Úterky s Morriem
Mitch Albom
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3137/bmid_uterky-s-morriem-OZA-3137.png
4
580
580
Možná to byl váš otec, možná někdo z prarodičů, možná učitel nebo přítel, někdo starší a moudrý, kdo vám porozuměl, když jste byli velmi mladí, když jste hledali a dospívali. Pomohl vám lépe pochopit svět, spatřit v něm dobré místo k životu a svými radami přispěl k tomu, abyste se na cestách tímto světem neztratili. Pro Mitche Alboma se takovým člověkem stal Morrie Schwartz, jeho bývalý vysokoškolský profesor, kterého znovu nalezl pár měsíců před jeho nevyhnutelnou smrtí. Morrie ví, že umírá, přesto - anebo právě proto - se s Mitchem vytrvale schází během tradičních úterních přednášek, životních lekcí, tak, jak to kdysi dělávali na univerzitě. Jak se jejich vzájemný vztah prohlubuje, nezvyklý studijní "semestr" se chýlí ke konci, až zbývá poslední přednáška, poslední absolventská práce: smrt. "Když se naučíš zemřít, naučíš se i žít," opakuje Morrie tak dlouho, až Mitch pochopí. Pochopíme i my?... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Filozofie
Vydáno: 2002 , Columbus (ČR)Originální název:
Tuesdays with Morrie, 2002
více info...
Přidat komentář
Jedna z knih, u které jsem si jistá, že jsem nečetla naposledy...smrt a zároveň oslava života v jednom.
Kouzelná knížka, krásný , křehký příběh o tom, co je v životě nejdůležitější.. Měla by to být být povinná četba.
Morrie je užasnej,milé pohlazení po duši,závidím všem kdo měli tu čest být mu na blízku a učit se od něj.
Ač se všeobecně jedná o smutné téma, kniha je neuvěřitelně milá a klidná. Při čtení jsem měla pocit, jako bych sama seděla s dědečkem, který se mnou sdílí životní zkušenosti. Jedna z těch, o kterých nemá smysl cokoli vykládat. Lepší bude, když si ji sami přečtete.
Malá velká kniha. Útlá, nenápadná, ale dostane se vám pod kůži jako vůně babiččiných buchet. Jde až na dřeň, nic nepředstírá.
Starý univerzitní profesor Morrie umírá na nemoc ALS, zbývá mu pár měsíců života. On se ale rozhodne tomu nepodlehnout - naopak dokázat, že „umírající neznamená zbytečný“, přijímá návštěvy, šíří svoje myšlenky. K lidem přistupuje se srdcem na dlani a nechává v nich nesmazatelný otisk.
Tahle knížka je jen pro ty, které se takovému blízkému kontaktu nebrání.
„Každý ví, že jednou zemře, ale nikdo tomu nevěří. Kdybychom věřili, dělali bychom všechno úplně jinak. Ale existuje lepší přístup. Vědět, že zemřeš, a být na smrt kdykoli PŘIPRAVENÝ. To je mnohem lepší. S tím vědomím dokážeš svůj život mnohem lépe naplnit.
Dělej to jako buddhisté. Každý den se poraď s ptáčkem, který ti sedí na rameni, a ptej se: Je dnešní den mým posledním? Jsem připravený? Dělám to, co dělat mám? Jsem člověkem, jímž chci být?
...Víš, trik je v tom, že když budeš opravdu naslouchat ptáčkovi na svém rameni, KDYŽ SE SMÍŘÍŠ S TÍM, ŽE MŮŽEŠ KDYKOLI ZEMŘÍT - možná nebudeš tak ctižádostivý.“
Citáty Morrieho Schwartze (1916-1995) můžete nalézt v různých sbírkách citátů.
Morrie věřil na vrozené dobro. Avšak zároveň viděl, co se z lidí může stát.
"Lidé jsou zlí jen pod nátlakem hrozby," řekl později toho dne. "A hrozbu plodí naše kultura. Ekonomické poměry. Dokonce i lidé, kteří mají práci, jsou vystaveni hrozbě, protože se bojí, že o práci přijdou. A jakmile žiješ v neustálé hrozbě, začneš se starat jen sám o sebe. Z peněz si vytvoříš Boha. To je součástí téhle kultury."
Úterky s Morriem, s Koučem smysluplného života, který se pokouší vám vštípit, že na nic není nikdy pozdě, dokonce ani na smrtelné posteli. Uvězněn ve vlastním těle stiženém amyotrofickou laterální sklerózou má Morrie daleko více času na to povznášet svého ducha a věnovat se záležitostem, které opravdu mají smysl. A protože sám lituje, že tohle všechno nevěděl už dávno, rozhodl se, byvše celý život profesorem, dávat o tom přednášky bývalému studentovi a příteli, jenž ho přijel po letech navštívit. Příteli, který zapomněl, že honit se za penězi a majetkem zdaleka není to, co by ho mělo naplňovat...
Úterky s Morriem jsou citlivou knihou plnou zajímavých a moudrých postřehů, stejně tak ale i hořce vtipných aforismů. Doporučit ji mohu všem.
"Vedl jste si dobře," řekl Koppel.
Morrie se slabě usmál.
"Dal jsem vám všechno, co jsem měl," zašeptal.
Kniha o životě a smrti plná hlubokých myšlenek, které jsou sepsány bez dalších ozdob.
Upřímné, dojemné, lidské.
Krasna a moudra kniha, radim ji do mych nejoblibenejsich. Obvykle knihy nectu 2x, ale tato je vyjimka
Krásná knížka o životě, kterou jsem přečetla za dnešní deštivé odpoledne. Počasí na čtení, jako dělané. Vlastně i obal knihy krásně korespondoval s dnešním podzimním dnem. Nikdy bych nevěřila, že se do tak malé knížky vejde tolik životního moudra. Tato knížka má ode dneška místo v mé knihovně a určitě se k ní občas vrátím.
Už dlouho se mi nedostalo do rukou něco, u čeho bych co chvíli musela ustávat ve čtení, abych se zamyslela...ale jsem za to ráda. Kniha Úterky s Morriem je neuvěřitelně milá, dojemná a plná mouder. Mám však strach z toho, že přestože jsem si umínila, že si budu více vážit lidí ve svém okolí, budu častěji navštěvovat příbuzné a hovořit se starými přáteli, tento "úkol" se mi nepodaří splnit...Na vrub to můžu připsat jedině uspěchané době, protože přesně jak řekl Morrie - lidé se ženou za lepší prací, více penězi a dražšími domy a jsou to bytosti sobecké. A tak i přesto, že bych si přála se změnit (alespoň trochu), se obávám, že se mi to nepodaří a jistě v tom nebudu sama. A to je velká škoda...
PS: Mohu jen doufat, že "na konci" budu mít dost času, dát všechno do pořádku...
Zvláštní kniha. Vlastně se jedná o příběh založený na skutečné události a o to je to ještě zvláštnější. Morrie je totiž na smrtelné posteli a setká se se svým nejlepším žákem (spisovatelem), který se s ním rozhodne pravidelně scházet a povídají si o životě, bohu, radostech i starostech a všechno to má takový nadpozemský nádech. Tuto knihu nelze zhltnout naráz, má tolik myšlenek, nad kterými se dá přemýšlet, že by to byla velká škoda.
Knížka mi lehce upravila pohled na smrt a umírání. Osobně mám kolem sebe poslední dobou smrti až až, a tak nějak se toto téma zatím snažím přecházet, než se mu plně věnovat. Upřímný pohled Alboma na umírání jeho oblíbeného profesora je zásobován notnou dávkou sebekritiky (autor popisuje změnu ve svém uvažování a naprosté přehození priorit a životních cílů), což mi bylo velmi sympatické. Nejedná se o žádnou duchovní literaturu, takže čtenář se nemusí obávat dlouhých nebo nudných pasáží o smíření, reinkarnaci a o tom, že smrt je vlastně príma. Přesto text obsahuje cenné myšlenky a otázky na které by měl čtenář hledat (a najít) odpověd'. Krátké ale obsáhlé, nevyumělkované, bez vytáček a obezliček. Je to konkrétní popis smrtelného onemocnění v kontrastu s Albomovou vroucí vzpomínkou na milovaného profesora. Doporučuji!
Tak krásná a inspirující kniha zaslouží mnohem více hvězdiček než je v nabídce. Řadí se mezi mé Top. Morrie dokáže poradit nejedné tápající duši hledající smysl v tomhle mnohdy nepochopitelném světě. Budeme se jeho zkušenostmi řídit?
Knihu som si prve precitala v anglictine, teraz v cestine a spokojnost. Smutny pribeh umierajuceho cloveka, ktory je velmi inteligentny a ma velmi dobre srdce a myslenie. Smutny koniec. Ale kniha dava vela moznosti na zamyslenie. Pochvala autora, ze to tak dobre spracoval.
Mít smrtelnou nemoc, být uvězněn ve vlastním těle a přesto žít až do posledního vydechnutí, to by asi nedokázalo moc lidí. A ještě k tomu o všem otevřeně mluvit a vtipkovat... smekám.
Kéž by každý z nás v životě potkal alespoň jednou "svého Morrieho".
Spíše dojemný příběh, než kniha o sebepoznávání a sebezdokonalování. Ano, příběh hezký, krásný pohled na stáří a pěkný konec. Chybělo mi krapet více myšlenek a poselství.
Štítky knihy
zfilmováno umírání duchovní literatura rozvoj osobnosti, osobní rozvoj boj s nemocí ALS - Amyotrofická laterální sklerózaAutorovy další knížky
| 2012 |  Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele |
| 2006 | Pět starých známých |
| 2014 |  První telefonát z nebe …a co když to koncem nekončí? |
| 2007 | Ještě jeden den |
| 2012 | Strážca času |
Zdánlivě smutné téma smrti zpracované tím nejdokonalejším způsobem. Příběh o hodnotách života, které nejsou čtenářovi násilně vnucovány. Při čtení se mi chtělo brečet, smát, měla jsem husí kůži. Přečteno jedním dechem.. co dodat?