Utopie, nejlepší verze
Ivan Kmínek
Taky míváté pocit, že vás kdosi odkudsi pozoruje a manipuluje s vámi? Nemýlíte se: všichni jste jen roboti programovaní na proces, kterému se pracovně říká plnohodnotný autentický život. Všimli si toho například tvůrci filmu Truman Show z roku 1998, pojednávajícím o pojišťovacím agentovi, který žije nic netuše uzavřen v umělém mikrosvětě (byť tak fascinujícím, jako je město) a hraje roli s minimálním počtem stupňů volnosti. Sami ovšem určitě neměli ani tušení, že i je někdo pozoruje – totiž český autor Ivan Kmínek, který napsal dílo na podezřele podobné motivy dvanáct let před nimi, a sklonku totalitního režimu. Pojišťovák Viktor Kaminský a superman Martin Larden odhalují pravdu o své existenci na stránkách sci-fi románu, který je neopakovatelnou kombinací šestákového čtení, výzkumných zpráv, ztřeštěné akce, a politických memorand. Kupte si ho v této reedici, dokud je čas, protože nic podobného už se opravdu opakovat nebude a nesmí!... celý text
Přidat komentář
Aj keď bol pre mňa koniec knihy resp. hlavného hrdinu dosť očakávaný, kniha ma bavila a myslím, že žiadneho fanúšika utopistickej literatúry nemôže sklamať.
Po dočtení knihy mám jediné slovo: wau. Nečekala jsem takový závěr, hodně mě překvapil. Knihu jsem "zhltla" za dva večery, chytlavě napsaná, děj naprosto neuvěřitelný. Snad se tohohle v budoucnu nedočkáme. I když někde ve třech čtvrtinách knihy jsem si říkala "ty jo, ono by to fakt fungovat mohlo, takovej naprogramovanej život". Ne, raději ne. :-)
Ze všech českých dystopií, které znám, v této vidím nejvíce parafrázi na Orwellovo 1984. Ale zároveň musím podotknout, že tenhle román je přitom humorný, někdy vážně vtipný, ale nepadá do parodie a stále je nakonec velmi mrazivý a jde o bolestivou alegorii totalitního státu, jakým Československo v době vzniku bylo...
Ačkoli jsem se ze začátku v knížce ztrácela, nebavila mě a nemohla jsem si zvyknout na styl psaní, asi od 70. stránky mě chytla a celé to začalo dávat smysl. Za mě příjemná sci-fi oddechovka.
Hodně povedená alegorie. Jen ta paralela s našimi dějinami, včetně normalizace, je tu trochu moc polopatická. Ale jinak výborně napsaný mix Lema, Čapka a třeba i Douglase Adamse.