Rudolf Vrba

Přidat do oblíbených Koupit knihy

slovenská, 1924 - 2006

Nové komentáře u knih Rudolf Vrba

Utekl jsem z Osvětimi Utekl jsem z Osvětimi

„Tato kniha byla hrůza. Není to stylem psaní, ale je to obsahem. Jde o další popis hrůz fašismu. Je dobře tyto knihy existují a mělo by je číst co nejvíce lidí. Popise je se zde nejen hrůzi Osvětimi, ale ke konci knihy i politika a naivita některých lidí.“... celý text
— DuncanIdaho

Utekl jsem z Osvětimi Utekl jsem z Osvětimi

„Neskutečný ikdyž skutečný příběh chlapce, který přežil peklo na zemi a řekl bych že měl vyloženě štěstí v neštěstí, když unikl mnohokrát smrti z lopaty. Ale tohle “štěstí bylo vykompenzováno neštěstím statisíců či milionů dalších. Nebylo to ale pouze štěstí ale i odvaha, síla a vůle žít, které zachránily Rudolfa Vrbu. Oceňuji, že autor se více soustředí na popisování celkového utrpení co prožívali ostatní a ikdyž ho sám okusil tak se v knize nesnažil si nějakým způsobem stěžovat. Člověk se při čtení zamyslí nad zlem a říká si: kde je to zlo? V člověku samotném? Pouze v určitých lidech nebo ve všech? Dělali by tohle i zvířata nebo s rostoucí inteligencí přichází i krutost? (Mluvím o vědomé krutosti). A jak pak někdo může tvrdit, že na světě je spravedlnost, když někteří tihle ne-lidi kráčeli po světě i nadále a žili si své životy v pokoji. Opravdu smutné co, někteří lidé dokáží udělat ostatním. Knihu by jsi měli přečíst především lidé, co si neustále stěžují na dnešní dobu a na to jak se jim žije špatně. Buďme prosím vděční za to, co nyní v české zemi máme a v jakém klidu a blahobytu žijeme. 94%“... celý text
— Tomk0

Utekl jsem z Osvětimi Utekl jsem z Osvětimi

„Čakala som veľmi ťažkú knihu. A ona aj bola. Ale napísaná veľmi zrozumiteľne, a pútavo. Neviem, či môžem o nej vôbec takto hovoriť, keďže ide o brutálne čísla, fakty a absolútnu mašinériu. Žasnem nad tou premyslenou až priemyselnou genocídou. Nechápem. Oceňujem však spôsob, akým to pán Vŕba v tejto knihe podal. Necítiť zatrpknutie, ani nenávisť. Snažil sa byť, pokiaľ to vôbec šlo, nad vecou. Má môj obrovský obdiv. Vedel tam opísať aj Židov, ako obyčajných, bežných ľudí, neboli stále len v pozícii obete, ale aj ako ľudia so všetkými ľudskými vlastnosťami, aj tými negatívnymi. Za mňa by to malo patriť medzi povinnú literatúru. Aj napriek tomu, že k povinnej literatúre je z princípu prirodzený odpor. Ale práve z úcty k autorovi a k celému tomuto čiernemu obdobiu ľudských dejín. Ale prečítať by si to mal naozaj každý mladý človek, ktorý sa stáva dospelým a začína byť aktívnym tvorcom spoločenských pravidiel a spoločnosti vôbec.“... celý text
— Anikkk

Utekl jsem z Osvětimi Utekl jsem z Osvětimi

„Neuvěřitelný příběh člověka a svědectví o vyhlazovacího táborech. Pro mnohé nepředstavitelné co ani ne 20-letý musel zažít a nakonec se mu povedlo společně s Alfredem Wetzlerem uniknout z pekla Osvětimi. Otázka kdo páchá zlo? Jeho odpověď je možná tvrdá, ale ručí za ní svým životem. "Na zlu se podílí i oběť, pokud se nebrání". A proto se rozhodl uniknout zlu a podat světu Zprávu a varovat ostatní před utajovaným zlem za ostnatým drátem.“... celý text
— LaKrec

Utekl jsem z Osvětimi Utekl jsem z Osvětimi

„O tématu holokaustu jsem už několik knih přečetl. Svědkové z továrny na smrt, Lékárník z Osvětimi, Půl penny, Sophiina Volba. Nyní Vrbův útěk z Osvětimi. Bohužel se zdá, že každá další kniha na toto téma, mě stále dokáže překvapit. Když jsem četl Půl penny, byl to první kontakt s tím, jak se žilo za ostnatým drátem Osvětimi. Je to něco jiného, než o tom číst na wikipedii. Tehdy jsem se pár týdnů na to sebral, a jel Auschwitz I a II navštívit. Osobní návštěva vás zasáhne jinak, než kniha. Tím spíše, že se mi při procházení baráky v původním táboře, vybavovaly příběhy z knihy. Za místem vidíte najednou skutečné příběhy skutečných lidí a baráky, které mají často i přes popisky a exponáty jistou anonymitu, na vás začnou daleko více mluvit a smutně žalovat tragédii lidských osudů. O šoku, když přijedete do tábora II a uvědomíte si rozsah páchaného zla, vyjádřený zbytky baráků kam oko dohlédne, je zbytečné mluvit. Přemýšlím, jak Vrbův příběh zhodnotit, protože myšlenek je příliš. Zásadní je pro mne ale asi osobní rovina, do které kniha čtenáře staví. Co byla Osvětim? Tragédie? Zločin? Hrůza? Továrna? Chamtivost? Zvěrstvo? Ukázka lidského hnusu? Všechno z toho, řekl bych. Ale taky kontrast. Složitost lidského jednání, které na místě, jako byla Osvětim, každý den podroboval brutální syrové zkoušce. A které se dralo na povrch v rozličných formách, často pro mě tak rozporuplných, že se člověk přes všechen smutek a zlobu, kterou cítí, skoro zdráhá hodnotit některé z lidí, o kterých Vrba píše. Bylo to místo lásky. Člověk žasne nad vůlí žít a přežít...vůlí milovat, obětovat se, chránit, riskovat...na místě, které bylo bez nadsázky peklem. Nečinnost, na kterou Vrba a Wetzler po útěku a spravení o hrůzách narazili, do vás hlodá. A říkáte si proboha, jak mohli být lidé tak slepí? Naivní? Hloupí? Zlí? Máte dojem, že v poválečném světě, kdy mělo být spravedlnosti učiněno za dost, byla pomyslná postava Spravedlnosti nejen se šátkem na očích, ale hlavně s rukama svázanýma za zády. Tragédie není záznam. Tragédie není historický anál. Tragédie je vždy příběhem lidské bytosti. Věřím, že pro její úplné pochopení a vyvarování se jejího opakování, je vždy nutný osobní rozměr. A proto, nejen proto, je pro mne tato kniha tak cenná. O čtivosti knihy snad svědčí to, že jsem ji zhltnul za jeden týden.“... celý text
— Vojta411

Přejít na knížky autora