Útěk z Treblinky
Chil Rajchman
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60957/bmid_utek-z-treblinky-u9c-60957.jpg
5
182
182
Otřesné svědectví jednoho z mála vězňů, kteří přežili vyhlazovací tábor v Treblince, kde bylo zavražděno několik set tisíc polských Židů. Svědectví o tom, co se dělo v této továrně na smrt zveřejnila rodina až po smrti autora. Rajchman přežil v Treblince deset měsíců. Když propukla v r. 1943 v táboře vzpoura, podařilo se mu uprchnout. Dožil se konce války a vystoupil jako svědek v několika procesech s válečnými zločinci. V táboře pracoval jako třídič šatstva, nosič mrtvol, "holič" či "zubař". Jeho výpověď je otřesná. Je to svědectví a obžaloba. Autor popisuje skutečnosti, které neměly být nikdy zveřejněny, tak jako se ani on neměl nikdy vrátit mezi živé.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2010 , VíkendOriginální název:
Je suis le dernier Juif, 2009
více info...
Přidat komentář
Tím, jak je líčení zbaveno emocí, je čtení o to drsnější. Byť chybí mnoho detailů, pro představu o událostech někde mimo Osvětim tato knížka stačí.
Útěk z Treblinky doporučuji spíše těm, kteří teprve začínají s druhou světovou válkou. Autor zde sice podal svědectví o svém nuceném pobytu v táboře, ale vadilo mi, že se nikdy ani nepokusil zacházet do detailů, nevysvětloval souvislosti a celkově to vzal jen povrchově. Z mého pohledu se z tohoto tématu dalo "vyždímat" více.
Tak tohle je opravdu síla. Syrové, šílené, smutné, tragické, opravdu silné. Podle mě jasná povinná četba! Opravdu děkuji za toto svědectví, které má nesmírnou sílu a hodnotu. Manželé z poslední kapitoly opravdoví hrdinové, prostě Celebrity...
Musím uznat, že tohle mě teda dostalo. Silnější knihu jsem zatím nečetla. Tohle mě dost vzalo a ty pocity, které jsem měla přičtení byly i pro mě něco nového. Dokonce mě kniha i rozplakala. Kniha je úzká, čtivá. Zpověď je fakt šílená. Asi úplně nejlepší kniha tohoto žánru. Ocenila jsem fotogafie.
Nezvykle syrové a stručné vzpomínání, zapsané skoro až deníkovou formou, které se právě svojí věcnosti stává dalším naléhavým svědectvím toho, co je jeden člověk schopen udělat druhému. Treblinka a údaje s ní spojené nejsou tak obecně známe, jako v případě Osvětimi, a je to pochopitelné – vždyť na (dle střízlivých odhadů) minimálně 700 000 obětí tohoto pekla připadá (dle údajů v knize uvedených) jen neskutečných 57 přeživších vězňů, kteří mohli předat své vzpomínky. Díky pane Rajchmane, že jste tak učinil.
Hodnotím výpovědní hodnotu, nikoliv samotný literární styl, který není v tomto případě vůbec důležitý, ač je pravda, že se mi to nečetlo moc dobře – často mi to připomínalo vzpomínání Dr. Nyiszliho v knize Byl jsem Mengeleho asistent. Ostatně oba soubory vzpomínek byly kompletovány ještě v průběhu války nebo velmi brzy po jejím konci.
Chil Rajchman bol vyvolený prežiť, aby nám zanechal aj toto zimomriavkové svedectvo !!!
Musíme čítať tieto hrôzostrašné výpovede, hoci sa nečítajú ľahko, aby sme nezabúdli na najhoršie nacistické zločiny proti ľudskosti, spáchané počas druhej svetovej vojny.
Viac k tomu nie je potrebné dodávať...
Strašně krásná kniha a neuvěřitelně silný příběh. Knihu jsem přečetla za den, nedalo se od ní odtrhnout. Opět mě nestačilo udivovat, co všechno se dělo. I kdyby jsem přečetla hromadu knih s touto tématikou, stejně mi každá kniha něco dá, a vždy se dozvím něco nového, co mě vždy zaskočí. Knihu mohu určitě doporučit.
Neskutečně silný příběh. Podmínky v Treblince jsou snad ještě horší než v Osvětimi. O Treblince se příliš nemluví, z odhadovaného počtu milion obětí přežilo pouze 57 lidí. Rozhodně stojí za přečtení.
Do této knížky jsem se pustila hned po tom co jsem zhlédla 13. komnatu paní Eriky Bezdíčkové. Opět musím smeknout nad sílou člověka, který poté co přežil se snaží předat dále.
Kniha, která nemá jednoduché téma, které bychom nikdo nechtěli zažít a o to víc bychom si měli tuto problematiku připomínat. Oproti ostatním knížkám o něco slabší, ale vykresluje co bylo autorovým záměrem. Nenávist, zlobu, hamižnost, naději
Dá se vůbec hodnotit kniha plná osobně prožitých hrůzných zážitků, které si nedovedeme, zvlášť v dnešní rozmazlené době, ani představit? Osobně si myslím, že ne. Pak tedy zbývá jen porovnání s jinými knihami na stejné téma a ve srovnání s nimi opravdu trochu pokulhává, proto dávám nižší hodnocení ačkoliv jinak má autor, jako jeden z mála přeživších lidí z Treblinky veškeré mé sympatie a úctu.
Určitě je nutné připomínat, jakých zvěrstev je lidstvo schopno. A doufat, že jednou mentálně i morálně vyspějeme natolik, abychom si neubližovali - nikdo nikomu a ničemu (s výjimkou sportů, kde do sebe lidi tlučou/přijímají rány zcela dobrovolně).
"Útěk z Treblinky" se ke mně dostal ve formě amatérské audioknihy, což je první problém. Chvályhodné úsilí, dobrá myšlenka prezentovat právě tohle naléhavé a citlivé téma, ovšem dojem z poslechu byl bohužel (jemně řečeno) nevalný: odhadovala bych to na práci studenta hornického učiliště kdesi v Havířově. Kratky zobak, chyby ve slovech, nevhodně používaný či chybějící důraz ve větách. Vydržela jsem hodinu, dost času na zjištění, že "Útěk z Treblinky" ničím nevybočuje z otřesných zážitků přeživších z vyhlazovacích táborů. Nevyhovoval mi styl, jakým je kniha napsána; strohé a současně plné až divadelního patosu... možná je na vině překlad, těžko soudit bez znalosti originálu. Chápu, autentická svědectví hrůz je zapotřebí posuzovat jinak než na beletrii. Každopádně s poslechem končím a do četby se pouštět nebudu, proto se zdržím hodnocení. Až si budu chtít probrečet pár balíčků kapesníků, raději zvolím osvědčené filmy jako "Pianista", "Život je krásný", "Schindlerův seznam" atd.
Jedná se o krátké popisné vyprávění přeživšího vězně z tábora. Možná je to strohým stylem vypravování, ale kniha mě nezasáhla tak, jak bych čekala. Celkově jsem se nedozvěděla nic nového nebo šokujícího, co bych si už nepřečetla jinde. Spíš bych knihu doporučila pro žáky základních a středních škol jako osvěžení výuky.
To, že je kniha krátká mi vůbec nevadilo, i tak se jedná o opravdu hrůzné svědectví a i když si po přečtení x knih na tohle téma myslím, že mě už nic nepřekvapí tak se zase stalo. Šílená doba, buďme rádi za to, jak se dnes máme
Knihu hodnotím až s časovým odstupem: po jejím přečtení jsem nechtěla věřit, že to je pravda!! Později jsem četla jiné knihy na téma holocaust a často jsem si na vyprávění pana Rajchmana vzpomněla. Pro mě je to zatím nejhrůznější svědectví z této doby.
Výborně zpracovaný příběh. Přečetla jsem za pár hodin. Určitě má v mé sbírce válečných knih své místo a doporučuji přečíst všem.
určitě stojí za přečtení ...a hodnotit to jako nějaké romány se nehodí ...za svědectví 5*
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus válečné zločiny genocida masové vraždy, sériové vraždy Němci ponížení holokaust, holocaust Treblinka (vyhlazovací tábor)
Útěk z Treblinky
Souhlasím s tím, že se z toho slovy _Knihomolka_ níže, dalo vyždímat více. Autor se nepouští příliš hluboko. Spíše než jako paměti, to působí jako soubor zápisků. Na druhou stranu je troufalé tvrdit, že člověk, který přežil místo jako Treblinka, z toho mohl vyždímat víc.
U téhle knihy podle mě hodně záleží na tom, kolik toho o tématu víte a znáte. Pokud velmi málo nebo nic, kniha bude jistě objevná a drsná. Kdo se tomuto tématu dlouhodobě věnuje, nenalezne v knize nic nového v kontextu metodologie vraždění, zvrácenosti esesáků a kápů, otřesných podmínek v táborech, nebo každodenním strádání vězňů tváří v tvář nejen životním podmínkám, ale i nervy drásajícím a o zdravý rozum pokoušejícím se situacím.
Kromě nesporné hodnoty, kterou bychom měli tak či onak přiznat každé knize, do které své utrpení z vyhlazovacích táborů vepsali jejich přeživší oběti, má kniha o Treblince (a obecně knihy o všech vyhlazovacích táborech kromě Osvětimi) ještě jeden rozměr. A sice pomáhá rozšířit obzor čtenáře o tom, že plynování a hromadné vraždění v táborech, to nebyla rozhodně jenom Osvětim. Byť získala v tomto ohledu jakési prvenství. Byly to právě tábory jako Treblinka (a Belzec a Sobibor) které byly od počátku určeny být jen továrnou na smrt. A v ohledu frekvence vraždění byla Treblinka horší než Osvětim.