně docela důležité. Opravdu nikdo nedokáže s naprostou jistotou odhadnout, jak se mohl Hershl cítit, takže autorovy poznámky byly někdy opravdu zbytečné. Ocenit ale musím tu snahu projít celou Hershlovu cestu a psát i o svých pocitech. Ať je kniha jakákoliv, tohle si zaslouží při nejmenším obdiv a respekt.