Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13570/bmid_utekl-jsem-z-osvetimi-65bfdf3830ae2.png
5
1140
1140
Příběh slovenského Žida za okupace působivě líčí především jeho zážitky z koncentračního tábora. Hlavní hrdina Walter Rosenberg (Rudolf Vrba) byl při druhém pokusu o útěk za hranice Slovenského štátu transportován do vyhlazovacího tábora v Majdanku a posléze do Osvětimi. Podstatná část knihy je tvořena líčením jeho zážitků a pozorování z táborů. Roku 1944 s jedním ze spoluvězňů z Osvětimi uprchl. Ve zprávě, kterou s sebou přinesli, podávají první ucelené, podrobné a zároveň otřesné informace o situaci, která ve vyhlazovacích táborech panovala. Děj knihy končí ve chvíli, kdy hrdina jde poprvé do boje proti Němcům. ISBN 80-85924-50-1 (chybné)... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2007 , SeferOriginální název:
I Escaped from Auschwitz, 1963
více info...
Přidat komentář
Nejhorší na tom pro mě bylo pochopení, že se na tom v Osvětimi musely vědomě podílet tísíce, možná desetitisíce lidí. Kolik jich bylo potrestáno? Jestli 10 % tak je to nadhodnocený odhad.
Kniha je i přes své smutné téma velice čtivá a rozhodně bych ji všem doporučil.
Kniha, kterou není snadné číst, ale na kterou se nedá zapomenout. Unikátní dílo nejen na poměry literatury o holocaustu, ale i v rámci memoárové literatury obecně. Fragmenty z knihy jsem několikrát využil v rámci výuky dějepisu a vždy to na děti velmi silně zapůsobilo. Pro mě osobně jedna z nejsilnějších knih, jakou jsem kdy četl.
Celé svědectví snad nejlépe uzavírá konečný citát z Tóry:
"Je zlem poddat se aktivně nebo pasivně zlu jako jeho nástroj, jeho pozorovatel nebo jeho oběť."
Skvěle zachycený příběh z koncentračního tábora, běhal mi mráz po zádech, nedokážu si takovou situaci představit.
Bol som príjemne prekvapený, keď som zistil, že kniha sa zameriava skorej na fakty ako na emocionálnu stránku života v tábore (aj keď po tých zážitkoch to muselo byť ťažké). Rudolf Vrba bola silná osobnosť, má môj obdiv, že už po príchode do tábora myslel na to ako utečie a myšlienky sa napriek všetkým okolnostiam nevzdal, nevzdal to psychicky ani fyzicky a čakal len na vhodnú príležitosť. Najviac ma ale asi prekvapilo, to koľkokrát sa mu vďaka šťastiu podarilo ujsť pred smrťou. Taktiež jeho útek nebol veľmi plánovaný a komplikovaný ale skorej sa chopil len príležitosti (pri úteku mal taktiež veľa šťastia, až mi niekedy vyskakovalo na mozog, že to chcel tak osud). No a celkovo jeho výpoveď židom bola tiež kapitola sama o sebe.
Velmi smutná kniha.
Nedokážu pochopit, že bylo něco takového možné a že jsou někteří lidé schopni takové brutality a takových zvěrstev.
Autora obdivuju za jeho sílu, odvahu a za to, že to prostě nevzdal!
Hodně silná a poutavá knížka, kterou lze jen těžko odložit. Tomu, co je v knize popisováno, člověk jen s těží uvěří. Bohužel opravdu existovali lidi, co tohle dokázali jiným provádět. Pro většinu z nás je to nepředstavitelné. Myslím si, že by si to měli přečíst ti, co si teď pořád stěžují, jak se mají špatně. Mám dojem, že si ani nedovedou představit, jak hodně špatně se člověk může mít. Určitě doporučuji přečíst.
Opravdu silný čtenářský zážitek umocněný tím, že to všechno je pravda. Tahle kniha by měla být v povinné četbě!
Už jsem přečetla ve svém životě mnoho knih.Je však jen málo knih ,které si ještě dnes dokážu vybavit a je jen málo knih ,u jejichž čtení jsem brečela .Tato kniha k nim patří .Navždy si ji budu pamatovat .Jsou knihy ,které vás dojmou ,ale řeknete si : Je to jen příběh .Ale toto je holá ,syrová pravda ,která se stala a ,která na vás působí o to víc ,že něco takového si nelze ani představit v nejčernějších snech .A přesto se to stalo ....Letos navštívím Osvětim ,protože musím to místo vidět.Doufám ,že lidé se umí poučit z minulosti a nikdy více se toto nebude opakovat .
Ani nevím co napsat, těch pocitů je moc... nemohla jsem se od knihy odtrhnout, čím víc jsem měla přečteno, tím víc se mi tajil dech. Chtělo se mi plakat...ty části, kde autor zažíval svou první lásku, kdy ho od smrti dělily obrovské náhody..občas je až neuvěřitelné, jak se vždy vše obrátilo v jeho prospěch.. tomuhle se říká štěstí... dnes lidé považují za štěstí mít peníze, úspěch, majetek.... předtím štěstí bylo to, když někdo dostal tvrdý chleba navíc, aby mohl žít o den víc v obludných podmínkách a nehumánnosti. Smekám pane Vrba, smekám přede všemi, kteří si museli projít tímto peklem a cítím neskutečnou úctu.
Rudolf Vrba je velký člověk. Jeho kniha je filmovým scénářem dramatu, které bych, pokud by bylo přesně podle knihy natočeno, považoval za přehnaně vyšroubované, s kýčovitým a nereálným koncem. Poklona, má úcta, bezvýhradný respekt k vašemu životu, pane Vrbo.
"Doufal jsem, že by moje kniha mohla pomoci zabránit tomu, aby se ta zlovolná a bestiální síla mohla vrátit. Kolik let už uplynulo od chvíle, kdy jsme si mysleli, že jsme jí jednou provždy zakroutili krkem?"
Já vůbec nevím, co napsat.....přečetla jsem toho hodně, od p.Vrby i Treblinku. Ale tohle....nemám slov. Po dlouhé době je to knížka u které jsem brečela. Strašné, neuvěřitelné, co ti lidé museli prožít. Na tohle téma jsem přečetla hodně knih, a vždycky mě to znova dostane.....To snad ani není možné, že tyhle zvěrstva zvládl někdo provádět a pak si jít večer v klidu lehnout.....
Další knížka, kterou bych dala jako povinnou četbu (nejen)náckům.....
Tato kniha mne velmi zasáhla.Příběh psaný svižně,bez zbytečností.Neuvěřitelné,co lidé museli vytrpět.
Když to člověk dočte ,protože tohle tedy nelze nedočíst...Hrůza která z toho jde je neskutečná.To co si tihle lidé prožili je neskutečné a opravdu pro dnešního člověka absolutně nepochopitelné.
Pan Vrba byl opravdový hrdina a to nemám tohle slovo vůbec rád,protože bylo už tolikrát zneužito. Pokud tihle lidé ještě někde žijí ,chtěl bych je za prezidenty a politiky .
Doporučuji všem !!!
Knihy o druhé světové válce čtu pořád a zamýšlím se nad nimi. Pěkně popsaný - bez zbytečných emocí - kus autorova života. Umění přežít se naučil a zrealizoval dokonale.
Kniha, která velmi podrobně popisuje život v koncentračních táborech z trochu jiné stránky než jsme z ostatních knih zvyklí. Poutavě napsaný příběh, který má spád, zaujme, šokuje, nenudí.
Zase jedna cerstve doctena kniha na toto tema. Myslela jsem si, ze uz jsem na toto tema precetla dosti pribehu na to, abych byla na vsechny ty nelidske zverstva pripravena.Mozna, ze pripravena jsem byla, ale ne natolik, aby mi zase pri cteni teto knihy neukapla slza. Je to dalsi z knih, ktere budu doporucovat dale ke cteni, aby se nezapominalo a pripominalo.
Utekl jsem z Osvětimi
Po této knize jsem sáhla proto, že jsem si přečetla Vypravěčku od Jodi Picoultové. Téma mě díky Vypravěčce zaujalo natolik, že jsem lačná po dalších informacích týkajících se holocaustu. Zjistila jsem totiž, že i přes můj velmi dospělý věk jsem o tomto nejhorším zločinu všech dob dost mizerně informovaná.
,, Není pochyb o tom, že toto je pravděpodobně největší a nejstrašlivější zločin, jaký kdy byl spáchán v celé historii“. Winston Churchil.
,, Knihu Rudolfa Vrby je možno číst různým způsobem.
Jako strhující příběh, plný nečekaných zvratů a setkání.
Jako zprávu o vzniku a osudu jednoho nejzávažnějších dokumentů druhé světové války. Jako svědectví o vyhlazovacích táborech.
Jako zpověď člověka, který má sílu mluvit otevřeně o věcech, o nichž se téměř hovořit nedá.
Jako dobrodružnou zprávu o jednom z velkých útěků historie.
Jako vyprávění o mladém muži, který vzdoroval nespravedlivému osudu za jakýchkoliv, i zcela nelidských okolností a přitom si dokázal zachovat lidskou tvář."
Tolik anotace knihy, kde je řečeno vše.
Pocity z této knihy, bych si s dovolením tentokrát nechala pro sebe.
Každopádně každému doporučuji přečíst!
Zastavil jsem se u dveří bloku čtrnáct a ohlédl se zpátky.
Zapisovatel, kterého jsem znal mi řekl:,,Jsi zatracený pitomec! Chybělo málo a skončil jsi v peci!“ Neodpověděl jsem mu.
Sotva jsem ho slyšel. Náklaďáky začaly vztekle vrčet a pohnuly se směrem k bráně jako tanková divize. Zvuk motorů naplnil celý tábor a rval mi uši.
Potom jsem skrze tu nelítostnou hudbu zaslechl nový, sladký tón.
Zpěv tisíce žen.
A tou písní byla československá hymna Kde domov můj.
Slábla, jak náklaďáky mizely.
Nastoupily nové hlasy s novou písní, inspirované stejnou myšlenkou.
Tentokrát to byla židovská hymna Hatikva, Naděje.