Utopie, nejlepší verze
Ivan Kmínek
Ironický příběh o strastiplném hledání zákonů panoptikálního světa, v němž hlavní hrdinové – melancholický vypravěč Viktor a superman Martin – žijí. Postupně zjišťují, že lidstvo bylo použito ke zrůdnému experimentu Vědeckotechnické rady se ‚zkvalitněním‘ lidského života a obyvatelstvo podrobeno globálnímu přeprogramování vědomí. Kmínek si formou parodie, černého humoru a v antiutopickém rámci klade otázku, o co by se měli člověk a lidstvo snažit, kde leží skutečné hodnoty a jak je nebezpečné se pokoušet k těmto hodnotám dostat jinou než přirozenou cestou.... celý text
Přidat komentář
Aj keď bol pre mňa koniec knihy resp. hlavného hrdinu dosť očakávaný, kniha ma bavila a myslím, že žiadneho fanúšika utopistickej literatúry nemôže sklamať.
Po dočtení knihy mám jediné slovo: wau. Nečekala jsem takový závěr, hodně mě překvapil. Knihu jsem "zhltla" za dva večery, chytlavě napsaná, děj naprosto neuvěřitelný. Snad se tohohle v budoucnu nedočkáme. I když někde ve třech čtvrtinách knihy jsem si říkala "ty jo, ono by to fakt fungovat mohlo, takovej naprogramovanej život". Ne, raději ne. :-)
Ze všech českých dystopií, které znám, v této vidím nejvíce parafrázi na Orwellovo 1984. Ale zároveň musím podotknout, že tenhle román je přitom humorný, někdy vážně vtipný, ale nepadá do parodie a stále je nakonec velmi mrazivý a jde o bolestivou alegorii totalitního státu, jakým Československo v době vzniku bylo...
Ačkoli jsem se ze začátku v knížce ztrácela, nebavila mě a nemohla jsem si zvyknout na styl psaní, asi od 70. stránky mě chytla a celé to začalo dávat smysl. Za mě příjemná sci-fi oddechovka.
Hodně povedená alegorie. Jen ta paralela s našimi dějinami, včetně normalizace, je tu trochu moc polopatická. Ale jinak výborně napsaný mix Lema, Čapka a třeba i Douglase Adamse.